Slon

Obsahovo a myšlienkovo pomerne prekvapivo chudobný film, ktorý je prakticky len kvalitnou a herecky dobre zvládnutou rekonštrukciou onej tragickej udalosti z roku '99. Nejaká snaha o hlbšie psychologické pochody (zodpovedanie otázok prečo, čo ich k tomu viedlo, aké boli ich pocity, pred, počas a po čine) a zmýšľanie hlavných dvoch páchateľov je tu načrtnutá len veľmi okrajovo. Určite by som pred týmto filmom teda odporučil pozrieť si aspoň jeden z dvojice filmov ('Massacre at Columbine High', či dokument od Moorea), ktoré zobrazujú túto udalosť z vecného hľadiska. 60%. (19.09.2009)

Počujem hudbu. Žalospevnú polyfóniu zloženú z krokov na chodbách, tlmených ozvien a vzdialených výkrikov. Nie, tento film skutočne nie je "o deťoch", tzn. o ich psychológii. Nie je žurnalistickým pohľadom na danú tému, nechce ponúkať "informácie", nie je "absyntovkou" a nie je dokonca ani psychologickou prózou. Je poéziou, je hudbou, je pietnou spomienkou. Tento film je o echu duší, ktoré sa ukrývajú v škole, v stenách, v laviciach. Pomalé jazdy kráčajúce za hrdinami sú hudobnými témami, najskôr roztrieštenými, neskôr spojenými do jednej miestnosti, do jedného mohutného hluku. Svojou rezistenciou voči potrebám rozprávania, svojim zotrvávaním na miestach, kde sa to celé odohralo, zábery simulujú stav "akoby tie steny mohli hovoriť" a tie steny aj skutočne hovoria, či skôr spievajú. Stačí sa len započúvať. A aj pohľad na ne sprítomňuje tragédiu ako nejaký krvavý pomník. Akoby sa po chodbách už prechádzali len nejakí duchovia. Každý záber sa potom napĺňa zlým tušením a tragikou. Spôsob rozprávania osudy postáv schválne prepája, neviaže sa na individualitu, ale na celú komunitu a nie je tak len nejakou "fintičkou", či postmodernou hrou (prirovnanie k Tarantinovi je vyslovene retardované).  V podstate zobrazuje celú túto drastickú udalosť práve ako akúsi neuchopiteľnú udalosť naplnenú neuchopiteľnými emóciami, pretože aj sama smrť je neuchopiteľná, nieto ešte masová vražda. Tým pádom vidíme istú nezaceliteľnú ruptúru, či trhlinu, ktorá zastihla jednotlivcov, komunitu, mesto, národ (pozri pomník na ostrove Utoya). Elephant vlastne zo samotnej školy vytvára pomník spievajúci žalospev nad hrobom detí a sprítomňujúci túto udalosť ako udalosť. P.S. Priamu a priznanú inšpiráciu pre film hľadajte v Tarrovom Satanskom tangu. (14.09.2021)

Přiznávám, že snímek je vystavěný až s chirurgickou pečlivostí a jsme zde svědky velmi neobvyklé práce s filmovým časem i prostorem a s chytře rozesetými implicitními odkazy k diskuzím ohledně masakru v Columbine High School (hraní videoher, náznaky šikany, lehká dostupnost zbraní, etc.). Jenže celý ten ledově klidný způsob vyprávění nakonec nezpůsobuje žádný velký šok, ale tak maximálně pozvednuté obočí či pokrčená ramena. To je hlavní důvod, proč Van Santův film stojí kdesi hluboko ve stínu estonského Klass a nebo třeba televizního filmu Bang, bang, seš mrtvej! Gus Van Sant jakoby tak nějak mimochodem zapomněl na postavy. Celá stylistická výstavba, jakkoliv je rafinovaná, nedává divákovi absolutně žádný prostor vžít se do jejich kůže, nevzbuzuje tím pádem v divákovi žádnou empatii a ruku na srdce – ani u analyticky natočeného filmu není žádoucí, aby divák u scén střílení školáků tak maximálně hloubal nad tím, kde se která z vedlejších postav v té které chvíli nachází... (19.11.2017)

Tak mám za sebou druhý a zároveň poslední snímek, který nám v premiéře nabídla v rámci Amerického nezávislého léta 2009 Česká televize. A mé pocity? Mám-li být upřímný, tak film Slon na mě působí trochu rozpačitě. A těžko říci, čím konkrétně je to způsobeno. Věděl jsem, že tohle má být o masakru ve škole Columbine, a pan režisér zřejmě tušil, že lidi se na to budou chtít podívat jen kvůli tomu sériovému vraždění, a tak to odkládá až na nejzazší možnou dobu a předtím nám ukazuje životy jednotlivých zúčastněných a představuje nám tyhle jednotlivé aktéry. A je pravda, že to je s velikým odstupem, takže jsem si nestihl k nikomu z nich vytvořit nějaký větší vztah. Pravdou ovšem také je, že některé záběry byly naprosto zbytečné (plující mraky, kamera jdoucí za jednotlivými aktéry i několik desítek vteřin), jiné naprosto nereálné (nikdo neutíká v knihovně před střelci, jeden týpek si je fotí, další holka jenom čumí, další se jde nechat odprásknout dobrovolně). Ale na druhou stranu je na tomhle filmu něco, co se mi velmi líbilo. Těžko říct, co to je, ale fakt je ten, že prostě tomuhle filmu nedokážu dát nízké hodnocení. Jedná se podle mého názoru určitě o povedený film, který stojí za to vidět. Já prostě toho času stráveného s tímto filmem nelituji. Ale přesto si myslím, že když už nějaký film o masakru na Columbine, tak spíše doporučuji 50minutovou dokumenátrní rekonstrukci Masakr na střední škole Columbine z roku 2004, kterou u nás taktéž vysílala Česká televize a která je v mnoha ohledech lepší nežli film Slon. Pokud se k tomu dostanete, tak opravdu doporučuji. Jinak filmu Slon tedy po zralé úvaze uděluji čtyři hvězdičky. (10.08.2009)

Jedním slovem zkrátka úžasný snímek, který ne každý správně pochopí a hlavně skousne jeho osobité stylové provedení. Mnoho lidí si stěžuje, že film je pomalý a úmorně zdlouhavý. Mně osobně utekl naopak neskutečně rychle a přál bych si, aby byl ještě o minimálně hodinu delší. Fantastická kamera s nekonečnými záběry bez jediného střihu, které se jednotlivě prolínají a směřují k velkolepému finále. Samotná střelba však už tolik oko diváka nenaplňuje a dala se určitě zpracovat lépe, ale o tom až tak tento film není. Jeho brutalita a odkaz směřuje trochu jiným směrem. Každopádně pokud jste si někdy pročítali materiály ze dne 20. dubna roku 1999 z města Columbine, tak vám scénář střelby ( střelba začíná v knihovně, bomby v jídelně... ) včetně prostorů školy přijdou velmi povědomé. Rád bych tento film doporučil i mému širokému okolí, ale z důvodu první věty co jsem napsal, si tento film nechám hezky pro sebe jako takový my little secret pleasure... (26.09.2014)