MASH film

Je to trochu nezvyk vidět najednou místo Alana Hawkeyho Aldy Donalda Koumese Sutherlanda. Ale jinak se feeling tohoto po čertech povedeného dílka (myslím jak film, tak seriál) nezměnil a pořád je to úžasná bžunda. Jsou tu přinejmenším tři epizodky hodné zapamatování - veřejný rozhlas, Hrma Houlihanová ve sprše a výlet do Japonska. Pro milovníky seriálu povinnost - a naopak taky :-) (02.11.2005)

Seriál se mě líbil více... Možná to bude faktem, že jsem seriál viděl dříve a oblíbil si nejen skvělé postavy, ale díky televizi snad i ten dabing. Bohužel film mi přišel tak o dva stupně jiným směrem a přes obyčejný příběh a chvílemi až nepříjemné charaktery jsem se protrpěl ke konci. Uvidíme, zda druhá šance změní můj názor (a zda k ní vůbec dojde:)) Alan Alda je best. (24.01.2005)

Co říct? I když je M.A.S.H. rozhodně kvalitním filmem, rozhodně nedosahuje kvalit pozdějšího seriálu a díky jeho úspěchu byl taky téměř vymazán z paměti všech, kdo měli šanci ho někdy shlédnout. Příznivci seriálu budou možná taky poněkud zklamáni trochu jiným uchopením hlavních postav, které jim vtiskli herci jako Sutherland, Gould a nebo Duvall. ***Věděli jste, že: Robertu Altmanovi připadla řežie filmu až poté, co odmítli Stanley Kubrick, Sidney Lumet, William Friedkin a mnozí další.// Eliot Gould a Donald Sutherland získali běhen natáčení přesvědčení, že Altman je blázen a že by měl být umístněn do ústavu. Konflikt zašel tak daleko, že si oba herci byli stěžovat ve studiu a údajně se marně snažili prosadit, aby Altman dostal padáka.// Nápad propojit scény hlášením z táborového rozhlasu vzniknul až poté, co Altman přinesl do střižny nesourodý shluk zdánlivě nesestříhatelných skevencí se spoustou krve a obscénního humoru.// Jelikož Altman patřil k velkým odpůrcům války ve Vietnamu, dělal vše proto, aby publikum zmátnul a přivedl je k názoru, že jde o Vietnam. Ze scénáře tak byly odstraněny všechny narážky na Koreu, a dokonce se záměrně manipulovalo s reáliemi. Například když Hawkeye doprovází Ho-Jona do Soulu k odvodu, vidíme kolem spoustu lidí v trojúhelníkovitých kloboucích, které jsou typicky vietnamské a v Koreji se nepoužívají, ostatně podobně jako jméno Ho-Jon.// Slavná píseň z úvodu titulků "Suicide is Pain" měla být původně použita pouze ve scéně zubařovy sebevraždy a Altman ji považoval za tak nedůležitou, že napsání textu svěřil svému čtrnáctiletému synovi Michaelovi. Ten chtěl jako provizi za svou práci kytaru, byl však místo toho Altmanem donucen podepsat smlouvu s tentiémami jako každý jiný a nakonec na filmu vydělal mnohem víc peněz než jeho otec.*** (15.03.2007)

Velkým průšvihem Altmanova Mashe je, že drtivá většina diváků ho viděla teprve poté, co se stala diváky a fanoušky proslulého seriálu. Ten sice převzal od Altmana námět, ale jde o úplně jiný styl i jiný formát a žánr. Takže ti, kteří hledají příjemný seriálový humor, budou notně zklamáni. Seriálový Mash byl mainstreamovou záležitostí, příjemnou oddechovkou s určitým protiválečným poselstvím, zpracovanou pro nejširší diváckou obec, zatímco Altman natočil cynický film o marasmu, který na lidech zanechává válka. Jako komedie podle mě příliš nefunguje, ale jako absurdní válečný příběh o lidech frustrovaných šílenými podmínkami, ve kterých musí pobývat, je to silná záležitost. Hlavní hrdina je cynik, který se chce jen bavit, přežít a zapomenout. Není to prostě ten sympaťák, kterého známe ze seriálu. Celkový dojem: 60 %. (18.06.2006)

Film Roberta Altmana má se seriálem jen málo společného – jeho humor není tak přímočarý, spíš absurdnější, a odsouzení nesmyslnosti celé války a akcí v Koreji se děje v prvním plánu. Vše na příbězích a osudech vojenských felčarů. Snímek se řadí k tehdejší vlně protiválečných témat, jakými byla např. i Hlava XXII, v nichž se parodovala absurdita, nemyslnost a bezhlavost vojenských tažení. A dalo by se říci, že je na pováženou, když má snímek co říci i dnes v současné době, zvláště podíváme-li se na konflikt v Iráku. Je vidět, že Altmanovy filmy patří skutečně k nadčasovým svými tématy a zaměřením, a že i "stařičký" M*A*S*H dokázal natočit velice stylově. (16.03.2012)