Mrtví jako já

Seriál o jedné dívce, která náhle zemře. K její smůle se po smrti stane smrtkou a musí lidem brát před jejich smrtí duše. Nejdřív se tomu brání, ale nakonec se musí podřídit. Seriál je plný černého humoru a dokáže každého pobavit. Oslovuje mě jeho lehkost, svižnost a sympatičtí herci. Navíc, George je stejný tragéd jako já a mnohdy mi mluví z duše. - "You gotta think about all the things you like and decide whether they're worth sticking around for." (16.04.2019)

Posmrtný život je pěkná byrokracie. Když je vám osmnáct let a vedete mizerný život naplněný depresí, tak pro vás může být spadlé záchodové prkénko z MIRu, které vás usmrtí, svým způsobem i vysvobozením. Zvlášť, když zjistíte, že "život" po smrti může být docela velká zábava a zároveň jste sarkastických poznámek plná smrtka bez stálého bydlení a pravidelného platu. Nekonvenční seriál, který spolehlivě zvedne náladu již svou znělkou. I ve svých pouhých dvou sezónách si stihl vybudovat kultovní status a byl zrušen v nejlepším (jestli je to plus či mínus je na vás). Má na své straně spoustu výtečných nápadů, ale je třeba uznat, že se takřka v každé epizodě najde úsek, který by se dal vystřihnout a výslednému tempu by to jen prospělo. Navíc opravdu slibný potenciál není zcela využit. Přesto velmi originální a nesporně i kvalitní seriál. (05.08.2007)

Líbí se mi to, protože je to mystery. Vím ale, že by to mohlo být i na tři. Ale je třeba oddělit žánr, který mám rád, od žánru, který je celkem trapný (např. seriál Ztraceni, kdy milion dílů mačkali klávesu jak hloupí). A když si uvědomím, kolik seriálů je trapných a kolik seriálů (včetně tohoto) představuje můj oblíbený žánr, tak musím jasně a nahlas říct, že tento je prostě dost dobrý. A stal se seriálem i mé rodiny. Neni to sice ten druh seriálu, po kterém by se mi celý život stýskalo, při jeho sledování si to ale dost užívám. Každá postava je jiná, každá je svá. Všechny jsem si je oblíbil. Nejvíce ale charismatického mentora (bez vlastního přičinění) Ruba. Čtyři hvězdy a není co řešit. (16.11.2009)

Inu první setkání bylo prosřednictvím vysílání české televize a můžu říct, že na první pohled to nebylo nijak zajímavé. Druhé setkání bylo v době mýho svaťáku, fantazmagorické pohrávání si s myšlenkou smrtek mě kupodivu dokázalo od biflování odtrhnout. Tady bych poukázal na kopu moudrých tezí o životě a taky o tom co je po něm (z pohledu pozůstalých samozřejmě). Pro někoho mohou mít banální bezvýznam, pro jiného hluboký dopad. Čistě k hercům. Hlavní hrdinka mi v některých momentech přijde neskutečně odporná baba, s protivným, vulgárním obličejem, a v jiných chvílích s ní člověk absolutně soucítí. Mason. Žeru jeho britský akcent a umění nasírat policajtku. Tu jsem moc nemusel, tedy až do chvíle kdy oblékla princeznovské šaty. Když jsme u princezen. Laura Harris. Tuhle herečku mám rád. Postava Daisy povrchní sobecká arogantní. No a konečně Rube, tahle postava mi vůbec nesedí. Rozhodně nevypadá jako kulinářský mistr, taky mi na něm moc nesedí ta basebalová bunda, stejně tak mi u něj nesedí ta fajfka kterou bafal na pohřbu, ty Leonovské brýle které měl na očích když mezi zuby cedil slovo Gravelings. Sumasum tohle dílko mě párkrát donutilo zamyslet se nad poselstvím, které se snaží unést, naštěsí se nebere moc vážně a proto mu vše odpustíte. Vše posypáno špetiznou černého humoru. (04.07.2011)

K seriálu jsem se dostala až docela dlouhou dobu po jeho odvysílání, ale musím říct, že mě naprosto dostal. Ellen Muth je sice na můj vkus až moc vychrtlá, za to jí v seriálu nechybí notná dávka černého humoru a ironie. Ostatní postavy jsou samozřejmě také plné překvapení a herci je ztvárnili skvěle. Asi nejvíce jsem s oblíbila postavu Roxy, ani nevím, čím mě tak udivila, ale prostě jsem ji zbožňovala. Možná to jak byla nad vším povýšená, jak dokázala udělat přítrž Masonovým řečem...sama nevím. Každopádně jsem ráda, že tento seriál měl jen dvě řady, protože se alespoň nestačil zkazit. Velmi originální a nezapomenutelný seriál. 24. 2. 2014: Včera jsem ho zase celý dokoukala už asi pošesté, protože mě nkdy nepřestane bavit a nejlepší je, že pokaždé si všimnu něčeho nového. Např. teď jsem si všimla, že když Rube našel rodný list jeho dcery, tak jeho žena měla nationality - czechoslovakia. Ha! Ne dobře... ale tohle fakt nechápu. Když byste se zeptali kohokoliv v USA, jestli zná ČR, tak netuší co to má být, ale ve filmech a seriálech používají Prag, Czechoslovakia a dokonce češtinu - která zní jak ruština a kdyby to nebylo v titulcích napsané, ani nepoznám, že mluví česky:D (Jane the Virgin naposledy) - téměř pořád. Co to má být? Ale je třeba podotknout, že se vždycky objevuje pouze v negativním smyslu, jak jsme tady téměř někdy na Sibiři, jsou tu samí zloději a děvky... To je hezké ne? :D (17.01.2011)