Aftersun
Aftersun
Aftersun
Aftersun
Réžia:
Charlotte WellsScenár:
Charlotte WellsKamera:
Gregory OkeHudba:
Oliver CoatesObsahy(1)
Niekedy v deväťdesiatych rokoch, kdesi v tureckom prímorskom rezorte trávi dovolenku rozvedený mladý otec Calum (Paul Mescal) spolu s jeho jedenásťročnou dcérou Sophiou (Francesca Corio). Pohodové vystupovanie otca, ktorý nepokazí žiadnu zábavu a baví sa tým, že ho okolie považuje skôr za staršieho brata Sophie, však zastiera znepokojivý závoj melanchólie. (Filmtopia)
(viac)Recenzie (233)
Prázdninové drama nejen o dospívání, u kterého není pochyb o kvalitní fimařině s upřímnou studií charakteru a cokoli vytknou je problém, jen se u mne nějak nepodařilo vyvolat tu správnou melancholii, či navázat nějakou hlubší vzpomínkovou paralelu, což by se u takového filmu dalo spíš nazvat jako "problém na straně diváka"... prostě nejsem ten pravý, ale i to se někdy stává. ()
90 %. Nenápadné, melancholické, intenzivní. Aftersun je řemeslně zdařilá festivalovka, která plyne dost pomalu, zato rezonuje ještě dlouhou chvíli po zhlédnutí. To zdánlivé nic nedění zvláštně bublá pod povrchem a stále přemítáte, jak to vše interpretovat. Až nakonec dojde k takové podivné katarzi, po níž sice leccos do sebe zapadne, ale stále se zmítáte v podivných, úzkostně nostalgických pocitech. Mnohé začne postupně vylézat s odstupem – stopy Mescal s Corio zanechávají hluboké... Nejvyšší hodnocení dávám až po vícedenní prodlevě, stále to totiž zní. Po hodině sledování bych si to rozhodně netipl. Jen pozor, na Aftersun je asi nutné být patřičně naladěn, jinak ve třetině ztratíte trpělivost. Akorát přemýšlím, jaké to naladění musí být... ()
Promyšleně dojemný, minimalisticky stylový a tíživý film zároveň. Vzpomínkové rodinné fotoalbum v závoji melancholie, v mých očích perfektně vystihující pojem. To, co filmu chybí na zjevné zápletce je více než vynahrazeno autenticitou, bezchybnou náladou a nepatrnými dialogy formující jednotlivé charaktery. To tedy může při prvním zhlédnutí působit poněkud frustrujícím dojmem a pro hodně lidí to nakonec bude i hlavním důvodem, proč jej nedokoukají nebo ohodnotí podprůměrně. A já to víceméně chápu. Aftersun nebude pro všechny. O to se ani nesnaží, ale necháte-li se mu poddat, čeká vás velice jemný a neopakovatelný zážitek... Hlavní herecké duo je naprosto skvělé a obdobně jako Wells se svým režijním debutem, i Frankie Corio tím svým hereckým podává jeden z nejsympatičtějších dětských výkonů vůbec. Původně jsem zamýšlel napsat kratší komentář, ve kterém bych se nezaobíral detaily a nijak neodkrýval zápletku, ale mám toho na srdci nejspíš víc, proto pokud jste film ještě neviděli, tady byste měli přestat číst. Vrátím-li se zpátky k ústřední dvojici – fakt, že Frankie nebyla zcela zasvěcena do scénáře a mimo vlastní scény o ničem dalším nevěděla, akorát dokazuje geniální propojení se svou postavou, protože stejně jako ona, tak i Sophie si nebyla plně vědoma toho, co Calum prožívá. Ten chtěl jen své dceři dopřát skvělé vzpomínky, zatímco se propadal do čím dál hlubší deprese, jako by ho sám život vtahoval do jakési černé díry, ze které již není návratu, a před Sophie na sobě nedal nic znát. Ta byla příliš