Texaský masaker motorovou pílou

No je to docela napínavý a má to slušnou atmosféru, ale ten konec je takový ve stylu klasické teenagerské vyvražďovačky. Navíc byla hrozná ta scéna na konci, kdy Jessica Biel odjížděla s tím miminem pryč a jak na ně vyběhnul bezruký Leatherface. Tahle scéna měla asi diváka vyděsit, ale mě to přišlo teda dost zbytečné. (10.06.2005)

Jestli je definice hororu: pějme píseň dokola a motto: v nemocnicích je nedostatek dárcovské krve, tak tenhle Masakr není problém. Ale pro mě horor představuje plnohodnotný žánr a tyhle podobné slátance nesplňují podmínky, ačkoli si nehrají na Ačkové filmy. Kdeže jsou opusy ze 70. a 80. let, kdy si vystrašení diváci lámali čelisti o sedačky a prchali z kina. Filmy jako Texaský masakr způsobí max. to, že diváci se stanou imunní vůči násilí a brutalitě. Atmosféra už pro ně nebude měřítkem strachu. Chudinky červené krvinky. Nispel by měl jít kopat plynovody na Ukrajinu. (20.04.2006)

Veľmi znepokojivo zobrazené bezútešné prostredie plné vyšinutých buranov, kde sa nemáte na koho obrátiť s prosbou o pomoc. Leatherface - narozdiel od zvyšku rodiny - naozaj naháňa strach a to skoro tak, ako v origináli z r. 1974. Brutalita je tu samozrejme mnohonásobne drsnejšia, pre bežné publikum možno až šokujúca. Len ma mrzí, že záver tu narozdiel od '74 verzie neprichádza tak náhle a nečakane, no na druhej strane musím priznať, že záporák to už lepšie schytať ani nemohol. S radosťou by mu dal 4*, len keby som ho nevidel s dabingom... (24.10.2004)

Remaku původního "The Texas chaisaw massacre" z roku 1974 se musí uznat jedna výborná věc. Vrátil vlnu horroru, explotation a hixplotation prvků, zobrazování násilí a teroru na původní kolej, která byla rozjeta již začátkem 70. let, ale pohřbena zejména v 80. letech neustálými pokračováními nudných a stále stejných vyvražďovaček, které se postupně v 90. letech manifestovaly v Cravenově "Vřískotech" a podobných ne-horrorech. Pokrytecká kamera ukazovala jen nejnutnější gore záběry a horrorvé filmy ještě i tak byly ponižovány cenzorskými zásahy. Výjimkou byla odnož horroru splatter, který však ale odlehčoval zobrazované násilí humorem. Ať již je remake Texasského masakru podle širokého publika jakýkoliv, nekompromisně zvládl jednu věc, kterou nezvládly desítky filmů před ním, Vrátil na plátno a do horrorů možnost ukazovat to, co opravdu tvůrci chtějí, možnost šokovat a zvedat žaludky. Žádný jiný remake to nemohl zvládnout lépe, protože "Texas" z roku 1974 je kult moderního horroru. Díky remaku z roku 2003 konečně mohla být oprášena sláva, ale i kontroverznost a děsivost filmů jako "Last House on The Left", "Deliverance", "Straw dogs", "I Spit on Your Grave" a spousta dalších. A díky tomuto počinu se tak dnes může pokračovat v podobných směrech a "technikách" horroru ... nekompromisně, tvrdě, chladně, brutálně a násilně, zvráceně. Proč opěvuji právě tyto vlastnosti horroru? Protože to, co filmy zobrazují a bojí nebo nebojí se zobrazovat, vypovídá něco o společnosti, která je tvoří a posuzuje. Pokud se společnost bojí zobrazovat násilí a šokovat v naprosté intenzitě, odvrací tvář sama od sebe, pokrytecky popírá sebe samu a vytváří dojem, který neexistuje. Texas z roku 2003 je ten film, díky kterému dnes může točit Aja, Roth a mnoho dalších na plné koule a nemusí se již bát drsné cenzury. Texasský masakr 2003 je úžasný horror, jeden z mých nejoblíbenější. Sám se musel potýkat s cenzorskými zásahy, ale i tak dokázal zobrazit teror, násilí a psychické útrapy obětí šílené rodiny naprosto perfektně. Scéna, kdy jedna z dívších postav spatří Leatherface s obličejem jejího přítele na tváři patří k vůbec nejděsivějším a nejzvrácenějším (i když se jasně tvůrci inspirovali Hooperovým druhým dílem). Celkově se jedná o důstojný remake původního kultu. A navíc je skvělé sledovat, jak postoupily později možnosti v předvádění brutality na plátnech, a to v "Begining -Počátku", kdy již vše je jede naplno ... (23.01.2008)

Oproti puvodnímu Hooperovu filmu z roku 1974 postrádá Nispelův remake onen syrový a odosobněný, téměř dokumentární styl, kdy kamera jen nezaujatě sleduje dění a kdy se vypravěč staví k páchaným zrůdnostem naprosto neutrálně. V tomto se právě ukrývá síla o třicet let starší předlohy. Na druhou stranu nové zpracování disponuje poutavou vizuální stránkou, která částečně vynahrazuje chybějící dokumentárnost. Dokonce ani nevadí občasný skluz ke klišé (startování auta) či samoúčelná efektivnost (scéna s klavírem), protože jsou podány velice vkusně. O napětí taky není nouze, takže doporučuju! (25.05.2004)