Nehanební bastardi

Kventýna nějak dvakrát moc nemusím a krom Palp Fikšn, který fakt žeru, mě všechny jeho filmy minuly. Je tedy přirozené, že jsem k Panchartům přistupoval se značnou skepsí, o to více jsem na konci filmu nadšeně tleskal, chrochtal a slintal. Nejvíc orgasmů mi přivodil geniálně přesvědčivý a charismatický Waltz, kterému bych bez výčitek prodal vlastní matku a odkejvnul její znásilnění partou francouzky mluvících nácků z Itálie. O píď příčky pod ním exceluje úžasná a odzbrojující Mélanie. Kdyby byla o patnáct let mladší, možná bych si i představoval jak ji klátím a to už je co říct. A taktéž musím vynachválit epicky vybroušené dialogy, u nichž jsem močil blahem. Upřímně, nevím co chválit dřív, bylo toho moc a bylo to kurevsky dobrý. Ještě teď mi tanga obepíná tekoucí mišmaš aromatické směsi mých nejrůznějších tělesných tekutin. Awesome! (13.11.2013)

Quentin Tarantino si to natočil podle sebe. Ze začátku je to hodně dobrý, ale časem je to nesmysl, co natočil člověk, který má rád filmy. Také je to znát. Pár scén je tam totiž neskutečně ujetých a dost divných, když si uvědomím, na jaký film, z jaké doby, a o čem, koukám. Jedna z výhod ale jsou herecké výkony. Hlavně Brad Pitt a Til Schweiger. Ale i přes ty fantastické herecké výkony je ve filmu až moc uměle navozená atmosféra. Například když sleduju desetiminutovou scénu, kdy napětí by se dalo krájet. Napětí ve smyslu, že Tarantino je přehnaný fanoušek filmů, ví se to o něm, také točí filmy pro fanoušky, obsahující to, co u filmů on má nejradši, tedy napětí, umělé napětí. A že tam těhlech scén je hrozně moc. Krom toho tyhle scény jsou podpořeny westernovou muzikou a to vypadá fakt hrozně. Kombinace Pulp Fiction, westernů a druhé světové války. Zase mě to nebavilo, ale vidět jsem to chtěl. Mohlo to být zajímavé. Bylo jednoduchý sledovat, jak Amík točí, ne válečný, ale akční film, který si dělá prdel z války. Pro diváky, Američany, kteří to žerou především, to vypomáhá vysvětlivkama a dělá si z toho něco, co to nebylo a nikdy nebude. Je vidět, že sám válku nikdy nezažil. A jestli jo, tak by v tý válce hrál asi takovou roli jako Til Schweiger v tomhle filmu, minimálně. (07.01.2010)

Nebýt úvodní "leonovské" kapitoly, tak je to bez výhrad. Jenomže ta kapitola tam je. A svou nedostižnou genialitou vrhá na zbytek filmu přílišný stín, ze kterého se to po celou stopáž ne a ne vymanit (s výjimkou v podobě lahůdkově gradující scény v baru). Ovšem i tak... Ukočírovat veškerá vysoká očekávání prostě tím, že půl třetí hodiny několik týpků v uniformách nonstop tlachá o hovně v cca sedmi interiérech, tak to je samo o sobě na potlesk ve stoje. Prostě wunderbar! PS: Již aby Tarantino natočil regulérní spaghetti western. Stejně k tomu celou kariéru spěje, tak proč oddalovat nevyhnutelné? (20.08.2009)

Výborně obsazené, krásně natočené a plné skvělých dialogových scén (Christopher Waltz na hrad), přesto zdaleka ne pro každého. Mainstreamový divák si bude asi těžko užívat narážky na Davida O. Selznicka a kinematografii obecně, a především se bude divit, co se mu to snažily prodat trailery, protože Hanebný pancharti rozhodně nejsou našlapanou akční jízdou, jakou slibují (o nějakém "válečném filmu" se nedá mluvit). Jsou ukecaní až na půdu (do sklepa...), občas se desítky vteřin jen opájejí krásou Mélanie Laurent (božský objev!) a Tarantino si v nich (opět) vydatně hraje na svého oblíbeného Leoneho. Určujícím faktorem při sledování tedy je, jestli vám tyhle věci vyhovují, nebo vás zaručeně uspí a naštvou, jelikož to je v jádru ten starý do sebe zahleděný Quentin, který si dělá co chce, protože prostě může. Tentokrát si jen vzal na paškál druhou světovou, zatáhl do ní bandu dobře vykreslených postav v čele s neustále hláškujícím Pittem a přihodil ultimátní hudební směsku, přičemž to mě osobně přišlo zatraceně vtipné a klidně si to dám znova. Jediná škoda totiž je, že zná člověk dopředu většinu děje, a tudíž trochu netrpělivě vyhlíží, za kterým rohem se uhne do neznáma. A takových odboček je sakra málo, teď už ale naštěstí budu moct přejít do vychutnávacího módu. P.S. "Cameo" Samuela L. Jacksona je vážně jen pro ty nejpozornější. (17.08.2009)

Když Aldo Rain v závěru snímku říká, "Tohle je dost možná můj nejlepší kousek," zdaleka už to není Aldo Rain kdo mluví k vojínu Ulovitchi, ale Quentin Tarantino mluvící k divákům. HANEBNÉ PANCHARTY jsem očekával už pár dlouhých let (No kolik tak, osm? Kdy se vlastně Tarantino poprvé zmínil, že chystá svoji verzi TUCTU ŠPINAVCŮ?), ale namísto toho, aby moje očekávní s časem byla příliš vysoká, Tarantino je ještě mnohonásobně předčil. Protože komentář píšu až s téměř týdením odstupem, nemá cenu abych se teď rozčiloval nad kritikami typu "příliš mnoho odkazů, které řadový divák nerozluští" (nechápu kde je v tomhle případě problém, Vojtěch Rynda chodí do kina soutěžit, já ne) případně "masturbační maraton mluvení" (to už je příliš). // Líbilo se mi členění snímku do kapitol, které ve finále hezky zapadly. Zamiloval jsem si komický aspekt filmu (poslední hodina filmu je neuvěřitelně vtipná) a práci s několika jazyky, vpodstatě fakt, že spousta dramatických a zasadních scén (leckdy i kolem 20ti minut) je v němčině či francoužštině považuji za geniální. Visuální stránka filmu mě pak v některých momentech přímo uzemnila (projekce na hořícím plátně, například). Herecké obsazení bezchybné, zajímavá je především německá část (Gedeon Burkhart pravděpodobně ve svoji největší roli). // HANEBNÝ PANCHARTI jsou pro mě příklad absolutního filmu. Ještě si to zkusím párkrát potvrdit. (31.08.2009)