Medveď

Dvě série, každá jiná, každá skvělá. Vstup nám dává nahlédnout do provozu vytíženého bistra. Klidné povahy trpí. Kdo má ale zkušenost z branže ocení zasvěcenost jednotlivých detailů a hlavně genius loci, díky kterému pochopíte, proč takhle složitou a nevděčnou branži lidé dělají a jaké oběti musí přinášet. Po konci druhé série je pět hvězd málo. (29.01.2024)

Vstávačka v šest, meal prep, za dvacet otevíráme, neni dost hovězího, ta omáčka je moc hustá, šéf se dneska chová divně, mu teď umřel brácha, chodí prej na AA, je z toho v hajzlu, jeho bratranec, co vlastně neni jeho bratranec, netuší, co tady dělá, je úplně zbytečnej, jenom všechny sere, přestaň furt pilovat ten donut, tahle restaurace je úplně na hovno, máme dluhy, jak jsme vlastně proboha přežili covid, kdo nám střílí do výlohy, nevim, musíme hodit na menu ty špagety, ne, špagety nebudou, proč ne, protože ten recept je mrdka, proč se nevrátíš klohnit do mekáče, máme devadesát hot dogů na uberu, třicet kuřat, kdo dělá hranolky, co tady proboha dělám, jsem k ničemu, končim, jdu domu, nic jinýho neznám, zejtra znova, rinse, rinse, rinse, repeat, repeat, repeat. Yes, chef. Thank you, chef. (25.08.2022)

Po dlouhé době jsem narazil na seriál, který je něčím originální a osvěžující. Výborný casting a postupné rozplétání psychologie jednotlivých postav proložené kulinářskými orgiemi tvoří příjemný mix, který jede chvílemi zběsilým tempem, aby v další epizodě zase zvolnil skoro na nulu. Jeremy Allen White má před sebou nejspíš skvělou budoucnost. (07.01.2024)

“Dude, it would be weird to work in a restaurant and not completely lose your mind.” Papiňák emocí, nejistot, ambicí, charakterů, depresí, jídla, radostí, sebedestruktivních vzorců chování, kakafonie frenetičnosti, úzkostí a otrocké denní rutiny v "kuchyňském zákulisí". To vše v adrenalinovém hávu (neustále je to v pohybu, kolotá tu vše a všichni, běží pět dialogů přes sebe apod.), vždy však hlavně a především o postavách.  Jak je s charaktery pracováno, jak se Storer nebojí udělat otočku o 180 stupňů pro druhou řadu, a přesto zůstat věrný konceptu... Všechna čest. Působí to jako indie film z devadesátek, ke kterému psal dialogy Sorkin na steroidech. Přes veškeré cinefilské aluze (Storer se nebojí opakovaně dávat na odiv, jak velkým fandou Michaela Manna a Ridley Scotta je), je to svébytné, strhující, podmanivé. A navzdory všemu tomu adrenalinu, chaosu a vyšponovaným emocím, to umí vzít za srdíčko a zdevastovat i vykouzlit úsměv. | S1: 5/5 | S2: 5/5 | (21.07.2023)

Začalo to jako jedna velká a šíleně frenetická jízda kuchyní, v níž na sebe každý řve a nic se nestihá, aby to na konci první série skončilo jako něco, do čeho jsem se vlastně totálně zamiloval. Seriál The Bear režiséra Christophera Storera zaujme již na první pohled tím, že Vás bez sebemenších skrupulí "vhodí" přímo doprostřed dění a je jen na Vás, zda na tuto podvratnou hru tvůrců přistoupíte. Pokud ano, seriál se Vám odmění precizní režií, která organicky posouvá celý příběh vpřed a především nevyzpytatelnými postavami, k nimž jsem si po první sérii vybudoval téměř láskyplný vztah. To je dáno zejména skvěle napsaným scénářem a uvěřitelnými hereckými výkony, pročež tedy do hektického prostředí jedné restaurace v Chicagu zapadají naprosto dokonale. Pomyslnou třešničkou na tomto seriálovém dortu je pak vybroušený soundtrack, který působivě doplňuje již tak návykovou atmosféru, přičemž už teď vede v žebříčku poslechovosti na mém Spotify. Co tedy dodat na závěr? The Bear je výtečnou seriálovou laskominou, k níž si ale díky svému nekompromisnímu pojetí nenajde cestu úplně každý divák. Pokud ovšem máte rádi počiny s kuchařskou tematikou a tím spojenou neopakovatelnou atmosférou, tento epicky odsýpající klenot Vám pak mohu jen a jen doporučit. Vážně totiž stojí za to. Výborná práce! (Disney+) „Trying to fix The Restaurant was Me trying to fix whatever was happening with My brother.“ (16.08.2023)