Texaský masaker motorovou pílou

Titul horroru - "Texaský masakr motorovou pilou" - je natolik výmluvný, že stejně jako kdysi dávno dokázal Mojžíš rozdělit moře na dvě poloviny, daří se i "Masakru", s použitím motorové pily a za nelidského vřískotu kritiky, nekompromisně dělit diváky na dvě zcela odlišné sorty lidí. Ti první se při pouhém pohledu na plakát či obal s jmenovaným filmem otřepou hnusem a zdaleka se mu vyhnou. Ostatní zbystří pozornost, význačně se pousmějí, a nedojdou pokoje, dokud za nervního zvuku mot. pily nespatří první amputovanou končetinu dopadat do kaluže rudé krve. Pokud právě Vy patříte do téhle skupiny (a já pevně věřím, že ano, poněvadž jen dočasné vyšinutí smyslů by na tuhle stránku zaválo ty limonády z první grupy), pravděpodobně nebudete zklamáni. Krve je dost, děvčata hlasitě křičí, mot. pila se nezadrhává, "kožená tvář" je na scéně rekordně dlouhou dobu ... vrrr..vrrrrr... pohodička. Zaujme i stylizace a barevné ladění filmu, které poměrně dost připomíná mého miláčka D. Finchera. Kdyby záleželo jen na mě, přidal bych (na úkor vzrušeného pobíhání po lese) více atraktivních scének z "obyčejného každodenního života" pošahané famílie. Ale to je pouze má nenaplněná touha u filmu, u kterého určitě celá řada lidí dává přednost masakru fyzickému, před tím psychickým. (01.11.2004)

Masakr filmových kvalit, u kterého jsem se musel pobaveně usmívat. Ničím nepřekvapující, prvoplánovité, předvídatelné, pokoutně efektní a tradičně "vysmažené". Nejlepší postavou je šerif, který tolik citované heslo "pomáhat a chránit" vzal trochu moc osobně. Strašák Leatherface se zmenšil na obyčejného řezníka, který ani neudrží motorovou pilu v ruce. Pche! (04.08.2008)

„Neexistuje nič, čo by nevyriešila šálka čaju.“ Páčilo sa mi to viac, ako Hooperov originál z r 1974. Niekto povie, že je to rúhanie. Ja nie. Remake ponúka sympatický kasting kladných postáv (Biel, Balfour, Tucker, Vogel, Leerhsen). Zlo je šialene charizmatické; démonický Leatherface je napokon paradoxne tým najmenej zaujímavým a prím hrajú pitoreskní, totálne zvrátení a nechutne sadisticko-úchylní obyvatelia vidieka, pričom niektorým k nezabudnuteľnosti stačí pár ľadových, neľudských pohľadov a  tri štyri vety (pracovníčka pumpy, dve pani v prívese). Najkultovejším spomedzi nich je nepochybne samozrejme drasťák všetkých drasťákov R. Lee Ermey (Olovená vesta). Ten si svojho šerifa neskutočne ťažko dáva. Ďalším výrazným plusom je perfektná sedemdesiatková atmosféra (soundtrack, kostýmy) a južanská dusná výprava, kde je také sparno, že sa kazí aj mäso v chladničkách (už tie úvodné titulky sú fajnovo naturalistické, nevraviac o ich dokončení na samom závere filmu). Snímka je nechutná a explicitná, napriek tomu zďaleka nie tak, ako by ste možno čakali (a ako naznačuje názov). Naopak, miestami sa režisér prekvapivo spolieha viac na atmosféru a postupné budovanie neznesiteľného napätia, než vyložený bitúnok. Pre mňa osobne najodpornejšími scénami neboli vešania na hák, ale v podstate „neškodné“ pasáže s nechtami (fuj) a s nájdením zubov (!!!). Z filmu na vás každopádne veľmi rýchlo prejde taký ten príšerný pocit skazy, keď všetko hnije a smrdí, všade lietajú muchy a mrvia sa červy (a do toho hlava vtedajšieho internetovo-filmového guru Harryho Knowlesa). Ak si niekto napriek tomu chce sťažovať na to, že je to málo hardcore, potom mu treba pripomenúť, že už cenený originál (jeden z pilierov hixploitationu) na tom po stránke násilia nebol nijako výrazne explicitne už v dobe premiéry a škandál a búrlivé reakcie vyvolával úplne inými prostriedkami, než otvorene zobrazeným gore. Okrem toho na mňa smutne doľahla taká tá melancholická atmosféra zmaru, kedy prichádzajú o život sympatické mladé postavy, ktoré majú celý život ešte len pred sebou a namiesto toho, aby si užívali a neskôr plánovali rodiny, im do životov bez pozvania vtrhla banda otrasných psychopatov a násilných zmrdov. V rovnakom roku do kín idúci (tiež hixploitation) Pach krvi je takisto moja srdcovka. Na oboch som bol v kinách a i keď obe majú svoje muchy (miestami doslova), neviem im dať iba 3*. Film napriek tvrdeniam z úvodu a záveru nie je adaptáciou skutočných udalostí, každopádne však ide o akýsi zlepenec viacerých šialených sériových vrahov. Kino Považan NMnV 2004 (12.11.2004)

Soundtrack Steve Jablonsky: 1. Leather Face ,2. He's A Bad Man ,3. Erin And Kemper ,4. Hewitt House ,5. Driving With A Corpse ,6. Kemper Gets Whacked/Jedidiah ,7. Crawford Mill ,8. Interrogation ,9. Andy Loses A Leg ,10. You're So Dead ,11. Hook Me Up ,12. My Boy ,13. Morgan's Wild Ride/Van Attack ,14. Mercy Killings ,15. Prairie House ,16. Final Confrontation ,17. Can't Go Back ,18. Last Goodbye , (13.05.2011)

Já nevím, ale nic hrozného jsem na tomhle filmu neviděl. Sice je to ten klasickej horor vyšitej jak Brno, ale furt se na to tak nějak dalo koukat, je mi jedno co si o tom kdo jak myslí, ale průměr to je, aspoň to bylo všecko tak nějak efektivně zvládnuté, že se to dalo dojet, jindy teče kečup a je to vidět už z první scény, tady to byl takový ten typ filmů, který začínal s tou brutálností, ze které teď například Saw těží, řek bych. (13.05.2005)