Réžia:
Charlotte WellsScenár:
Charlotte WellsKamera:
Gregory OkeHudba:
Oliver CoatesObsahy(1)
Niekedy v deväťdesiatych rokoch, kdesi v tureckom prímorskom rezorte trávi dovolenku rozvedený mladý otec Calum (Paul Mescal) spolu s jeho jedenásťročnou dcérou Sophiou (Francesca Corio). Pohodové vystupovanie otca, ktorý nepokazí žiadnu zábavu a baví sa tým, že ho okolie považuje skôr za staršieho brata Sophie, však zastiera znepokojivý závoj melanchólie. (Filmtopia)
(viac)Recenzie (233)
Použitie videokamery dodáva filmu odvar dokumentárneho filmu, hranie sa s odrazmi a uhlami veľmi odvážne a svieže. Film nebeží, no záverečné scény pohnú divákom viac, ako ho na to film dovtedy pripravoval. Paul Mescal práve tu začal svoju cestu na vrchol. Remember that. [AFF 2023] ()
Znáte takové ty filmy, u kterých musíte dlouho čekat než se začne něco dít? Tak tohle není ten typ filmu, protože u tohohle se vůbec nedočkáte. Plné náznaků - diváku domysli si a děj na úrovni nudného vyprávění o dovolené v rezortu od úplně neznámého člověka a o které se nikdo neprosil. ()
Film o otci a dceři, který se na povrchu tváří, že je vlastně o ničem a ono to tak i bylo. Ovšem pod tím vším už v začátcích cítíte, že tam není něco v pořádku. A že stejně tak, jak se pokouší maskovat film, tak se maskuje také otec. Je zde krásně vyobrazená dětská naivita a schopnost odpouštět, kdy si dítě samozřejmě neumí dát dvě a dvě dohromady a kouká přes chyby svých rodičů, které je později doprovází v dospělosti, kdy teprve pochopí. Původně jsem chtěla dát 4 hvězdy, ovšem ta závěrečná taneční scéna mě naprosto dostala, slza ukápla a nádherný soundtrack u závěrečných titulků mě už úplně dorazil. Po celou dobu to ve mě yyvolávalo hrozně moc emocí, nostalgie a smutek určitě převažovali a na to, že to je první film řežisérky Wells, tak smekám klobouček a budu se těšit na další projekty. ()
Milé citlivé zastavení světa na pláži s otcem a dcerou.(50%) ()
2/10 no to snad ne. Na film Aftersun jsem narazil naprosto náhodně a podle plakátu jsem usoudil, že to stojí za vzhlédnutí. Nestojí. Aftersun jen mistrovsky plýtvá vaším drahocenný časem. Film je po příběhové stránce o ničem. Doslova. Herci předvádí průměrné výkony, avšak postavy jimi hrané jsou otřesné. Žádná chemii, žádné sympatie a budete jim přát smrt. Jde vidět, že se tvůrci snažili snad o nějaký ART, ke kterému má však ve skutečnosti snímek dost daleko a podlouhlé záběry tak působí velmi nuceně a zdlouhavě. Jediné pozitivum zde tvoří krásná kamera, díky které nehodnotím odpadem. ()
Dlouhou dobu sledujete krásné, ale trochu nicneříkající obrazy. Snažíte se bejt trpěliví, tak nějak víte, že něco přijde. Všednost pokračuje a najednou se to stane a hrozně brečíte a nemůžete to zastavit. Charlottě Wells tak dlouho dusí pod pokličkou všednosti, až se to stane a nemůžete to vy ani postavy udržet. ()
Pomalé civilní nic o dovolené v Turecku, které subjektivně trvá přes tři hodiny, až nakonec skončí, aniž by cokoliv zásadního řeklo. ()
Áno naozaj sa v tom filme veľa nedeje. A mne to vôbec nevadilo. Herci boli totiž výborný a režisérka to vedela natočiť tak, že vždy už už čakáte.... a teraz to príde. No a prišlo. Určite nie u každého a možno nie hneď, ale prišlo. A, že to sakra bolo niečo. ()
Wow. Tady prostě není o čem. Silný, melancholický snímek o tom, že dovolené jsou od toho, aby jsme si ji užili se svými nejbližšími po boku. O strachu ze stáří. Že ztratíme naši milovanou osobu. O tom že někdo aspoň jednou chtěl vrátit čas, a napravit své vlastní chyby. To je Aftersun. A já můžu jen tleskat, protože tento film ty témata představil naprosto parádně. Nádherně natočené drama, kde režisérka vycházela ze své vlastní zkušenosti. O úžasném vztahu otce s dcerou na kterých vám začne behem té hodiny a půl záležet. Čím méně o tomto filmu víte, tím lépe pro vás. A ten konec.. ach. Úžasné. 9/10. Tohle patří prostě do topek loňského roku. ()
Zdechl pes. Vlastně ne, protože sledování tohoto procesu by bylo zábavnější. Je to jako hodinu a půl sledovat mouchu na stěně, jak si čistí nožičky. Drama, které má až do svého závěru nulovou dramaturgii. Přesto je v červených číslech. Tady se asi všichni posrali. ()
Dovolenka v Turecku otca s dcérou, ktorý zapôsobí na okolie ako jej brat , dráma aj o hodnotách v živote 2* ()
Zahájení KVIFF 2022 na jedničku. Úžasná představitelka hlavní dětské role. ()
