Walk the Line

Phoenix je přesvědčivý a Witherspoonová k mému velkému údivu též a životní příběh Johnnyho Cashe zdá se dost silný, aby divákovu pozornost udržel. Přece však budu remcat - zpěvákův pád na dno je sice vykreslen mistrně, slaběji pak jeho vzestup. Jeho obrácení je ve filmu téměř zamlčeno; snad aby se zamezilo diváckému pohoršení nad tím, že z Cashe se na ne až tak úplně stará kolena stal praktikující evangelikální křesťan a že jím až nadosmrti zůstal, a že leckdy nezpíval jen o psancích a vyděděncích, ale taky o Pánu Bohu. Toho zamlčení je škoda, protože když o Kristu zpívá Cash je to (jazykem dneška) mnohem víc cool, než když se o to na Andělu pokoušejí misionáři z Triumfálního centra víry. To, co je ve snímku řečeno, je v pořádku, problém je spíš v tom, co řečeno není a mělo by být. Druhá pak námitka se týká zpěvákovy první ženy a jejího postupného odsunutí ze scény. SPOILER: Byl jsem velmi zklamán happyendem. Žádost o ruku uprostřed písně před publikem je sice romantická, ale doufal jsem, že June - tak jako v předchozích letech tolikrát - zase řekne ne, už jen proto, že si nemůže vzít někoho, kdo již ženatý je. Ptal jsem se, co je s Vivian. Těžko však tvůrce biografického filmu vinit za to, že se drží skutečnosti... (18.02.2011)

Rovnice vedoucí k pětihvězdičkovému ocejchování filmu je vlastně hrozně jednoduchá: silný příběh, emoce, herecké výkony, které dokáží vymazat osobnost herce a vytvořit hranou postavu, upřimnost, talent a práce dělaná z lásky k filmovému umění a ne z lásky k pěnězům. To všechno Walk the Line splnil a já tedy moc rád plním tu svou část rovnice a cejchuji Walk the line pěti hvězdičkama. A Vám drazí filmaři, režiséři, producenti, kamerameni, scénaristi a herci přeji ať do svých filmů dávate kus sebe, svého talentu a svého srdce, protože my fanoušci tu poctivost poznáme a rádi jí odměníme. (08.09.2015)

Dobrých životopisných filmů o muzikantech je mraky, ale málokterý je takhle skvělý. Většinou se totiž zaměřují zevrubný popis, všeho zajímavého, co danou osobnost potkalo. To je možná objektivní přístup, ale nikdy se tím nedocílí výraznějšího efektu. Málokdy se podaří sepnout film do konzistetního dějového rámce, který by byl logicky zakončen. Walk the Line ale popisuje jenom jednu etapu života J.C., která je navíc zakončena silnou událostí. Tím si film nechává to nejlepší až nakonec a funguje to, třeba i jako romatnický film. Povedlo se to tak dobře, že vše co se ve filmu odehraje má zpětně z hlediska závěru smysl. Není zde nic navíc. Joaquin Phoenix zaslouží uznání za to, jak ztvárnil někoho komu není ani trochu podobný. (22.02.2010)

Film je to rozhodně povedený, ale dle mého trošku nadhodnocený. Přitom příběh to má jako dělaný na celovečerní film, jelikož život Johnnyho Cashe rozhodně nebyl jednoduchý, když musel projít hned několika těžkými životními zkouškami. James Mangold pojal film vcelku komorně, o to víc však životopisně a řekl bych, že se mu podařilo celkem věrně zachytit kariéru slavného hudebníka. Hlavní dvojici prý vybrali přímo J.R. s June, což je samozřejmě nejlepší casting. Překvapilo mě, jak se naučili Phoenix s Witherspoon zpívat či prostě jak to zvládli a celkem mě to bavilo. Abych to shrnul, jedná se každopádně o povedený životopisný film dobře reflektující Cashovu kariéru, ovšem na můj vkus tomu přeci jen něco chybělo a možná by to chtělo malinko zkrátit (ale možná ve mě tento dojem vyvolala pouze extended verze)...74% (10.08.2014)

Upřímně se mi do tohohle filmu moc nechtělo, protože jsem měla neblahé tušení, že mě to bude nudit. Proto jsem byla překvapená, když jsem zjistila, že mě to vlastně docela bavilo, jen u konce už jsem se trochu ošívala, protože už mi to přišlo moc dlouhý, takže možná malinko zkrátit by to chtělo. Co se týče Johnnyho Cashe, tak toho opravdu nemusím, a hlavním lákadlem pro mě byla Reese Witherspoon, která za tuhle roli získala Oscara. Písničky se mi vyloženě nelíbili a to ani texty, tohle prostě není styl co bych poslouchala, takže mi nešlo moc do hlavy jaktože se Johnny díky nim stal tak populární. A co se mi teda vůbec nelíbilo byl jeho zpěv, vždycky jsem jásala, když s ním zpívala Reese, protože to do té písničky vneslo šmrnc a zírala jsem, kde se v ní vzal takový hlas. 4* (06.03.2012)