Nehanební bastardi

Pro mě jeden z nejopojnějších filmových zážitků za poslední roky - velmi často jsem se zalykal smíchy až k slzám. Jen mám dojem, že značná část té neuvěřitelně komplexní sítě mnohdy sofistikovaných narážek na dějiny kinematografie (přičemž už zdaleka nejde jen o eklektické pomrkávání, místy to má až godardovské parametry) a kinematografickou praxi zůstane většině diváků naprosto utajena. ____ A Petra Zenkla za jeho terminologickou botu v titulcích (je opravdu VELMI podstatné, že jde o NITRÁTOVÝ filmový materiál!) vytahat za uši, prosím. Děkuji. // UPDATE 2017: Můj několikaminutový videokomentář k filmu můžete vidět zde. (25.08.2009)

Nejlepší Tarantinovka !!! Dokonale napsané dialogy, které mě bavili mnohem více než u kultovního Pulp Fiction. Už jen po úvodní scéně víte, že před sebou nemáte žádnou filmovou tuctovku ale naprosto vyjimečný a ojedinělý projekt. Skvělý Brad Pitt a hlavně Christopher Waltz. Jeho role je pro mě asi nejvěrněji a nejosobitěji zahraná role po legendárním Jokerovi v podání Heatha Ledgera. Jedna kapitola utíká za druhou jako voda a je neuvěřitelné, jak těch 150 minut stopáže, přičemž 140 minut byly jen dialogy uteklo jako voda. Spolu s mým velmi oblíbeným Kill Billem nejlepší Tarantinův film. Před návštěvou kina jsem měl opravdu velké obavy, aby mě film bavil. Čekal jsem totiž jako spoustu jiných, kteří byli namlsáni trailerem, že půjde o akční řežbu ve stylu Kill Billa. I přesto, že tomu tak není je toto zpracování mnohem lepší a před Quentinem opravdu smekám. Quentin je zaslouženě zpátky na výsluní a po lehce nadprůměrném Death Proofu se opět jeho další kousek zapíše do dějin kinematografie. 100% (27.08.2009)

Když Aldo Rain v závěru snímku říká, "Tohle je dost možná můj nejlepší kousek," zdaleka už to není Aldo Rain kdo mluví k vojínu Ulovitchi, ale Quentin Tarantino mluvící k divákům. HANEBNÉ PANCHARTY jsem očekával už pár dlouhých let (No kolik tak, osm? Kdy se vlastně Tarantino poprvé zmínil, že chystá svoji verzi TUCTU ŠPINAVCŮ?), ale namísto toho, aby moje očekávní s časem byla příliš vysoká, Tarantino je ještě mnohonásobně předčil. Protože komentář píšu až s téměř týdením odstupem, nemá cenu abych se teď rozčiloval nad kritikami typu "příliš mnoho odkazů, které řadový divák nerozluští" (nechápu kde je v tomhle případě problém, Vojtěch Rynda chodí do kina soutěžit, já ne) případně "masturbační maraton mluvení" (to už je příliš). // Líbilo se mi členění snímku do kapitol, které ve finále hezky zapadly. Zamiloval jsem si komický aspekt filmu (poslední hodina filmu je neuvěřitelně vtipná) a práci s několika jazyky, vpodstatě fakt, že spousta dramatických a zasadních scén (leckdy i kolem 20ti minut) je v němčině či francoužštině považuji za geniální. Visuální stránka filmu mě pak v některých momentech přímo uzemnila (projekce na hořícím plátně, například). Herecké obsazení bezchybné, zajímavá je především německá část (Gedeon Burkhart pravděpodobně ve svoji největší roli). // HANEBNÝ PANCHARTI jsou pro mě příklad absolutního filmu. Ještě si to zkusím párkrát potvrdit. (31.08.2009)

Kventýna nějak dvakrát moc nemusím a krom Palp Fikšn, který fakt žeru, mě všechny jeho filmy minuly. Je tedy přirozené, že jsem k Panchartům přistupoval se značnou skepsí, o to více jsem na konci filmu nadšeně tleskal, chrochtal a slintal. Nejvíc orgasmů mi přivodil geniálně přesvědčivý a charismatický Waltz, kterému bych bez výčitek prodal vlastní matku a odkejvnul její znásilnění partou francouzky mluvících nácků z Itálie. O píď příčky pod ním exceluje úžasná a odzbrojující Mélanie. Kdyby byla o patnáct let mladší, možná bych si i představoval jak ji klátím a to už je co říct. A taktéž musím vynachválit epicky vybroušené dialogy, u nichž jsem močil blahem. Upřímně, nevím co chválit dřív, bylo toho moc a bylo to kurevsky dobrý. Ještě teď mi tanga obepíná tekoucí mišmaš aromatické směsi mých nejrůznějších tělesných tekutin. Awesome! (13.11.2013)

Hanebný pancharti jsou Tarantinovo nejlepším filmem, dál nemá téměř smysl cokoli dodávat... Jak je u něho zvykem, pečlivě nastudoval daný žánr a natočil dokonalou kopii evropského válečného filmu (navíc spíše francouzsky konverzačního než americky akčního) s řadou přesahů a nejen žánrových vychytávek (westernové představení panchartů s detaily očí a obličejů jednotlivých hrdinů, westernová hudba, akční zastavovačky obrazu atd.), to, jak objeví víceméně lokálního rakouského herce Christopha Waltze a udělá z něj snad nejsližtějšího záporného hrdinu v dějinách válečného filmu je úchvatné, navíc očividně napsal skutečně originální a dobře vypointovaný příběh (z hlediska Američana je úctyhodné jednu z dějových linií založit na rozdílnosti německých akcentů), který sice popírá skutečné reálie a historicitu dané doby, ale zase se opravdu hodně osobitě vypořádává s mnohdy neuchopitelným fenoménem holocaustu - myslím, že Quentina Tarantina musí mít Židé za takovýto druh židovské pomsty (scéna v kině je až infernální) skutečně v oblibě, já ho mám (po těch několika hluchých letech) znovu také - ti němečtí pancharti potřebovali dostat od těch hanebných židovských panchartů pořádně na frak... A v intencích dnešní audiovizuální kultury: - pozor spoiler - Zabili Hitlera, ti pancharti! :-) Při druhém zhlédnutí jsem si uvědomil, že celý film je také Tarantinovou poklonou médiu zvanému film, neboť je celý doslova prošpikovaný odkazy k dobové německé a americké kinematografii, ten člověk toho musel neskutečně moc načíst a nakoukat... PS: Tak mne napadá, že bych hrozně rád viděl druhý díl, ale hlavní hrdina by tentokrát musel být fiktivní Simon Wiesenthal, lovec nacistů, kterého by samozřejmě hrál zase Brad Pitt... :-) (16.09.2009)