Nezabudnuteľná cesta

Jeden z mých oblíbených filmů, který ukazuje, jak je láska krásná, ale i smutná. Netušíme, kdy přijde a ani, kdy odejde. Proto chceme být s tím druhým každou sekundu, co to jde, protože nevíme, kdy o něho můžeme přijít. Chceme s ním být v dobrém i zlém a uděláme všechno jen proto, abychom viděli úsměv na jeho tváři a věděli, že je šťastný. „Láska je jako vítr, není vidět, ale jde cítit.“ (10.08.2015)

Když se v reálném životě potkají dvě protikladné povahy s diametrálně odlišným hodnotovým systémem, životním stylem, zájmy, morálkou a způsobem oblékaní, obvykle to končí ignorací či konfliktem. V americkém romantickém filmu lze samozřejmě očekávat něco docela jiného, lásku jako trám, která hory přenáší, štěstí plodí... Žila byla zapálená křesťanka, čestná dívenka, nadšená intelektuálka, bezmála vědkyně, která špatně věděla, že i Einstein sdílel její nábožné zanícení (jak mylně tvrdí na počátku filmu). Povrchňáci z americké střední neměli ji rádi. Měli ale rádi sebe, auta, šikanu, mrduňk a ostentativní pohrdání ostatními. V jednom však číhá zárodek dobroty... Nyní, potenciální diváku, táži se tě, co bude dál? Co myslíš? ... Správně, je čas na onu lásku. Následují SPOILERY. Co myslíš dále, diváku, bude se stydět před povrchními kamarády? Bude. Překoná to? Překoná. Napraví ho láska? Napraví? ....Ale co to, sotva uplynula hodina, co budeme dělat dál? Čárymáryfuk a je tu leukémie, s holkou je to nahnutý... Ale dobře to dopadlo, napravenec ji ještě před smrtí stihl splnit všechno z jejího kýčovitého seznau přání. Např. být na dvou místech současně. Ale hlavně, zažít zázrak. To byl totiž on. Ten kluk. Nevím, co k tomu řekne Svatá Stolice, ale já kýč, který je špatný i mezi kýči, nebudu hodnotit mile. Odpad Dlouhou cestu minul jen proto, že v úvodní scéně kamera relativně zajímavě projížděla skrz skupinku teenagerů. Hádám, že právě tady štáb vyčerpal veškerý svůj um. Téměř odpad. (22.03.2010)

Tohle ma bej tjako láska? Láska bez humoru, bez nadhledu, bez sexu (to bude asi ta ta emerická), bez roztržitosti. Jenom prázdný kecy. Proč sakra ten chlápek začal poslouchat její muziku? Na konci s tím usedlým autem vypadá jak mrtvola. Ta ženská byla snad největší kráva co jsem ve filmu viděl. Žádné slitování s takovýmhle filmem. Nic mi to nedalo, spíš vzalo. (01.09.2009)

A Walk to Remember jsem musel chvíli vydejchávat, protože i přes všechna ta americká klišé a tuny patosu je to hotová emoční tsunami. Prvoplánově? Možná. Avšak herecky to vyčnívá, stejně tak po režijní stránce. Lidské filmy já rád a tohle je jeden z nich. Až na to (skoro až fanatické) americké křesťanství, to jde naprosto mimo mě. (13.04.2014)

Je vůbec možný, že se mi takovej film bude líbit a to tak že dost? A to přesto, že mě vytáčely občasné náboženské kecy fotra lotra pastora a nějaké to moralizování? Zkrátka mě ústřední pár přesvědčil, že to myslí vážně. A to hlavně Mandy Moore, která mi v Honu za svobodou přišla nehezká, tady nasadila tak bezbrannej výraz, že ve mě vyvolávala ty správné ochranitelský pocity. Ovšem přiznávám, že na dojmu z filmu se hodně podepsalo to, že přítelkyně se ke mně při něm dost pěkně tulila :)) (31.08.2009)