Aftersun

Na sledování Aftersun musí mít divák správné rozpoložení, jelikož se jedná o dosti "náladový" film, který si po většinu stopáže jede dosti pozvolným - a tím pádem ne pro všechny diváky atraktivním - tempem. Na projekci mě nalákal námět a oscarová nominace pro Paula Mescala. Herecky je film zvládnutý skvěle, o tom žádná, samotný námět mě však svým zpracováním nedostal tak, jak jsem si před projekcí od filmu sliboval. Všední výjevy se střídají s tíživými vizemi (vzpomínkami), které nakonec "pod tlakem" vrcholí, a i když člověk ví, jaké emoce chtěla režisérka u diváka vyvolat, nemohu říct, že jsem jí to "baštil". Festivalová deprese, která však nevydeptá každého. (08.06.2023)

Velmi komorní drama o mladém rozvedeném otci a jeho 11 leté dceři na dovolené u moře. Otec je docela akční, působí vesele a bezstarostně, s dcerou vychází dobře. Mají moc pěkný vztah. Mimochodem výběr herečky na postavu Sophie byl povedený, sympaťačka. Dny pohodově plynou, ale postupně stále více vnímáte, že otec má nějaké problémy, které jsou pro něj velmi těžké. Byla jsem stále ve střehu, co se bude dít. Konec filmu je však otevřený, což mi nevadí, protože má fantazie pracuje naplno. Musím ještě pochválit výbornou hudbu. (17.07.2022)

Keď som videl to vysoké hodnotenie (78%) a lákavý popis, tak som sa celkom potešil. O to väčšia sklamanie to potom napokon pre mňa bolo. Prekvapený som jedine z toho, aké ódy tu ostatní v recenziách zanechali. Nič proti psychologicko-filozofickým monotónnym filmom, ale toto bola nehorázna nuda. Čakal by som, že prostredie tureckého rezortu a dovolenka otca s dospievajúcou dcérou prinesie nejakú sviežejšiu zápletku. Ale tu v podstate zápletka ani nebola, skôr to pôsobilo dosť lyricky a celé je to sústredné skôr na vnútorné emócie postáv. Na môj vkus to bolo až príliš komorné, a hlavne nudné... 1* (23.11.2022)

Dost divné, intimní drama, které je někde na pomezí filmového artu a rodinného home made videa z dovolené v Turecku. Celou dobu se toho ve filmu moc neděje, aby Vás závěrečná „Under Pressure“ scéna uvedla v sérii pochyb, ze kterých ale není návratu. Pravda, ona scéna je hodně působivá, ale stálo velké vypětí se k ní vůbec dopracovat. Vztah otce s dcerou tu Paul Mescal s Francescou Corio hrají poměrně dobře. Rozhodně se tu coby angličtí turisté u moře chovají líp, než většina těch Anglánů, které jsem za život u moře potkal. Ty nenápadné emoce a jinotaje jsem tu ale hodně těžce hledal a musím říct, že jsem se tu musel hodně zamýšlet, abych pochopil, jak je tu ta, na první pohled, nic neříkající filmová nálada vlastně myšlena. Klasický festivalový výjev. (21.02.2023)

KOMENTÁŘ OBSAHUJE MÍRNÉ SPOILERY Už od začátku filmu se mě zmocňoval jakýsi svíravý, nepříjemný pocit. Nic nebylo explicitně řečeno, ale přesto jsem byla přesvědčená, že se na plátně brzy odehraje něco moc tragického. A tahle úzkost mě neopustila až do samého závěru, kdy už bylo jasné, co se vlastně ve filmu děje. Charlotte Wells dokázala ve své prvotině něco téměř neuvěřitelného - přenášet emoce jen pouhou prací s kamerou, beze slov či výrazné gestikulace herců. Všechno to prostě jen tak visí ve vzduchu. Tenhle film by měl být povinným materiálem pro všechny, kteří mají kolem sebe někoho, kdo bojuje s depresí. Jestli ani po zhlédnutí tohoto filmu nebudete alespoň trochu chápat, co se děje uvnitř lidí, kteří se s depresí potýkají, pak už vám nepomůže vůbec nic. Nejlepší reprezentace boje s duševní chorobou, jakou jsem kdy viděla. (30.08.2023)