Nehanební bastardi

„Za toto vás zastrelia.“ – „Nemyslím. Možno zavolajú na koberček. Nebolo by to prvý raz.“ Minimálne 7O% filmov z celého sveta má banálne, tupé, tuctové, v lepšom prípade priemerné dialógy. Hoci nie som žiadny extra fanúšik Quentina Tarantina (= nemyslím si, že kufrík z PULP FICTION je metafora na nekonečný súboj Dobra, Zle a Metafyziky, je to proste obyčajný kufrík), na jeho nový film sa vždy teším. On medzi tých 7O% nepatrí. Jeho hlášky berú dych („Drž hubu a začni si to rovno trénovať.“) a zo zaškatuľkovaných hercov kreše zaujímavé herecké osobnosti, prenášajúce neskutočné dialógy. Jedná sa síce častokrát o dialógové perly, väčšinu času však dialógy nestrhávajú pozornosť od deja. Naopak, sú takou prirodzenou súčasťou deja, že ak sa začne strieľať a tiecť krv, je to nuda, ale len čo sa znova začne hovoriť, je to bomba. NEHANEBNÍ BASTARDI majú svoje mínusy (o vec, na ktorú som sa najviac tešil, teda židovské komando baseballovou palicou masakrujúce Nemcov, v deji takmer vôbec nejde a skvelý Brad Pitt na plátne skôr nie je, než je). Ale bavilo ma to vďaka dobrým postavám (často čím menej známy herec, tým lepší výkon), vynikajúcim dialógom a prekvapivému scenáru (Hitler samozrejme neumrel v kine... ale je to Tarantino a Tarantino si v pohode upraví históriu tak, ako sa mu práve hodí). (09.05.2011)

Chápu tuhle Tarantinovku jako režisérovu oprávněnou vendetu náckům za jejich válečná zvěrstva, mám však - once upon the time - výhrady k prolomení jistého tabu mimořádného násilí (skalpování, vyrývání svastik do čela a rozbíjení hlav baseballovou pálkou). Ale vzal to čert, Tarantino je Bůh a budiž mu vše dovoleno, včetně trumfování se o nejlepší filmovou pomstu s již mrtvým Sergiem Leonem. Skvělý film, s výborným scénářem, hudbou pasující jako prdel na hrnec a s dokonalou scénou opravdového pekla v kině. Z herců nejvíce exceluje slizký SS plukovník Landa bravurně hraný Christophem Waltzem. Trailery a ukázky: http://www.csfd.cz/film/117077-hanebny-pancharti-inglourious-basterds/videa/ (06.04.2013)

"Heydrich nesnáší přezdívku, kterou mu ti dobří lidé v Praze dali. Nevím, co na jménu Kat nesnáší. Snažil se, aby si ho zasloužil." Pitvalové v dějinách by v tarantinovský verzi druhé světové války jistě objevili drobný historický nesrovnalosti, ale pokud se někomu podaří sezvat nacistickou elitu do uzavřenýho prostoru, tak nepovažuju za nezbytně nutný válku protahovat zbytečným osvobozováním Evropy. Tarantino navíc dokázal vymačkat z křivohubýho Pitta životní výkon, nabídnout Schweigerovvi dostatečnej prostor pro jeho mlčenlivý drsňáctví a objevit pro filmovej svět fantastickýho lingvistu Waltze, jehož hrátky se zvučnou italštinou musí být snem nejednoho Itala. Já se bavil a to moc, což u válečnýho filmu nebývá zvykem, ale u Tarantina nelze očekávat nic jinýho. (03.10.2011)

Mám chuť napsat, že IB jsou nejlepší Tarantinův film. Bohužel sebelépe natočený a napsaný pancharti nedokáží překonat mé opojné pocity/dojmy/emoce ze stylově nabušeného Kill Billa. Pancharti jsou opravdu skvělá, neakční, podívaná založená na postavách s neskutečnými dialogy, za které si QT zaslouží neskutečný potlesk a to především v dnešní době, kdy jsou dialogy často jen omáčkou okolo efektů... Krom toho Tarantino dostává z každého herce maximum a u některých se tomu těžko věří (Diane Kruger promine mé nadávky po Troyi a naopak Mélanie Laurent, Christoph Waltz s Pittem jsou neskuteční). Rozdělení do kapitol není špatné, i když možná trochu zbytečné (a název sem QT dal asi jen pro fanoušky, kterým kdysi něco jako IB slíbil:)) jinak tu pancharti příliš nejsou...). Celkově na mě nejlépe působila úchvatná první kapitola, která až do scény v baru představovala výrazný vrchol celého filmu. Potěšilo však také závěr, v kterém se konečně všichni normálně smýšlející dočkali... Přesto to na 5* prostě není. Film ve mě totiž vůbec nic nezanechal a přestože mě bavil, prakticky celých 153 minut, nemám důvod se na něj nejen dívat znovu, ale nějak výrazně na něj vzpomínat. Technicky úžasná záležitost v krásném prostředí s nutnou dávkou nadhledu a scénářem na Oscara, ale to je tak všechno... Třešnička na dortu mi chybí. (27.11.2009)

Kventýna nějak dvakrát moc nemusím a krom Palp Fikšn, který fakt žeru, mě všechny jeho filmy minuly. Je tedy přirozené, že jsem k Panchartům přistupoval se značnou skepsí, o to více jsem na konci filmu nadšeně tleskal, chrochtal a slintal. Nejvíc orgasmů mi přivodil geniálně přesvědčivý a charismatický Waltz, kterému bych bez výčitek prodal vlastní matku a odkejvnul její znásilnění partou francouzky mluvících nácků z Itálie. O píď příčky pod ním exceluje úžasná a odzbrojující Mélanie. Kdyby byla o patnáct let mladší, možná bych si i představoval jak ji klátím a to už je co říct. A taktéž musím vynachválit epicky vybroušené dialogy, u nichž jsem močil blahem. Upřímně, nevím co chválit dřív, bylo toho moc a bylo to kurevsky dobrý. Ještě teď mi tanga obepíná tekoucí mišmaš aromatické směsi mých nejrůznějších tělesných tekutin. Awesome! (13.11.2013)