Zlatá devadesátá

That '70s Show mám rád, protože byly seriálem bezelstným, dlouho držícím stabilní kvalitu a odehrávajícím se v jiné době, než ve které se natáčel. Nostalgii po starých časech prodával dobře a nápad na pokračování s novou generací mi přišel s adekvátním časovým odstupem až překvapivě dobrý. Jenže zdání klame, protože devadesátky ve výsledku se svým předobrazem prohrávají ve všech směrech. Chtějí být totiž úplně stejné. Nebo ještě lépe - vykrádají původní seriál úplně ve všem. Odehrávají se ve stejných lokacích, citují nebo variují pozapomenuté dějové linky, Nate a Nikki jsou slabým odvarem Kelsa a Jackie. Co není stejné a má to za následek karambol v hodnocení, je chemie mezi herci. Víc než kdy předtím mi dochází, jak dokonale se povedlo najít představitele Erica nebo Michaela, protože nikdo takový tentokrát na skladě není. Respektive je, ve dvojím podání. Kurtwood Smith a Debra Jo Rupp fungují jako dva milující se protiklady i tentokrát, ale scénář jim dává až příliš prostoru a vzhledem k věku Reda a Kitty se podobné starosti nepěkně střetávají s pubertální sérií trablů mladé Leiy. Po dvou sériích mám největší radost z trefných citací dobové popkultury a občas extra vypečené hlášky v podání Ozzieho, ale zbytek je bída. A ne, nepomáhá ani epizodická účast starých známých. Ve většině případů totiž dělá oblíbeným charakterům medvědí službu a dělá z nich až karikaturu sebe sama (Fez) nebo jejich představitelé (zejména Laura Prepon) působí unaveně, jako kdyby za sebou tenhle fandom už chtěli nadobro nechat. (30.03.2023)

That '70s Show sem viděl možná pár dílů, takže v případě "devadesátek" se žádné nostalgické šimrání nekoná. Sice sem zhruba věděl kdo je kdo, ale camea herců z originálu mě nechávala chladným. A nechal mě jím i celý seriál. Chápu, že devadesátky nejsou tak specifická doba jako léta šedesátá a sedmdesátá, ale vůbec sem z toho seriálu neměl pocit, že by se měl odehrávat v té době. Občas tu sice zahraje nějaká písnička z té doby, děcka nemají mobily, počítače a fotit se musí normálním foťákem, ale i tak na mě celá tahle série působila jako klasický současný sitcom, navíc ne moc povedený. Ta chtěnost a tlačení věcí na sílu je tu strašně moc vidět a i když to není tak agresivně otravné jako Fuller House, (ne)funguje to v mnoha ohledech velmi podobně...40% (25.01.2023)

Jo, je to dobrý. Je to vážně bomba. Nechápu, že jsem si to nepustila dřív. Zlatá sedmdesátá jsem dokoukala totiž teprve nedávno. Kety se za těch změnila jen trošku, Red a Erik skoro vůbec, jen Donnu jsem měla trochu problém poznat a řekla bych, že má plastiku. A ty brďo mladej Kelso, N E S K U T E Č N Ý, jeho táta se taky vůbec nezměnil. (14.09.2024)

Ačkoliv jsem devadesátkový návrat do Point Place dal prakticky na jeden zátah, nepovažuji ho za úplně štastný nápad. Když už oprašovat legendární značku, tak bych to viděl asi takto: Snažit se domluvit s co nejvíce herci původního seriálů, natočit jenom pár epizod a postavit to celé na nich…..něco jako např. American Reunion. Protože ať se Kurtwood Smith a především Debra Jo Rupp snaží sebevíc, stěr mladého Kelsa prostě nikdy nebude takový, jako od Ashtona Kutchera. Když jsem před dvaceti lety usedl v Redově garáži na starý gauč a dal jedno plechovkové s Dannym Mastersonem (nebo ovocný nanuk s Wilmerem Valderramou), prostě jsem tam byl, seděl jsem z Redově garáži v roce 1976. Možná to je tím, že jsem i já zestárnul, ale po dokouření jointu s asijským homosexuálem se devadesátky rozhodně nekonaly….to spíš škola v přírodě s Hannah Montanou. Zlatá devadesátá jsou nenáročný, ne vyloženě špatný sit-com, ale jako potomek původního seriálu působí spíš jako parazit. (23.01.2023)

Měl jsem rozporuplná očekávání. Na jednu stranu jsem se těšil na návrat starých postav, na druhou stranu jsem se obával, že kvalita bude pokulhávat, jak už to často bývá v podobných reinkarnacích. Výsledný produkt je někde na půl cesty. Na originál se to nechytá ani zdaleka a i když se tam s výjimkou trestně stíhaného Mastersona alespoň na chvíli objeví všichni staří známí, tak si stejně nemůžu pomoct, ale původní cast by toho prostoru měl dostat daleko víc, aby tenhle seriál mohl být něčím víc, než jen lehce nadprůměrnou aktualizací původního konceptu (a vím, že se to nestane, protože už to prostě není o nich). Noví teenageři nejsou tak špatní, jak jsem se obával, po několika dílech se s nimi dá celkem sžít, ty nejlepší momenty ovšem beztak ukradnou camea starý party. Feeling devadesátek to bohužel moc nemá, to už je zde větší důraz na některé věci poplatné dnešní produkci, takže záplavu devadesátkové nostalgie zde určitě nečekejte. (20.01.2023)