Jerry Maguire

Hodně zvláštní film. Jeho pověst a oblíbenost (řekl bych především u amerického publika) ho značně předchází a má tak okolo sebe auru jakéhosi výjimečného hollywoodského bijáku. Sám o sobě je ve výsledku průměrně dobrým filmem, který ovšem vyniká tím, jak moc je na poměry amerického středního proudu podivně a zvláštně natočený a jak podivně a zvláštně mixuje zvolené filmové žánry. Běžný americký film by se dal mimojiné charakterizovat i tím, že záběrování a střihová skladba takového snímku je vlastně zcela předvídatelná a v každý samostatný okamžik se chová tak, jako stovky filmů před ním. To Jerry Maguire nedělá. V průběhu filmu mě několikrát překvapil zvoleným úhlem záběru, jeho velikostí, anebo sousledností několika záběrů v řadě. Pro mě jako diváka tak jednoznačně narušuje ono nepsané pravidlo, že hollywoodský mainstream tvoří filmy podle šablon (a já ty šablony mám v mnoha případech rád), jejichž mantinely si prostě nemůže dovolit překročit. Podobně zvláštně snímek nakládá i s mícháním žánrů. To, že se chvílemi Jerry Maguire tváří jako komedie a o minutu později jako drama, by nebyl takový problém. Horší je jeho nerozhodnost na poli mezi sportovním a romantickým filmem. V takovémto střetu totiž právě kombinace komedie a dramatu vytváří chvílemi hodně zmatený žánrový guláš, který samotnému snímku ubírá zcela logicky na celistvosti a na schopnosti jasně a zřetelně odvyprávět myšlenku příběhu. Jerry Maguire je tak film, který je docela příjemný na koukání, chvílemi i baví, ale když se trochu zamyslíte, dojde vám, že ani pořádně nechápete, na co že to vlastně koukáte. 6/10 (23.10.2018)

Jerry Maguire stojí na hereckých výkonech (proto oprávněně ty nominace a jedna proměněná soška). Cuba Gooding a Reneé Zelweger jsou úžasní a hlavně první jmenovaný tu předvedl ze sebe to nejlepší. Potom jsou fajn dialogy a humor. Děj občas do diváka šije ukrutným tempem a s podivným českým dabingem jsou některé pasáže těžko stravitelné. Ale i tak je to hodně příjemné pokoukání ze sportovního prostředí. (09.04.2014)

Cameron Crowe vyjjma příšernosti Elizabethtown fakticky nikdy nezklamal, přičemž Jerry Maguire není vyjímkou. Na druhou stranu čekal jsem skutečně mnohem procítěnější příběh, v němž bude chemie skoro až hmatatelná, což se tedy nepovedlo. Není to vina Renée ani Toma, protože ti sami o sobě odvádějí skvělou práci (o Cubovi není nutno vůbec mluvit - excelentní). Někde cestou se vytratila ta atmosférická jiskra, jež dělá z filmů kalifornského rodáka ty nezapomenutelné a láskyplné životní eposy. Současně mi během zlomových scén bolestivě chyběl hudební podkres. Ano, můj milovaný Bruce Springsteen dvakrát zabrnká v tu pravou chvíli, ale jindy si to žádalo přidat. Trošku zklamaných 7/10! (26.02.2013)

Cameron Crowe je stará známá citlivka. Dokáže brilantně vykreslit vzájemné vztahy, lásku, emoce, avšak povětšinou je divák na konci dost zmaten. Jerry Maguire je typický příklad. Chvíli drama, chvíli romantika, chvíli komedie. Tyto tři segmenty však do sebe příliš vhodně nezapadají a tak tu máme lehce kostrbatý a uslzený příběh poctivého, bohatého a pohledného sportovního agenta, na jehož dobré srdce nestačil ani tučný balík peněz. Kouká se na to hezky, ti hodní jsou hodní, ti zlí zase zlí a všem je jasné, jak tahle pohádka pro dospělé dopadne. Ale na sobotu večer při svíčkách je to solidní varianta. (09.10.2007)

Ten film se na svou stopáž nijak zvlášť nikam neposouvá. Jde zas o to správně se v životě rozhodnout a nasměrovat svůj osud tím lepším směrem. O tom jsou vlastně všechny Croweovy filmy, jen s tím rozdílem, že každý je jinak (líp/hůř) formálně vystavený. Jeden z nejmíň zasloužených Oscarů vůbec, kdy hysterický černoch zahrál hysterického negra. (02.01.2007)