Dlouhé loučení

Arnold Schwarzenegger s knírkem hrál pouze v malé roli jednoho z Augustineových mužů. Na chviličku se objeví i David Carradine jako Socrates, který je Marloweovým společníkem v cele. Arnie tam byl vyloženě jen proto, aby svlékl tričko, protože jeho postava nemá jakýkoliv dialog a za celou dobu nespustí z Philipa Marlowea (Elliott Gould) oči. U Arnolda jsem ani nečekal, že by zde měl mít větší roli a David Carradine byl nečekaným nálezem. (09.01.2014)

Soukromé očko se dostane do potíží když vyšetřuje vraždu manželky jeho přítele.Do toho se připlete jeden mafián co má jako jednoho z ochránců začínajícího Arnolda Schwarzeneggera.Film je průměrný a nebýt účasti Arnolda tak o něm asi ani nevím.Chtěl jsem dát menší hodnocení,ale závěrečná scéna byla dobrá a věřím tomu,že v dnešních filmech by se už asi nenatočila.Za mě tedy 50 % a tři hvězdy. (19.03.2015)

Nečíst předlohu, tak jdu možná i výš, ale takhle to prostě nejde. Gould je super, samotný závěr (sice naprosto jiný než v knize) je taky fajn, celková lennost je taktéž příjemná, ALE posunout celý děj do 70's je haluz a celý ho totálně překopat druhá. Kniha je ve všech ohledech o několik koňských délek lepší, než to, co sledujeme ve filmu a osobně ke všem těm změnám nevidím nejmenší důvodů. 55% od uraženého čtenáře špičkové předlohy. (09.12.2012)

Jak se skládá vítězná sestava: námět - Raymond Chandler, režie - Robert Altman, kamera - Vilmos Zsigmond, hudba - John Williams. Když přihodíte Elliotta Goulda coby asi nejlepšího představitele Philipa Marlowa od dob Velkého spánku, tak máte stylovou detektivku americké drsné školy, jako když vyšije. Z dnešního phledu pobaví i pár štěků tak malých, že jejich představitelé ani nebyli uvedeni v titulcích (spoluvězeň David Carradine a zejména gorila Arnold Schwarzenegger). 90% (20.01.2011)

"I even lost my cat." Elliott Gould je přesně ten typ odrbaného šupáka se smyslem pro humor, jakého si představím při četbě kterékoli Chandlerovy detektivky. Dlouhé loučení (překládané taktéž jako Loučení s Lennoxem) se své románové předlohy drží jenom velmi volně, jelikož Altman a spol. řadu věcí pozměnili. A dobře udělali. Příběh je odsunutý na vedlejší kolej, zde totiž hlavní roli hrají skvěle vystavěné dialogy doplňované zajímavými kamerovými hrátkami (časté prolínaní obrazu, většinou s vodní hladinou). Všichni herci si své role vyloženě užívají, takže se dočkáme psychopatického gaunera Marka Rydella - jakýsi mix Al Pacina a Joea Pesciho - nebo Sterlinga Haydena, jenž prozměnu vypadá jako dvoumetrový George Bernard Shaw. Přihoďte k tomu typicky zamlžený obraz Vilmose Zsigmonda, zvláštní melancholickou atmosféru podmračené Kalifornie či nekompromisní závěr, a dostanete další mimořádný a do sebe zahleděný film Roberta Altmana, kterému zažínám pomalu přicházet na chuť. (07.09.2011)