Gróf Monte Christo

I když snímek není tolik rozsáhlý jako Dumasův román, a několik postav i chybí verze s R. Chamberlainem je mi ze všech filmových zpracování nejbližší. Každý určitě zná příběh o odvaze, odhodlání a pomstě E. Dantese, kterému díky lsti nebylo dovoleno oženit se a strávil dlouhá léta zavřený na proslulé pevnosti If... (27.09.2012)

Neuvěřitelný spád, přímočarý děj a nepřítomnost jediné zbytečné scény, zbytečného slova nebo i jen gesta, což se bohužel nedá říci o mnoha jiných filmových zpracováních tohoto příběhu a podle mého názoru ani o slavné knižní předloze. Co je na tom, že samotný příběh se nám na druhý pohled asi příliš věrohodným zdát nebude a samotná pomsta zůstane pouze silně šablonovitým náčrtem. Když už toto dílo "továrny na lidská dramata" točit, tak do něj asi musíme zahrnout trochu nadsázky nebo ironie, nebo se neubráníme zívání či nevhodně způsobenému úsměvu. Nic z tohoto nám tu nehrozí, a proto se podle mě jedná o nejlepší zpracování Hraběte Monte Christa, které jsem kdy viděl. (16.11.2004)

„Nebuďte príliš milosrdný, pane. Boh vám bude závidieť.“ Keby som mal vybrať jedinú knihu na svete, ktorá by mala prežiť koniec sveta a dožiť sa príletu dobrých mimozemšťanov, do najužšieho výberu by sa dostal Gróf Monte Christo. Dumasova kniha je geniálna. Obsahuje DESIATKY postáv, z nich KAŽDÁ má svoj príbeh a skôr či neskôr nám na KAŽDEJ začne záležať. To je kruté a skvelé zároveň, pretože dobro je vďaka tomu do nemalej miery svinské a zlu sa dá svojím spôsobom porozumieť. Takže nás paradoxne desí, ako hrôzostrašne vychádza tajomnému grófovi jeho detailne naplánovaná pomsta. Tá knižka je krásna a monumentálna. Dumas musel dušu zapredať diablovi, pretože tak dobre písať žiadny človek nemôže. Filmy a knižky o pomste vznikajú dodnes, ale ich matkou je práve Gróf Monte Christo (mnohé sa k nemu otvorene hlásia – SPÁČI). NIKTO (už z čisto logických dôvodov) NEMÔŽE napísať LEPŠÍ príbeh pomsty. Prepáčte za dlhý nefilmový úvod, ale ono to s filmovými adaptáciami tohto gigantického románu (a že ich je) súvisí. Ťažko povedať, ako snímku s Richardom Chamberlainom (tie jeho modré oči by ho museli prezradiť!) prijmú ne-čitatelia. Myslím si, že sa k nej budú trpezlivejšie správať skôr tí, ktorí knižku čítali a filmu mnohé odpustia. Kým „bežný divák“ bude znudene pozerať priemerný príbeh o pomste, znalec knižky sa bude tolerantne usmievať nad zjednodušenou zápletkou. Ale treba povedať, že ak musel scenárista vtesnať stovky strán do dvoch hodín, a to musel, urobil to asi tak dobre, ako sa tá masakra previesť dala. Všetko má logiku, miesto, motiváciu. Lenže napriek silnému hereckému obsadeniu (Pleasence, Curtis) a kvalitnej výprave, môže byť kvalitnou filmovou adaptáciou len 200-minútová verzia (narážam na rôzne televízne mini-série, ktoré som v čase písania týchto riadkov nevidel). Najviac mi prekážala stručnosť – gróf sa musí pomstiť minimálne štyrom ľuďom, no žiadny z nich nie je (vzhľadom na minutáž) dostatočne vykreslený a tak strávi na plátne 10 minút, čo je pre príbeh pomsty, kde zloduchov musíme poznať (iba tak ich môžeme dôveryhodne nenávidieť), zásadný problém. Ale ak to porovnáme s tým humusom, ktorý v roku 2002 vymočil Američan Kevin Reynolds, nie je to úplne beznádjené. DODATOK 2. 4. 2010: Videl som televíznu mini-sériu s Gérardom Depardieuom a nemám slov, napriek tomu pri tejto verzii ponechávam 60%, ale len čo budete mať možnosť vybrať si medzi Chamberlainom a Depardieuom, nerozmýšľajte. (14.01.2010)

Film, ve kterém dali Britové Francouzům na prdel na jejich vlastním hřišti (Britové použili z předlohy velmi citlivě ty správné momenty a vzhledem k možnostem filmového zpracování tak rozsáhlého románu citlivě některé pozměnili - děj tím získal na spádu, romantičnosti a má "šťávu", kterou starší verze tolik postrádá. Dále viz komentář k francouzské verzi z roku 1954)... 75% (26.05.2013)

Souhlasím s Pohrobkem, že tento film je dle mého asi nejlepším zpracováním Dumasovy předlohy. Ve srovnání se zpracováním z roku 1955 (s J. Maraisem) nebo z roku 1998 (s G. Depardieuem) vychází tahle verze určitě nejlépe. Když přemýšlím nad důvody, proč je u každého oblíbená jiná verze, vychází mi z toho jediné: každý má rád jinou část příběhu a také každé z těchto tří zpracování se zaměřuje na jiný aspekt. Film z roku 1955 je zaměřený především na první část příběhu a na úpěnlivé snaze o věrnost předloze. Ve zpracování z roku 1975 (a ve velké míře i v té z roku 1998) zase dominuje akt pomsty. Na jedné straně část příběhu, než se Dantes dostane z pevnosti If, je vmáčknuta do cca 20-ti minut. Na straně druhé je podrobná likvidace Dantesových protivníků. Já zjevně patřím do skupiny příznivců druhého z výše jmenovaných filmů, vždy se mi v tomto příběhu mnohem více líbilo osnování plánů na pomstu a pomalé ničení zrádců než sice zajímavý, leč vlastně přímočarý příběh uvěznění a přežití v nelidských podmínkách. (14.09.2007)