mladá na to, aby plně pochopila hloubku tátova zoufalství, přesto pak nastává moment, kdy se jako dospělá pokouší vrátit v čase a pomoct mu, když už marně. I význam hudby je nezanedbatelný, neboť každá ze zaznělých písní dokresluje a víceméně dovypravuje hlavní příběh, což uznávám, není vyloženě snadné postřehnout na první dobrou. Ač se na první pohled může zdát, že děj filmu nemá nějaký cíl, mimo tedy konce samotné dovolené, vše tak nějak postupně směřuje vstříc samotnému závěru a vyjasnění přichází až poslední scénou, která mě zničila jak už asi dlouho nic. Calum zaklapne kameru a odchází do vzpomínek své dcery, na jediné místo, kde i nadále zůstávají naši blízcí, kteří nás opustili... „That was just a dream, just a dream...“ ()
S tim hodnocenim si delate prdel ne? :) Jedna hvezda za technickou stranku veci a zajimavy asynchronni strih. Zbytek je pohled na dovolenou cizich lidi, kde celou dobu jsou naznaky neceho vetsiho... No dle hodnoceni muzete tusit, jak to dopadlo. Tento vyplod fakt nema cenu hloubeji analyzovat a projektovat myslenky na obrazy, uz tech 90 min bylo vic casu, nez si film zaslouzil a to jsem asi do 60 minuty fakt veril, ze si me to ziska, pak jsem ale postupne mou pozornost tlumil. ()
Jak opisovat něco, co jde tak těžce opsat. Velmi intimní, neprimitivní záležitost, u které se musíte hodně snažit, abyste našli to, co není na první pohled vidět, ale vlastně to rámcově drží film pohromadě. Složitý je také finiš, ke kterému pomalu celou stopáží směřujete. Některé jednotlivosti a útržky (třeba onen až hororový dojem, kterým Aftersun vzbuzuje, že je něco v nepořádku – a ono také je, protože v celoživotním měřítku to idylka nebyla) chce trpělivost rozpoznat. Lehce vás to drásá, ale o to intenzivnější je ve finále zážitek. Až jevištní show Paula Mescala s Francescou Corio působí jako přetrhané vlákno, které si sami musíte poslepovat dohromady, abyste si na celek udělali vůbec nějaký dojem. Kino v tomto případě dokáže udělat polovinu zážitku, jde spíš o festivalovou a homemade artovou věc. ()
Tak kleoprtra se bála jak sviňa, já se pronudil do závěru. A ty jinotaje a umělecké záběry a ta mega silna under pressure scene - kuuurva super… Čím jsem dal od mých vysokoškolských let tím méně mě tento druh umění oslovuje…. Díky bohu P.S. Jak tam to děvče zpívá je pro mne takový jinotaj vyjadřující kvalitu snímku… ()
Poslední dobou se mi dostávají pod ruce i do hledáčku nejrůznější alternativně pojaté dramatické filmy od studia A24 a Aftersun byl opravdu jedním z těch skutečně vyčnívajících nad ostatní. Charlotte Wells dokázala zpracovat velmi příjemně abstraktní a nepřímě načrtnutý příběh, ve kterém si asi každý najde něco – nostalgické vzpomínky na dětství a staré doby, nebo dokonce může nastat ztotožnění s postavou Caluma a jeho bezradností, kterou většinou překrývá laskavým úsměvem a povzbuzujícím přístupem, který má alespoň trochu odvést pozornost od jeho náladovosti a rozpolcenosti.. Aby ochránil tu svou nevinnou mladou parťačku Sophie a zapsal se do její paměti jako střípek pevného bodu, na který v budoucnu bude moci vzpomínat a sama přemítat nad tím, jaké myšlenky se tehda asi honily otcovou hlavou. Zpracování vzpomínkových částí a setkání v paralelní problikávající temnotě nemají chybu a příběhu dodávají ještě intenzivnější tuhost. S opakovanými zhlédnutími jsem se jako divák ponořil do emocí Aftersunu o něco hlouběji a objevil i ty, jež mi při prvním nahodilém sledování unikly. ()
