Réžia:
Charlotte WellsScenár:
Charlotte WellsKamera:
Gregory OkeHudba:
Oliver CoatesObsahy(1)
Niekedy v deväťdesiatych rokoch, kdesi v tureckom prímorskom rezorte trávi dovolenku rozvedený mladý otec Calum (Paul Mescal) spolu s jeho jedenásťročnou dcérou Sophiou (Francesca Corio). Pohodové vystupovanie otca, ktorý nepokazí žiadnu zábavu a baví sa tým, že ho okolie považuje skôr za staršieho brata Sophie, však zastiera znepokojivý závoj melanchólie. (Filmtopia)
(viac)Recenzie (239)
Why can't we give love that one more chance? - This is our last dance. Mírně popřeházené lyrics skladby Under Pressure od Queen a Bowieho, které v naprosto geniálně upravené formě zaznívají při posledním tanci Sophie s Calumem. Tyto dva řádky textu popisují ten zdrcující příběh, který debutující režisérka Charlotte Wells v Aftersun vypráví, lépe, než bych sám kdy dokázal. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ Každopádně mi to nedá, a musím se i trochu spoilěrově rozepsat. Aftersun vypráví o depresi 30-ti letého Caluma, který už svůj život prohrál, a své poslední finance a energii v přetvařování se investuje do dovolené v Turecku se svou 11-ti letou dcerou Sophie v naději, že si na něj udělá poslední veselé vzpomínky před jeho sebevraždou. Vyprávění nemá lineární schéma, a vlastně začíná samotným koncem, i když o tom v té době ještě nevíte. V tu chvíli již dospělá Sophie, která právě nejspíš „slaví“ své 30-té narozeniny, sleduje záznamy z VHS kamery, které tenkrát s otcem natočili, a zpětně na nich ve vší té čiré radosti a lásce hledá jakýkoliv náznak toho, co se vlastně jejímu otci tenkrát odehrávalo v hlavě. Když se přes spoustu nádherných záběrů, zážitků a konverzací dostane k onomu poslednímu společnému tanci, divákovi všechno začne docházet a společně se slovy Why can't we give love that one more chance? samotného Caluma jeho vlastní hlava stáhne do věčné nicoty a Sophie zůstává jen nekonečné dumání. + Scéna, kdy Calum vejde do moře, nemusí být chronologicky seřazena, a je možné, že se stala až po odletu Sophie, kdy on sám ve skutečnosti nikdy Turecko neopustil a ve finále svůj život skutečně takto ukončil. ++ Píseň Under Pressure je při posledním tanci Sophie s Calumem upravena tak, že Bowie nedoříkává své věty, to může symbolizovat všechny ty obrovské otázky, které po Calumově smrti zůstali Sophie znít v hlavě, a na které nikdy nebude znát přesnou odpověď. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Geniální film a obrovský praporek pro indie tvorbu. Charlotte Wells vypráví z části biografický příběh a jde poznat, že je pro ni výsledek nesmírně důležitý. Paul Mescal i Frankie Corio jsou neuvěřitelní, plynulá, experimentální kamera spolu s překrásnou hudbou také. A24 kraluje a já brečím. WHEN YOU WERE 11, WHAT DID YOU THINK YOU WOULD BE DOING NOW? ()
Vztah otce s dcerou, posazený do par dní na typické levné dovolené u moře. Příběh drží pohromadě jakýmsi nevyřčeným tajemstvím, stále diváka udržuje v napětí a v očekávání dramatu. Přispívá k tomu i hudba a přirozené ,,neherectví” v hlavních rolích. S tím, jak si k tomu charismatickému páru vytváří divák vztah, postupně se o ty dva čím dál víc bojí. Věřím, že s otevřeným závěrem se hodně diváků nevyrovná, mně však to baví přesně takto. Zkrátka tajemství a jemné podráždění ve mně zůstalo…. ()
Použitie videokamery dodáva filmu odvar dokumentárneho filmu, hranie sa s odrazmi a uhlami veľmi odvážne a svieže. Film nebeží, no záverečné scény pohnú divákom viac, ako ho na to film dovtedy pripravoval. Paul Mescal práve tu začal svoju cestu na vrchol. Remember that. [AFF 2023] ()
