Blízko

Někteří diváci filmu se zde ptají, jestli mezi chlapci bylo kamarádství či láska. Kdo poznal to pravé klukovské přátelství, ten v tom má zcela jasno, ve věku 13-14 let je srdce chlapce schopno lásky a ta  po dlouholetém přátelském vztahu zákonitě často najde prvního naplnění, aniž by byl chlapec snad sexuálně odchylný od normálu. To je přírodní přirozenost, že první hluboké a niterné city se často obrací k druhovi stejného pohlaví. Na prahu dospělosti se většinou cit roztříští, když se chlapec zamiluje do druhého pohlaví, ale často zůstane i pak věrný po dlouhá léta, někdy i celý život, svému příteli z let chlapeckých, to dívky moc neznají, ty po zamilování se své přítelkyně většinou opouští. V dobách minulých se toto zmíněné stávalo častěji až v 17-19 letech chlapců, po dokončení gymnaziálních studií, protože bývaly školy jen chlapecké a jen dívčí a nebyla televize, internet atp. Klidnější a pomalejší doba, kdy na vše bylo dostatek času a city mohly vyzrát a uzrát, aniž by si z nich kdokoliv tropil posměšky. Koncem 19 století i na počátku století 20 bylo běžné, že se chlapci-kamarádi při setkání líbali, objímali a vodili se zavěšeni do sebe a nikdo se tomu neposmíval, bylo to bráno jako znak, že oni dva jsou si blízcí a dávají to tak světu na odiv. Je o tom mnoho dokumentů v literatuře i memoárech význačných osobností a také ve filmech a filmových dokumentech. Z mé více než třicetileté práce s chlapci jsem poznal, že podobně cítí kluci i dnes, ale své city často skrývají právě proto, že se bojí posměchu, více, než jak tomu bylo dříve, když jsou ale sami dva, třeba v přírodě, dokáží se chovat přirozeně, zrovna jako kluci před sto lety.... Film je nesmlouvavou obžalobou dnešní doby, která si neváží ušlechtilých lidských citů a manipuluje okázale na veřejnosti se špatností místo aby ukazovala a ctila krásu vnější i vnitřní lidské bytosti. Léo pro pochybné uznání zradil čistotu Rémiho přátelství a onen ten, pro něj nepochopitelný, čin nemohl přenést přes citlivé srdce. Remi byl ten typ chlapce, pro nějž přátelství je tou nejdůležitější věcí na světě a je mu potřebné jako vzduch k dýchání. Pro řeči mělkých lidí, kteří sami by takových citů a věrnosti nebyli schopní, zhasl zbytečně mladý a nadějný život. Jde to s naší současnou společností ke smutnému konci a vemlouvavěji to nemohlo být ukázáno než na tomto příběhu. Váhal jsem, chtěl jsem dát jen 4 hvězdičky, ne že by film nebyl dobrý, ale pro nekonečnou lítost nad lhostejností dnešní doby, která si neváží přátelství a krásy a je hlavním viníkem toho, co se stalo....Nakonec jsem dal 5 pro skvělé herecké výkony obou dvou hlavních hrdinů a věřím, že by mohli v budoucnu ještě hrát v dalším filmu. (23.01.2023)

(8/10).  Když jsem minulý rok četl ČSFD shrnutí za celý rok 2022, tak se tam film Close objevil, jako jeden z nejlépe hodnocených. Zajímalo mě tedy, jak zaboduje tento film v mých očích. Většina lidí měla možnost tento film vidět na KVIFF a věřím, že to musel být opravdu silný šálek kávy. Jedná se o nesmírně křehké drama, které si pro nás připravil belgický režisér Lukas Dhont. Servíruje nám bolestné téma s velkou něžností a trpělivostí. Postupné dávkování silných scén navíc zaručuje, že emoce se dostavují v jednotlivých vlnách a zážitek je o to intenzivnější. Dlouhé a táhlé záběry umocňovaly výsledný zážitek, který zapsal hluboko do mé paměti. Prostředí francouzského venkova tomu dodává nádhernou výpravu a komorní nádech. Myslím si, že by nešlo o tak kvalitní film, kdyby nebyli zvoleni tak geniální herci do hlavních i vedlejších rolí. Zvlášť bych chtěl smeknout před castingem obou hochů. Takový Eden Dambrine byl v roli Léa naprosto přesný. Díky velmi autentickým hereckým výkonům se nemá divák sebemenší problém na postavy napojit. Kdybych měl na filmu najít jednu nedokonalost, tak bych možná víc prokreslil vztah obou chlapců. Snímek mě natolik zaujal, že jsem si okamžitě zařadil předchozí režisérův počin na svůj watchlist. Podle synopse to vypadá Girl na další hutné drama. Francouzské drama Close mě velmi silně zasáhlo a během závěrečných titulků jsem musel sbírat kousky svého srdce, které během sledování puklo. (15.04.2023)

Festivalovka o dvojici kamarádů, kteří se na sebe tak navázali, že se z nich stalo něco více, pro někoho bratři pro jiné malý začínající homosexuálové.. Na můj vkus ubrečené a skrytě o hlubokém jedinečném vztahu, který mě ale vlastně míjí.. Pomalé stažené drama, jaké sice svým vývojem překvapí, ale k zábavě to má daleko. A co hůř, jakoby někdo říkal, kdy má divák brečet.. I děti mají právo volby, ať si milují koho chtějí, obzvlášť když to tak jen vypadá.. Ukázka boření společenských konvencí v té nejutahanější možné podobě.. Celkem jsem trpěl. 40% (13.07.2023)

Snaha o emocionální drama v každé chvíli. Mno, čeho je moc... Když toto pominu, film je upozorněním na dva problémy dospívání. První - sebevraždy dětí jsou problém, který je potřeba řešit. S tím nelze než souhlasit. Trochu se ale obávám, že emoce převáží tento vzkaz, protože místo zamyšlení se nad problémem se budou všichni dojímat. A druhý - podlehnutí kolektivu. Místo, aby Léo hodil na ostatní fakáče, snaží se zapadnout, jen aby nebylo nějaké podezření na něco, co není obecně zrovna populární (zde sex. orientace). Na řešení druhého by prostor byl, ale cílem tvůrců to evidentně nebylo. Herecky perfektní, naopak příšerná nazoomovaná kamera (ano, vím, že je to hrozně cool, ale opět - čeho je moc...). (17.11.2022)

Reakce okolí, když jsou si dvě holky hodně blízký, je furt o dost jiná, když se jedná o dva kluky. Je vidět, že režisér ví, o čem točí a přidává další velmi křehký film, kde se toho zase až tak moc nenamluví, ale ti dva kluci, neherci, působí tak neuvěřitelně skutečně, že jim jeden to bezstarostný běhání v květinovejch polích záviděl. Druhá půlka už hodně potemněla a stala se noční můrou i pro rodiče. Silný čtyři. (11.03.2023)