Chybí mi ten "důvod" toho všeho a vlastně i důvod, proč bych se měl někdy v budoucnu na tento snímek podívat znovu. Vše sedí: atmosféra, hudba, kamera, herecké podání... jen to jedno mi schází. Když už zařadila režisérka např. plačícího otce a flashbacky z minulosti, cítím se výsledkem podveden. Scénáristka a režisérka v jednom, asi ví, ale divák neví a ani, bohužel, se nedozví. Nějaké náznaky, že někdy někdo s někým... dobře, ale to je málo na ty prostředky, které byly ve filmu nasazeny (např. hudba, která vzbuzuje falešná očekávání). Není třeba polopaticky, ale místo nanuku, kterému jste věnovali hodinu a půl času, dostanete pouze špejli, ze které můžete usuzovat, jak asi ten nanuk chutnal. Stačilo málo a asi bych všech pět dal, ale, bohužel, nestalo se. ()
Artová nuda bez děje. Holka hrála fajn. ()
Bezdějové a spíše pocitové drama, které stojí na dovolenkové atmosféře, naprosto přesných hereckých výkonech a kvalitní režii. Skrze ní debutující Charlotte Wells velmi účinně v divákovi vyvolává tížené a specifické emoce, v nichž se odráží celých uplynulých 90 minut a pokud vás vysoce minimalistickým pojetím nemine, tak i donutí k zamyšlení nad vlastními zážitky a blízkými. Aftersun má tak rozhodně co nabídnout, obzvlášť milovníkům podobných minimalistických artovek a mám dojem, že ve mně ještě časem uzraje. ()
Takřka zaměnitelná festivalovka, na kterou jsem se ale hodně těšil.. Už nějakou dobu je známo, že Paul Mescal bude hlavní hvězdou druhého Gladiátora takže je docela na čase, aby si hod divák mohl okusit i někdy jinde. Snímek Aftersun je prostý snímek, kde režisérka vzpomíná na dětství a na její dovolenou s otcem.. Co je na oko krásná dovolená, kde holčička dostane a dělá co chce a na diváka se přenáší jejich trošku pochroumaný vztah, je ale v jádru něco více. A je potřeba se několikrát vhodně pozastavit a všímat si detailů, které nám jsou během idylického výletu zvolna předávány.. Prakticky celou dobu přemítáte v čem je problém, co se nám tím autorka snaží říct. A i když je nějaká tragédie všudypřítomná a ze sebemenších radostí je mi docela ouzko, stejně jsem po celou dobu neměl šanci ani nakouknout za tajemný závoj, který si celý příběh vystavěl.. Solidně autentická podívaná, kde postavy působí tak přirozeně až jsou poněkud všedně nudné.. Nenápadný film, který ale finálním sestřihem úplně změnil dojmy a nechal mě jen nevěřícně zkameněle sedět a přemítat, jak se jim to takhle povedlo... Skutečně nepřišlo mi to příliš dobré a tolikrát je to tak všední, až je to celé i tak střízlivé stopáži poněkud roztáhlé. Ovšem za tu závěrečnou finální tečku a následně okamžité retrospektivní přemítání nad tím, co jsem sledoval, musím uznat, že to má něco do sebe.. Líbí se mi vztah obou postav, který je tak trapně chladný, až bravurně podporuje onu přítomné cosi. I když jsem vůbec nevěděl o co ve filmu půjde, velmi rychle jsem nabil takového stahujícího se dojmu, ze kterého mi nebylo dvakrát dobře.. Odvážný projekt, který nutí diváka přemýšlet.. Takže paradoxně nejlepší je finální "epileptický" sestřih za doprovodu jedné fantastické skladby, která jen prohlubuje už tak dost depresivní emoce. A upřímně jsem dojatý, jen když nad tím ještě zpětně vzpomínám.. Zkusím tu zanechat i svůj tip: Tatínek v osobním životě selhal a už v něm nechtěl pokračovat, možná šlo o zlé vyrovnání s latentní homosexualitou anebo rezignace na společenské postavení. Každopádně tatínek vnitřně vnímal, že pochybil a chtěl se ještě věnovat dceři, aby si na něj pamatovala... Není to nejlepší, ale jak při samotném finále tak každém dalším dodatečném vzpomínání jsem dojatý.. Jestli by ten Mescal neměl namísto starověkých postav směřovat k takhle objemně citlivým postavám zahrnující třeba zamilované floutky. S odstupem času lepší a lepší, ale pořád nejsem na vlně, v níž jsem od samotného začátku doufal.. 65% ()
subtilní vyprávění o pomalym, ale jistym ztrácení. a nebo je to třeba uplně o něčem jinym ()
Silné, za srdce beroucí pozorování vztahu dcera otec. Pro mě velmi osobní, dotýkající se podstaty a identity. Naprosto jiné, než 99% filmových příběhů dneška... ()
kleopatra napsala "film, u kterého jsem se tak bála, že nešlo dát ho na jeden zátah" a má pravdu na jeden zátah to opravdu nešlo proto jsem použil rychloposuv poněvadž jsem se taky bál že to bude nuda až do konce a opravdu byla. Holčička zahrála dobře.♡ ()
60% od ničeho k ničemu. Jediné plus ta malá holka. ()