Mrtví jako já

První regulérní fullerovka není úplně dokonalá, ale už má všechny typické rysy (absurditu, hravost, suchý humor i morbiditu) v tom správném poměru. Dolů ji sráží jen linie Georgiiny původní rodiny, která jinak fantastickou morbidní nadsázku tříští psychologickým dramatem. Člověk má skoro chuť ty části přeskakovat. Ovšem základní příběh i postavy opravdu stojí za to. Parta smrťáků, která má na starost násilné smrti? S Fullerovou morbidní fantazií? To prostě musí být tutovka. A je zde vidět počínající trend, který vyústil v dokonalé Pushing Daisies (není divu, že to původně měl být spin-off). Chuťovky jako záchodové prkýnko z Miru, samovznícení, kuchyňská gilotina, různé aspirace na Darwinovu cenu a nehody, před kterými nás varovala maminka, jsou tu zabaleny v suchém humoru a skvěle napsaných postavách, které jsou Fullerovou specialitou. Těžko se popisuje, v čem je Dead Like Me tak výjimečné, to se prostě musí vidět, aby člověk nasál ono kouzlo morbidní absurdity. (05.08.2015)

Pod pojmem seriál si představíme partu lidí, která řeší své problémy v jakémkoliv prostředí. Většina těchto děl spadá po průměr a za pár let se strčí do šuplíku od stolu, který vlastní bláznivý muž žijící na samotce u lesa s jednou kočkou, potkanem a tchořem. Toho má nejraději. Líbí se mu jeho zvláštní vůně. Ten muž jednoho zjistí, že se mu stůl strašlivě viklá, zajede tedy do velkého obchodního domu IKEA (zde, jak můžete sami vidět, jsem se vyhnula skloňování jména, jelikož to jednoduše nevypadá pěkně) a koupí tam pěkný stůl z břízy a s otevírací skříňkou. Ta je umístěná vpravo. Nemá šuplík. Obsah původního nábytku, který stál pod oknem, aby onen bláznivý muž mohl psát své potrhlé povídky při světle (no, vlastně moc ne, protože si ten blázen postavil dům přímo pod stromem, nejenže mu tedy nesvítí slunce, ale riskuje, že mu jednoho překrásného dne strom na dům spadne) vysype do popelnice. Ten týden jsou popeláři ve hravé náladě, proto si všechny popelnice pohazují mezi sebou, obsah se velmi dobře promíchá a díla (seriály - že ještě víte, o čem mluvím!) skončí na skládce tak jako tak. Překvápko, co?! Jenže, velké jenže, tento seriál (o bláznivém muži ani slovo, přísahám!) opravdu není v tom šuplíku, který vlastnil (a kruci!) jeden hrozně neznámý člověk z planety na míle vzdálené. Ten seriál je jiný. Vtipný, sarkastický, oplývajíc černým humorem a tak triumfálně osvěžujícím! Ano, už jsem skončila! (01.03.2010)

Opravdu výborný seriál. Má vše, co člověk od seriálu potřebuje. Originální nápad, neuvěřitelně sympatickou hlavní postavu, navíc s úžasným hlasem, nepřeberné množství ukázek různých kuriózních smrtí, vtip, plus i nějaké to nezbytné ponaučení, jak naložit s tím naším životem, dokud jsme živí. 19.12.2006 (19.12.2006)

V dnešní době nejde dávat seriálům druhé šance, když jich je už tolik. Sleduji něco kolem patnácti seriálů (naštěstí se nepřekrývají a z těží jich běží současně třetina) a tenhle se mezi mnou privilegované nedostane. Hlavní hrdinka vypadá trochu jako moje sestřenice říznutá libovolnym skejťákem z Legend z Dogtownu - tolik k jejímu šarmu. A zápletka není nic extra a když už žánr téhle nadpřirozené komedie, tak raději sáhnu po novejším Reaperovi, který sice není tak černohumorný, ale ve výsledku pro mne zábavnější. (29.06.2008)

Líbí se mi to, protože je to mystery. Vím ale, že by to mohlo být i na tři. Ale je třeba oddělit žánr, který mám rád, od žánru, který je celkem trapný (např. seriál Ztraceni, kdy milion dílů mačkali klávesu jak hloupí). A když si uvědomím, kolik seriálů je trapných a kolik seriálů (včetně tohoto) představuje můj oblíbený žánr, tak musím jasně a nahlas říct, že tento je prostě dost dobrý. A stal se seriálem i mé rodiny. Neni to sice ten druh seriálu, po kterém by se mi celý život stýskalo, při jeho sledování si to ale dost užívám. Každá postava je jiná, každá je svá. Všechny jsem si je oblíbil. Nejvíce ale charismatického mentora (bez vlastního přičinění) Ruba. Čtyři hvězdy a není co řešit. (16.11.2009)