Na konci bylo prázdno i plno. Nádherně natočený, intimní a s krásným barevným gamutem. Život po třicítce. Připomněl mi Sofii Coppolu a její Somewhere, ale lepší. ()
70% Příliš pomalý a bezdějový záznam jedné dovolené otce a dcerky. Bez silnější atmosféry doby i místa a na první vidění chladný. Nicméně tohle je jeden z těch filmů, který dokáže v hlavě pracovat ještě dlouho po závěrečných titulcích. Až mě donutil k druhému sledování... Neboli technicky sice průměrný film, ale s promyšleným autorským přístupem a jedno z nejlepších zpracování jistého zdravotního problému. ()
Jemné jako pavučinka, něžné, natočené lehkou rukou. Film, ktery nenápadnými prostředky dokáže vyvolat silné dojmy a emoce. Pro mě byl však místy až příliš neuchopitelný, a to se v různých snových filmech docela vyžívám. Například v obdivované scéně "Under Pressure" jsem bezmocně mrkala mezi záblesky ve snaze pochopit, co se tam vlastně reálně děje a místo silného zážitku jsem byla akorat frustrovaná. Uzavřela jsem si to s tím, že jsem prožila to, co Sophie, když se snažila pochopit, co se dělo s jejím otcem. Nicméně i tak byl kvůli tomu můj celkový dojem z filmu mírně neuspokojivý. ()
Protože jde o prvotinu a ještě k tomu Skotskou, byla jsem v pokušení dát 4 hvězdičky, ale opravdu to na ně nestačí. Je to dobrý první pokus o film, ale mohl by být podstatně lepší. Herecké výkony jsou velmi dobré, postavy uvěřitelné - hlavně děti jsou vykresleny dokonale (Michael jako začínající svůdník je úplně úžasný!) Nicméně co mě opravdu štve, je příliš umělecká kamera a samúčelné flashbacky do (lesbické - aby to bylo echt moderní) současnosti hlavní hrdinky. Je zde cítit strach (a tím pádem malé sebevědomí), zda by jednoduchý příběh o otci a dceři na dovolené stačil, kdyby nebyl "ozvláštňován". Já myslím, že by stačil, škoda, že si to nemyslela Wells. ()
Príbehovo je to hádam aj na danú stopáž veľa, film nič podstatné neponúka a aj keď na konci prídu zábery, ktoré jemne objasnia situáciu okolo vzťahu otca a dcéry, stále je to len artový kúsok, ktorý nezaujme veľa divákov a ak áno, tak najmä tých ozaj náročnejších. Ja očakávam od filmu, že nebudem neustále pozerať na hodinky, kedy sa skončí. Tu som to robil hádam každých 5 minút. 40 % ()
Iba 96 minút?! Mal som pocit ako keby ubehol celý život, a to v dobrom zmysle. // Dievčatko Sophia trávi posledné leto (poslednú dovolenku) so svojím otcom Calumom na tureckom pobreží, len na to aby nám Charlotte Wells priniesla nádherne vyzerajúcu (tie prechody medzi scénami boli krása) a neuveriteľne reálne pôsobiacu (veľmi dobre spracované detské spomienky) emocionálnu bombu o otcovskej láske a o tom, prečo chodíme na rodinné dovolenky. // Jediné čo mi trošičku vadilo, boli asi dva alebo tri prestrihy do Sophiinej prítomnosti (nie "tanečné" scény, tie boli super), ktoré ma trošku vyhadzovali z celkového diania. Inak nádhera. 9/10 ()
