Madagaskar

Když to v mých deseti letech vycházelo na DVD, měl jsem ten film samozřejmě moc rád. Má spoustu správně střelených vedlejších postaviček v čele s tučňáky a do češtiny geniálně nadabovanými Jelimánem a Mauricem a všechno se děje v nesmírně svižném tempu. Jenže s odstupem času zůstává jen skvělá hudba Hanse Zimmera a hodně dětinská zábava, která dospělým občas trhá uši a na jakýkoli snímek od Pixaru se vypravěčsky ani intelektuálně nechytá - celou zdejší druhou polovinu ostatně lépe podává i sotva desetiminutová pasáž 'Ryba je kámoš, ne žrádlo' z Finding Nemo. 55% (06.04.2020)

Scénář: Mark Burton, Billy Frolick, Eric Darnell, Tom McGrath .. Pár vložených odkazů pobaví, ale nudný příběh nezachrání. (23.03.2008)

[viděno na DVD] Vzhledem k svýmu systému hodnocení jsem nucen dát ještě čtyři hvězdičky. Plně se ztotožňuji se zdejšími 70% procenty, pač Madagascar nenabízí humorné gagy a trhlé zápletky. Je to spíš úsměvný filmek a úsměvnější, čím jste starší a čím více se od cílového publika vzdalujete. Proto si říkám, že jsem ještě mladý a veškeré mínusy, které tvoří těch 30 procent filmu, jsou ztraceny v uvědomění si, že to bylo naštěstí tak krátké, že to nezačalo nudit. Přesto bych se nebránil tomu, aby to bylo buď víc hloubavé, nebo víc vtipné. (09.12.2009)

Někde kolem poloviny mi došlo, že 95% vtípků je založených na 1)padání 2)ječení 3)"srandovních" mimických výrazech. Plus sem tam nějaká ta méně či více zdařilá parodie, ale buď jak buď, nejvtipnější mi nakonec stejně přišel ten úvod a pak.... no, to je ten problém. Že hodinu po zhlédnutí mi z MADAGASKARU zůstal v hlavě jen přebarvený mišmaš smíchaný a příšerná disco hudba. Mnohovrstevnatost děje neexistuje. A to nesrovnávám s Pixarem, ale třeba i DOBA LEDOVÁ má mnohem větší náboj, silnější příběh, lepší vtipy a vůbec - je lepší. Jestli se to líbí malým dětem, tak budiž, ale i tak je to hrozně povrchní věcička. Druhá * za tučňáky. (19.07.2010)

Od první scény začala přede mnou tahle velkoměstská bajka o přátelství utíkat splašeným tempem vtipů, gagů, jazykových hříček, odkazů a absurdit. Jeden přebíjel druhý, čemuž mocně napomáhal hyperaktivní lev ve výborném rozpoložení, ale pobavení se loudalo kdesi mimo za tím vším matnícím v limonádových odstínech. Zklamalo mě i to, jak ukvapeně film onu historku o sebenalezení v divočině odvyprávěl, přičemž z vlastního vyprávění vlastně zbyly jen ostré střepy promíchané spolu s řečenými žerty více i méně důvtipnými a přelité hustou směsí méně i více strašlivé hudby, do níž kdosi cynický vmísil Armstrongovu krásnou píseň What a Wonderful World. Snad by volnější tempo neubralo řízné stylizaci (poplatné civilizaci nezadržitelně se řítící do tmy) a umožnilo z pásma (video)klipů zkomponovat opravdu moderní, a ne jen módní, alegorii. (22.12.2023)