Takřka zaměnitelná festivalovka, na kterou jsem se ale hodně těšil.. Už nějakou dobu je známo, že Paul Mescal bude hlavní hvězdou druhého Gladiátora takže je docela na čase, aby si hod divák mohl okusit i někdy jinde. Snímek Aftersun je prostý snímek, kde režisérka vzpomíná na dětství a na její dovolenou s otcem.. Co je na oko krásná dovolená, kde holčička dostane a dělá co chce a na diváka se přenáší jejich trošku pochroumaný vztah, je ale v jádru něco více. A je potřeba se několikrát vhodně pozastavit a všímat si detailů, které nám jsou během idylického výletu zvolna předávány.. Prakticky celou dobu přemítáte v čem je problém, co se nám tím autorka snaží říct. A i když je nějaká tragédie všudypřítomná a ze sebemenších radostí je mi docela ouzko, stejně jsem po celou dobu neměl šanci ani nakouknout za tajemný závoj, který si celý příběh vystavěl.. Solidně autentická podívaná, kde postavy působí tak přirozeně až jsou poněkud všedně nudné.. Nenápadný film, který ale finálním sestřihem úplně změnil dojmy a nechal mě jen nevěřícně zkameněle sedět a přemítat, jak se jim to takhle povedlo... Skutečně nepřišlo mi to příliš dobré a tolikrát je to tak všední, až je to celé i tak střízlivé stopáži poněkud roztáhlé. Ovšem za tu závěrečnou finální tečku a následně okamžité retrospektivní přemítání nad tím, co jsem sledoval, musím uznat, že to má něco do sebe.. Líbí se mi vztah obou postav, který je tak trapně chladný, až bravurně podporuje onu přítomné cosi. I když jsem vůbec nevěděl o co ve filmu půjde, velmi rychle jsem nabil takového stahujícího se dojmu, ze kterého mi nebylo dvakrát dobře.. Odvážný projekt, který nutí diváka přemýšlet.. Takže paradoxně nejlepší je finální "epileptický" sestřih za doprovodu jedné fantastické skladby, která jen prohlubuje už tak dost depresivní emoce. A upřímně jsem dojatý, jen když nad tím ještě zpětně vzpomínám.. Zkusím tu zanechat i svůj tip: Tatínek v osobním životě selhal a už v něm nechtěl pokračovat, možná šlo o zlé vyrovnání s latentní homosexualitou anebo rezignace na společenské postavení. Každopádně tatínek vnitřně vnímal, že pochybil a chtěl se ještě věnovat dceři, aby si na něj pamatovala... Není to nejlepší, ale jak při samotném finále tak každém dalším dodatečném vzpomínání jsem dojatý.. Jestli by ten Mescal neměl namísto starověkých postav směřovat k takhle objemně citlivým postavám zahrnující třeba zamilované floutky. S odstupem času lepší a lepší, ale pořád nejsem na vlně, v níž jsem od samotného začátku doufal.. 65% ()
kleopatra napsala "film, u kterého jsem se tak bála, že nešlo dát ho na jeden zátah" a má pravdu na jeden zátah to opravdu nešlo proto jsem použil rychloposuv poněvadž jsem se taky bál že to bude nuda až do konce a opravdu byla. Holčička zahrála dobře.♡ ()
Film o otci a dceři, který se na povrchu tváří, že je vlastně o ničem a ono to tak i bylo. Ovšem pod tím vším už v začátcích cítíte, že tam není něco v pořádku. A že stejně tak, jak se pokouší maskovat film, tak se maskuje také otec. Je zde krásně vyobrazená dětská naivita a schopnost odpouštět, kdy si dítě samozřejmě neumí dát dvě a dvě dohromady a kouká přes chyby svých rodičů, které je později doprovází v dospělosti, kdy teprve pochopí. Původně jsem chtěla dát 4 hvězdy, ovšem ta závěrečná taneční scéna mě naprosto dostala, slza ukápla a nádherný soundtrack u závěrečných titulků mě už úplně dorazil. Po celou dobu to ve mě yyvolávalo hrozně moc emocí, nostalgie a smutek určitě převažovali a na to, že to je první film řežisérky Wells, tak smekám klobouček a budu se těšit na další projekty. ()
Dovolenka v Turecku otca s dcérou, ktorý zapôsobí na okolie ako jej brat , dráma aj o hodnotách v živote 2* ()
