Modrý kaftan
Le Bleu du caftan
Den blå kaftan
The Blue Caftan
The Blue Caftan
Obsahy(1)
Mina a její manžel Halim provozují v Maroku obchod s tradičními oděvy – kaftany. Mina se stará o prodej, zatímco Halim kaftany s láskou k tradiční ruční výrobě šije. Manželství je šťastné navzdory Minině chatrnému zdraví a Halimově jiné sexuální orientaci, kterou Mina tiše toleruje. Trh ale tradičnímu řemeslu nepřeje, zákazníci na objednávky spěchají, a tak jsou Mina a Halim nuceni přijmout pomocníka. V okamžiku, kdy k nim nastoupí mladý, pohledný a učenlivý Youssef, se změní křehká rovnováha jejich vztahu, milostný trojúhelník se ale začne vyvíjet jinak, než by se na první pohled zdálo... Režisérka Maryam Touzani vypráví svůj příběh se stejnou pečlivostí, neuspěchaností a láskou, s jakou Halim šije svoje kaftany. Její druhý film po úspěšném debutu Adam (uvedeném v Cannes v sekci Un Certain Regard 2019) přináší empatický pohled na v Maroku tabuizované téma homosexuality, ale i svébytnou obhajobu instituce manželství. (Artcam Films)
(viac)Recenzie (23)
Modrý kaftan je pro mě velmi těžké ohodnotit. Snímek je moc moc komorní a přestože naráží na pár témat, nepřechází do žádného vyvrcholení. Je tu téma tabuizované homosexuality, které je vedeno mírně, bez žádného rozuzlení ani narativních bodů. Stále nevím, zda byl Youssef milencem Halima už od začátku nebo se jejich vztah budoval po celou dobu někde na pozadí snímku. Zřejmě je to ta druhá možnost, ale jak říkám, film to úplně neřeší. Rozhodně divák dostane vhled do Marocké kultury, což mě osobně se líbilo, a pokud rádi šijete, určitě se vám bude líbit i to, jak jsou tradiční kaftany vyráběny. V tomhle mě film zaujal, protože dokáže poučit. Je škoda, že se tu neděje žádný přerod, rozhodně ne teda pro diváka, ale opět někde mimo plátno a bůh ví, zda se nestal někdy dávno předtím. Taky je pravda, že jsem někdy ve třičtvrtě vyhlížel konec, který byl, stejně jako zbytek filmu, ležérní. Když to skončilo, přemýšlel jsem, že ohodnotím sedmičkou, ovšem když jsem si to nechal projít hlavou, zjistil jsem, že jako výpověď o jedné velmi úžasné ženě, aneb Halímově manželce Míně, to vlastně vcelku funguje. Film totiž vypráví spíše o oddanosti. Je otázka, zda chcete pocity dostat nebo hledat, Modrý kaftan si je rozhodně schovává pod pokličku. V závěru se mi některé věci z filmu vryly do paměti, zejména herečka Lubna Azabal hrající Mínu, když to tedy shrnu, i já na ní vzpomínám v hezkém tak jako hrdina. Snímek to dokáže vyvolat, i když plyne pomalu bez větších dramat. ()
Intimní, jemné, neokázalé, skvělá kamera. Jak může také vypadat láska? ()