Jako sorry,ale proč?🤔 Měl jsem v sobě sílu velikou,ale už myslel ,že tohle tak třikrát vypnu.Trpěl jsem víc , než hlavní hrdina,tak jsem si říkal, že konec s tímhle už neudělá vůbec nic.Pak se kouknul, že tohle je debut a celovečerní film, spíš jsem si myslel , že se jedná o krátkometrážní film,jen nataženej jak slipy o hodinu a půl. Tenhle typ filmu beru,ale udělej to nějak líp.Letovisko u bazénu,ta nuda u tý holky přímo řvala,aby se nálada neustále ve filmu paradoxně měnila,tak jako se mění ta infantilní kamera jako záběr na schod od bahna a jemu podobných.Vážně tyhle artovy pozice už někdo musí umět prodat, zde nikoliv.O pochopení a snadného tendenčního filmu, že budete vědět hovno,jen si radši zazpíváme karaoke.To, že jsem pak úplně už nasraností přestával vůbec filmu jít na ruku a hledat v tom větší smysl, mě nabralo na vlnu jako, že si holka navleče žlutý náramek,bez dalších expozic na to,aby její táta mohl reflektovat tuto skutečnost.Nikoho to snad nebaví,titěrno nula,emoce úplně v háji,taky jaký můžou být, když nemáte pro co a hlavně proč? Takový ty domněnky, že tady jsem natočená, nemá ve výsledku vůbec nic proto, proč jsem musel sledovat rutinu někde v Turecku.Za holčin přednes 30%. ()
Pozor! Umeni! Roztresena kamera a dlouhe minuty zaberu na nic nedelajici lidi. Po dvaceti minutach se rucnik ocitl v ringu a s radosti si necham uniknout jiste dechberouci pointu tohoto velice hodnotneho dila. ()
Líbilo se mi, jak to je natočený. Střídání autentických kamerových nahrávek s normální kamerou mě hodně bavilo a zejména Francesca Corio hraje fakt fantasticky. Ono i Paul Mescal je výbornej. Bohužel ale u mě neklapla ta myšlenka. Zkrátka jsem to zprvu nepochopil, musel jsem si to až zpětně dohledat. Jasně je to asi moje chyba, že jsem si to možná pustil ve špatnou chvíli, ale zkrátka mi to ten film malinko pokazilo. ()
Pomalé, ničím nerušené záběry a to nejjemnější objetí. Nic tak lidského už nikdo nenatočí. Miluji a pláču. ()
Krásně natočené, víc ale musím vyzdvihnout premiérový herečky výkon Frankie Corio, určitě nadějné vykročení do herecké kariéry. ()
Mám rád nezávislé festivalové filmy, ale tohle je nudný odpad. Film nudí od začátku do konce, žádný děj, žádná myšlenka. ()
Súvisiace novinky
Co dalšího chystá Nolan a jaké filmy si loni oblíbil?
Když jste jeden z nejúspěšnějších a zároveň nejoceňovanějších filmařů světa, máte tu výsadu, že vaše vyjádření ohledně kinematografie sleduje a dá na ně dost široká obec. V nedávné době tak tvůrce… (viac)
Třicátý ročník Dnů evropského filmu již brzy!
Jubilejní třicátý ročník festivalu Dny evropského filmu (DEF) letos proběhne od 20. do 25. dubna v Praze, Brně a Ostravě a od 26. do 30. dubna v dalších městech celé České republiky. Žánrově pestrá… (viac)
Ceny BAFTA ovládla válečná vřava
V neděli 19. února se v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre uskutečnil 76. ročník slavnostního předávání prestižních cen Britské akademie filmového a televizního umění (BAFTA), na němž… (viac)
Gladiátor 2 má datum premiéry
Historické drama Gladiátor dodnes patří mezi kriticky i divácky nejúspěšnější filmy Ridleyho Scotta, a zvlášť v dnešní „zlaté éře franšíz“ je těžko se divit, že na něj chce navázat. Jedinou otázkou… (viac)