Milé citlivé zastavení světa na pláži s otcem a dcerou.(50%) ()
2/10 no to snad ne. Na film Aftersun jsem narazil naprosto náhodně a podle plakátu jsem usoudil, že to stojí za vzhlédnutí. Nestojí. Aftersun jen mistrovsky plýtvá vaším drahocenný časem. Film je po příběhové stránce o ničem. Doslova. Herci předvádí průměrné výkony, avšak postavy jimi hrané jsou otřesné. Žádná chemii, žádné sympatie a budete jim přát smrt. Jde vidět, že se tvůrci snažili snad o nějaký ART, ke kterému má však ve skutečnosti snímek dost daleko a podlouhlé záběry tak působí velmi nuceně a zdlouhavě. Jediné pozitivum zde tvoří krásná kamera, díky které nehodnotím odpadem. ()
Dlouhou dobu sledujete krásné, ale trochu nicneříkající obrazy. Snažíte se bejt trpěliví, tak nějak víte, že něco přijde. Všednost pokračuje a najednou se to stane a hrozně brečíte a nemůžete to zastavit. Charlottě Wells tak dlouho dusí pod pokličkou všednosti, až se to stane a nemůžete to vy ani postavy udržet. ()
Pomalé civilní nic o dovolené v Turecku, které subjektivně trvá přes tři hodiny, až nakonec skončí, aniž by cokoliv zásadního řeklo. ()
Áno naozaj sa v tom filme veľa nedeje. A mne to vôbec nevadilo. Herci boli totiž výborný a režisérka to vedela natočiť tak, že vždy už už čakáte.... a teraz to príde. No a prišlo. Určite nie u každého a možno nie hneď, ale prišlo. A, že to sakra bolo niečo. ()
Zdechl pes. Vlastně ne, protože sledování tohoto procesu by bylo zábavnější. Je to jako hodinu a půl sledovat mouchu na stěně, jak si čistí nožičky. Drama, které má až do svého závěru nulovou dramaturgii. Přesto je v červených číslech. Tady se asi všichni posrali. ()
Chybí mi ten "důvod" toho všeho a vlastně i důvod, proč bych se měl někdy v budoucnu na tento snímek podívat znovu. Vše sedí: atmosféra, hudba, kamera, herecké podání... jen to jedno mi schází. Když už zařadila režisérka např. plačícího otce a flashbacky z minulosti, cítím se výsledkem podveden. Scénáristka a režisérka v jednom, asi ví, ale divák neví a ani, bohužel, se nedozví. Nějaké náznaky, že někdy někdo s někým... dobře, ale to je málo na ty prostředky, které byly ve filmu nasazeny (např. hudba, která vzbuzuje falešná očekávání). Není třeba polopaticky, ale místo nanuku, kterému jste věnovali hodinu a půl času, dostanete pouze špejli, ze které můžete usuzovat, jak asi ten nanuk chutnal. Stačilo málo a asi bych všech pět dal, ale, bohužel, nestalo se. ()
Artová nuda bez děje. Holka hrála fajn. ()
Bezdějové a spíše pocitové drama, které stojí na dovolenkové atmosféře, naprosto přesných hereckých výkonech a kvalitní režii. Skrze ní debutující Charlotte Wells velmi účinně v divákovi vyvolává tížené a specifické emoce, v nichž se odráží celých uplynulých 90 minut a pokud vás vysoce minimalistickým pojetím nemine, tak i donutí k zamyšlení nad vlastními zážitky a blízkými. Aftersun má tak rozhodně co nabídnout, obzvlášť milovníkům podobných minimalistických artovek a mám dojem, že ve mně ještě časem uzraje. ()
subtilní vyprávění o pomalym, ale jistym ztrácení. a nebo je to třeba uplně o něčem jinym ()
Silné, za srdce beroucí pozorování vztahu dcera otec. Pro mě velmi osobní, dotýkající se podstaty a identity. Naprosto jiné, než 99% filmových příběhů dneška... ()
60% od ničeho k ničemu. Jediné plus ta malá holka. ()
Poměrně pomalé tempo, místy se mi zdálo až zbytečné snímat kamerou dlouze jeden záběr, který děj nějak neposouvá. Chápu, asi byl záměr to udělat pozvolné a pomalé. Užíval jsem si chemii otce a dcery, nádech a atmosféru letní dovolené. Jen jsem čekal na pointu, která se mi v podstatě nedostavila. I když ano, lehce ano, ale nějak to na mě nefungovalo. Ale myslím, že nebudu sám. ()
Reklama