Revolver

Nakonec jsem asi (fakt jenom asi) pochopil co tím chtěl Ritchie říct, ale právě proto mě štve že pohřbil velmi nadějnou gangsterku různejma schizofreníma monologama a dialogama. Fakt nevím, tohle není Ritchieho hřiště a chvílema jsem fakt nestíhal, a hlavně mi ty kličky a podivnosti přišly naprosto zbytečné. Ovšem ze začátku je to docela hodně dobrý a díky postavě Sortera to nemůžu úplně setřít. (31.07.2006)

Varování: tento komentář obsahuje negativní emoce! Ritchie dokázal, že je stále dobrým režisérem, avšak scénář stál za hovno. Nerad používám tak nevybíravých slov, ale jinak své dojmy z tohoto filmu prezentovat nedokážu. V prvé řadě je to kolos, epický mix Casina, Klubu rváčů, Obvyklých podezřelých a Pulp Fiction – od každého si bere něco a výsledkem je přesto nic. Za což malou měrou můžou také herci. „Gumák“ Ray Liotta mi lezl na nervy dřív, než nasadil druhý ze svých tří kožených výrazů a neustále rádoby-filozofické vnitřní monology pronášené nevzrušivým hlasem Jasona Stathama působí spíš komicky než obdivuhodně. Na celém filmu není zhola nic obdivuhodného, snad až na snahu být obdivuhodným. Jsou tu přestřelky, „chytré“ dialogy, mafiáni, hazard, složité podvody a skutečně imbecilní pointa. Revolver trvá necelé dvě hodiny. Po třiceti minutách mě přestal bavit. Po hodině jsem byl už skutečně nasraný a uvažoval jsem o odpadu!. Po hodině a půl vztek díky slušné vizuální stránce částečně opadl, nicméně konec byl stále v nedohlednu. Po hodině a padesáti minutách jsem již na jména tvůrců vypotřeboval všechny nadávky, jakmile film skončil, potřeboval jsem na vzduch, bolela mě hlava, byl jsem otrávený. Revolver je výjimečný film, ale není to film pro lidi. Ne, nedokážu mu dát odpad!, už kvůli Sbal prachy a vypadni a Podfu(c)ku, filmům stejného režiséra, ale zásadně odlišné kvality. To nejlepší, co pro něj můžu udělat je nikomu jej nedoporučovat. Takže: zapomeňte, že jste kdy o podobném filmu slyšeli. Guy Ritchie žádný Revolver nikdy nenatočil a i pokud by natočil, tak vy jej vidět nechcete. Fakt ne, věřte mi. 40% P.S: Trosečníky Guy Ritchie rovněž v životě nenatočil. :-) Zajímavé komentáře: Faye, Adrian, jojinecko, Vitason (30.06.2006)

Po nedávném zhlédnutí Domina od Tonyho Scotta jsem se utvrdil v tom, že hodnocení na csfd se vždy nemusí shodovat s mým vlastním názorem, díky této kladné zkušenosti jsem po velmi dlouhé době sebral odvahu a podíval se i na údajný kiks dalšího mého oblíbence Guye Ritchieho. A musím uznat, že tentokrát (bohužel) se záporným hodnocením csfd víc než souhlasím. Přitom zápletka filmu se cca. do poloviny filmu odvíjí poměrně svižně a snímek celkově baví, ovšem pak se náhle vše zvrtne a z vizuálně i dějově zajímavé jízdy se stává neuvěřitelně překombinovaná záležitost s množstvím zbytečných a nudných monologů, které snímku hodně škodí a velmi zpomalují nastolené tempo. Film se v druhé části krutě vleče a posledních půlhodiny jsem se jen modlil, aby to utrpení konečně skončilo. Čekal jsem, že tohle bude horší než jeho první dva snímky, ale nečekal jsem takovou slátaninu. Jdu si radši pustit Snatch. (31.05.2007)

Spojenie akcie a šachového umenia s Guyovou réžiou mi už dávnejšie vŕtalo v hlave a v budíčku. Som nakoniec rád, že som tento snímok so Stathamom masívne ochlpeným v tvárovej a hlavovej časti videl, aj keď sa určite nejedná o vrchol jeho tvorby. Ako jednorázovka však neuškodí, aj keď by som prijal viac akcie. (19.01.2010)

Guy Ritchie a psychologie? Inu, časy se mění. Úděsným mrožím knírem oblepený Jason Statham sype z rukávu životní moudra, Ray Liotta předvádí novou kolekci pánských slipů a André 3000 by se měl vrátit k muzice, protože kromě pěstěného citu pro výběr elegantního vohozu nepředvedl herecky vůbec nic a coby „drsný“ lichvář by si nevydělal ani na slanou vodu. Jinak se tu hrají šachy, sem tam proběhne nějaká ta hyperefektní přestřelka a kameraman od první minuty náležitě popouští uzdu své vášni pro barevné filtry. Film se hned od začátku velmi intenzivně snaží diváka vtáhnout do hry a nutí ho i proti jeho vůli přemýšlet, co že se to před ním vlastně odehrává. Jenže rozklíčovat, kdo vlastně hraje proti komu a proč se věci dějí právě tím či oním způsobem, je téměř nemožné. Nemluvě o tom, že v závěru hodí Ritchie lehce frustrovanému divákovi film na hlavu a nechá každého, ať se s tím popere, jak umí… To co začalo jako divoká jinotajná cesta do hlubin gangsterovy duše, skončilo jako nauka o schizofrenních snech. 3 a ½. (01.09.2008)