Nehanební bastardi

Tarantino hlásí návrat ve skvělé formě!! Prostě takhle to umí natočit jen on, a nikdo jiný se tomu nepřiblíží. Doufám, že se v budoucnosti dočká Oscara za nejlepší režii. Brad Pitt mě neustále přesvědčujě, že jako herec patří ke světové extratřídě a s nadšením čekám na každý jeho další film. O zaslouženém Oscaru za roli Christophera Waltze se nemá cenu ani bavit, to se musí vidět. (24.01.2011)

Výborný film. Opět svým způsobem klasická Tarantinova metoda, kdy jsou delší konverzační úseky střídány náhlou často šokující a překvapivou akcí. Na rozdíl od Grindhouse, kde už mi přišlo, že se prostě jen plácá o ničem, tady má každá věta svůj smysl. Nejen co zazní, ale i jak, v jakém jazyce (viz přechod z francouzštiny do angličtiny v první kapitole), s jakým přízvukem atd. Užíval jsem si proto jak scény mluvící, tak scény akční, které většinou skutečně byly tak překvapivé, jak to Tarantino chtěl. Především závěr v kině mi přišel naprosto neskutečný a dokonalý. Všichni herci jsou rovněž skvělí, nejvíce zaujme Christoph Waltz coby Hans Landa, mimo jiné i kvůli jazykovým schopnostem. Podobně jako v dřívějších filmech Tarantino hodně nápaditě využívá hudbu ze starších filmů, především od Ennia Morriconeho. Už jen úvod, kdy se objeví titulek Once upon a Time... s westernovou hudbou Dimitri Tiomkina z Alama s tím, že se ocitáme v okupované Francii roku 1941 je velmi zajímavá kombinace, která by napadla málokoho. (13.09.2009)

Tak z toho mam trochu rozporuplny dojmy. Pokud se tesite na spoustu prestrelek, mate radi vojenskou techniku a chcete videt souboje tanku, vzdusne souboje atd., zkratka jestli chcete od valecnyho filmu hlavne akci, jdete o dum dal. Vetsinu zasadnejsich akci jste totiz mohli videt uz v traileru. Z 150 minutovy delky filmu totiz akce zabira kdovi jestli pul hodiny, zbytek jsou jen kecy a kecy a kecy. Na ktery je nastesti Tarantino machr, takze nuda nehrozi. Opet tu mame uz znacne nezajimavy deleni na kapitoly, ale tentokrat si tim Tarantino podkopava nohy, on uz film je jen nekolik scen nasekanejch za sebe a tim rozdelenim to jeste vic zvyrazni. Takze to je vzdy dvacetiminutovej dialog, malicka akce, dvacetiminutovej dialog a takle to jede az do finale, ktery je precejen lehce akcnejsi a hlavne vybusnejsi. Nicmene, i kdyz by se dal film sestrihat na delku pod dve hodiny a tak vyhazet nektery dialogy, pripadne jich vyhazet vic a usetrenej cas doplnit akci, ty dve a pul hodiny docela slusne utecou a to i pres to, ze se film vcelku tahne. Dialogy jsou totiz vetsinu casu hodne vtipny, samozrejme znacne cernej humor, ale zaroven je z nich cejtit kazdou minutu napeti, ostatne celej film je vcelku napinavej, coz je jeste podporeny tim, ze Tarantino si pudu pro akci nijak nepripravuje a vzdy ji tam necekane flakne. Ta je natocena naprosto perfektne, obcas se dockate fakt bombastickejch zaberu, navic pusobi znacne realisticky a hlavne pekne krvave. Co se tyce hudby, ta je sice slozena bud ze znamejch pisnicek nebo vykradena z Kill Billa, ale nijak to nevadi a pekne podbarvuje dej. Film ale krome teda vymakanejch dialogu a slusny Tarantinovo rezii, drzi nad vodou hlavne herci. Pitt ma sice uchylackej prizvuk a jeste uchylnejsi vyraz, ale je naprosto perfektni, stejne jako ostatni musim pochvalit Waltze, jehoz lovec zidu je neco mezi krutou nacistickou svini a detektivem. Ale pak nak tu moc nevidim dve pochvaly, ktery se sem hodi. Jedna pro Tilla, jehoz nemluvnej, vecne nasranej zabijak nema chybu a druha pro uchylnyho Myerse, kterej se na platne ale moc neohreje. Jedinej, kdo mi nesed, je predstavitel Hitlera, ten byl vzhledove nekde uplne jinde. Krome toho, ze misto nekterejch dialogu by to chtelo fakt tu akci, mam ale nejvetsi vytku na samotny Pancharty, jejichz postavy jsou vetsinou dost upozadeny a nedostanou prostor pro nejaky velky krvavy akce. Celkove rozhodne skvele natocenej, zahranej a zajimavej film, ale ze bych z neho byl nejak hotovej, radil ho mezi 200 nejlepsich nebo mel potrebu ho znova videt, to zase ne. (10.09.2009)

Předchozími filmy se Tarantino klaněl všemu možnému, tímhle se poklonil především sám sobě. A vůbec ne zle! Kontroverzní filmař sice nezapře svoje trademarky, ale Pancharti vyznívají tak nějak usedleji, rozumněji a uměřeněji než jeho otravné žánrové onanie v minulosti. Mám-li vybrat postavu, které jsou podobní nejvíce, byl byto bezesporu Aldo Raine (Brad Pitt). Hanebníci disponují šarmem, cynismem, přímočarostí a vyprávějí rozvleklým jižanským akcentem. Dialogy a jednotlivé situace se neuvěřitelně táhnou, ale zároveň perfektně vytvářejí napětí mezi postavami, které každá další replika může rozetnout v prudkou a krátkou přestřelku. Pancharti nejsou kupodivu snímkem akčním, spíše konverzačním. Co vytknout? Že na neskutečné ploše neudělají nic víc, než odříkají banální partyzánskou historku, předestřou komiksově chytlavé postavy a pokloní se podvratné moci filmu. Srovnám-li to s předchozími Tarantinovými filmy, je to hotový epos... Pro mě osobně zřejmě nejlepší snímek krále filmového pulpu. (17.08.2009)

To nejlepší a (bohužel) nejhorší z Tarantina v úmorném dvouapůlhodinovém balení. Místy vizuálně i dialogově svěží, jindy ovšem přepálené panoptikum karikatur, které v jejich pobíhání po šachovnici spasí jen umění loutkářů (Christoph Waltz geniální, Pitt průměrný až úsměvný, Daniel Brühl nebo Eli Roth tragičtí...). V opájení nad nekonečnými dialogy shoří jakákoliv šance na rozvoj postav, snad jen ten Hans Landa a Shosanna mají šanci na vlastní příběh, zejména díky velkorysému prostoru, který jim (na úkor všeho a všech) Tarantino věnuje. Skvělé finále a zručné vykrádačky naznačují, stejně jako u Auta zabiják, že Tarantino to pořád ještě má v ruce. Obávám se ale, že hlava ho opět zradila. Přesto jemné sympatie, byť za až příliš konkrétní a krátké úseky. (17.08.2009)