Medveď

Jestli Vám říká něco Noma nebo prestižní Eater, tak se tento seriál bude určo líbit. První série byla více než dívatelná, fakt jsem se bavil. Druhá řada vypadá velmi nadějně. Pátým dílem to již lehce začíná nabírat styl Haute cuisine. Zavzpomínal jsem ca 8 let zpět na návštěvu restaurace L'Institut Restaurant, jinak řečená Institut Paul Bocuse v Lyonu. U vstupu do hlavní části je obří foto Paula Bocuse, který od roku 1965 až do své smrti 2018 držel nepřetržitě tři hvězdy, nejdéle na světě. Tak po celé druhé řadě musím zvednout do plných :) A zapomněl jsem napsat o třetí sérii. Nemohu se dočkat finální 4té :) třetí byla takové vyplnění ale velmi příjemné :) (02.09.2023)

Po dvou sezónách. Pokud má divák kladný vztah k jídlu a zajímá ho gastromoloch, tak rozhodně doporučuji. V 1. sérii se dozvíme, jak (ne)funguje přežívající bistro. Ve 2. pak jak se takové bistro rekonstruuje ve funkční a luxusnější podnik. Herecké výkony jsou skvělé, hodně mě baví záplava nových tváří doplněna o slavnější kolegy ve vedlejších rolích. Některé díly nejsou zase až tak šťavnaté. Ovšem ty, které jsou, jsou opravdu diváckou lahůdkou. Těším se na další! (29.01.2024)

Za mě to je prostě TOP - konečně něco trochu jiného o světě podnikání s poutavým příběhem, který se vám rozvíjí až postupně. Nutno říct, že někdy musíte přejít až zbytečně vyostřené scény, co se pro mě týče, nějakého "hlubokého zírání", ale do druhé sezony vstoupili silně a s postavami se konečně pořádně seznamujete. Celé pojetí seriálu je zatím za mě úplně super a líbí se mi i nenásilné sžívání s hlavními postavami, kdy každá má svůj prostor. (17.01.2024)

“Dude, it would be weird to work in a restaurant and not completely lose your mind.” Papiňák emocí, nejistot, ambicí, charakterů, depresí, jídla, radostí, sebedestruktivních vzorců chování, kakafonie frenetičnosti, úzkostí a otrocké denní rutiny v "kuchyňském zákulisí". To vše v adrenalinovém hávu (neustále je to v pohybu, kolotá tu vše a všichni, běží pět dialogů přes sebe apod.), vždy však hlavně a především o postavách.  Jak je s charaktery pracováno, jak se Storer nebojí udělat otočku o 180 stupňů pro druhou řadu, a přesto zůstat věrný konceptu... Všechna čest. Působí to jako indie film z devadesátek, ke kterému psal dialogy Sorkin na steroidech. Přes veškeré cinefilské aluze (Storer se nebojí opakovaně dávat na odiv, jak velkým fandou Michaela Manna a Ridley Scotta je), je to svébytné, strhující, podmanivé. A navzdory všemu tomu adrenalinu, chaosu a vyšponovaným emocím, to umí vzít za srdíčko a zdevastovat i vykouzlit úsměv. | S1: 5/5 | S2: 5/5 | (21.07.2023)

Takových vrstevnatých a štědrých seriálů na emoce a invenci všech zúčastněných, které nehrají na jistotu, ale na výjimečnost v tisíci malých detailech, je na světě co by na prstech jedné ruky napočítal. Radost z perfektní práce. Přeju jim všechna možná ocenění, včetně kategorie nejelegantnější omeleta. (29.09.2023)