Spartakus

Dobře verze s Kirkem Douglasem zůstala nepřekonáná. Ale Goran Visnjic má také slušné charisma a je fešák. Rhona Mithra přivede ke spokojnému vrnění určtiě většinu mužského publika. Angus Macfadyen v roli Crassa je prostě úžasný(působí velmi ohnivě, živě až démonicky uhrančivě), takovým Crassem se starý Spartakus chlubit nemůže. Bojové scény jsou moc dobře natočeny ať už jde o souboje koňmo nebo pěšmo. Tenhle film jsem viděl několikrát a neomrzel se mi. OST je vcelku povedené. A příběh netrpí ztrátou tempa, historicky je to vcelku věrné, ukazuje to i mocenský boj v Římě a rozhodně se pár starověkým fórům a historkám zasmějete. Vzhůru za svobodou! Nezáleží jestli vyhrajeme,jak zemřeme, ale jak jsme žili.... (15.04.2009)

Tak po prvním díle, od kterého mě odradilo vyslechnutí věty "je to také boj za rovnost žen a mužů" jsem se na většinu druhého dílu podíval a ja to slabota na ntou. Od výbavy římského vojska a jeho taktiky (špatné štíty, zbroj, zbraně, zvláště poslední bitva, která by měla být vyvrcholením, je úplně nejhoprší ze všech) po obsah dialogů připomínajících slovutnou Rosalindu a jiné jihoamerické telenovely. Povstání je nesmírně idealizováno, při tažení krajem se neloupí (jen občas se něco naznačí), sám Spartacus vypadá skoro jako reformátor společenského zřízení, samozřejmě v zájmu vyrovnané genderové politiky přes rameno kontrolován Varinií. V prostředí Říma je to o nepatrný kousek lepší, proto taky nedávám odpad. Je to prostě jen celkem plochý televizní výtvor ani příliš historicky věrný, ani dramaticky zajímavý. (25.01.2007)

Na to, jak málo by se dalo od snímku a jeho aktérů očekávat, tak jsme zde svědky ojedinělého úspěchu. Pravda, není to velkorozpočtová audiovizuální orgie, ale film dokáže zaujmout stylem vyprávění. A televizní film s výtečnou hudbou se vlastně taky moc často nevidí. Přesto ho nemůžu vyzdvihnout úplně do nebe, i když na své ambice by si to jistě zasloužil. Dávám 65% = 3/5 (08.06.2010)

K tomuto snímku jsem se víceméně (spíše více) dostal náhodou, jelikož jsem si nejdříve chtěl "pořídit" Kubrickova Spartaca a jeden neznámý inteligent označil tohoto nového za Kubrickovo, čili jsem po "dopořízení" v očekávání spustil soubor a moje naštvání neznalo mezí. Ale teď už k samotnému hodnocení: počátek filmu byl ve znamení mrzutosti nad tím, že se dívám na Spartaca od Roberta Dornhelma a ne na Spartaca od Stanleyho Kubricka. Na to jsem ale díkybohu brzy zapomněl, jelikož z počátku panovala snad 100% jistota, že snímek skončí tragicky a výborná první polovina mě doslova pohltila. Doba, kdy je Spartacus gladiátorem a i první chvíle, kdy je vzbouřencem, by se daly oznámkovat i pěti hvězdami...Co se ale stalo pak? Stále stejné scény, únavné hrdinské projevy, chabé vysvětlení na první pohled roztodivných spartacových pohnutek chodit stále sem a tam, dojem, že dnešní Itálie má rozlohu snad 10-ti kilometrů, někdy až průhledné zabíjení v bitvách, kdy bylo zřetelně vidět, jak meče zapichují za záda protivníka a především konec, ve který jsem, už mírně zklamán, vkládal své naděje, mě zklamal ještě o něco více. Zde totiž začaly v plné parádě padat věty, které by tamního Římana nikdy nenapadly. Slogany typu "aby na nás historie nezapomněla", nebo "stojíme na prahu veliké změny, konce Římu, jak jej známe" a podobné, se zdají být v pořádku dnes, kdy víme, jak a co bylo. V té době ale nemohli mít lidé o těchto myšlenkách ani potuchy. Nebo se mýlím? Dále jsem byl rozladěn samotným závěrem. Na začátku komentáře jsem psal, že od začátku je jasné, že příběh skončí tragicky, ani ve snu by mě nenapadlo, že by se mohl stát opak. Co všechno ale americké autory nenapadne, jen aby mohli jejich spoluobčané klidně spát? To je až k nevíře. Také je zde mnoho momentů, které vzbuzují historicky podivné skutečnosti. Například, jak protestují proti dvěma konzulům a že je to proti tradici. Já nevím, já se vždycky učil, že za Římské republiky bylo běžné několik stovek let, že za dob míru byli voleni na jeden rok 2 konzulové a za dob ohrožení 1 diktátor na půl roku. Byl jsem tudíž značně zmaten.... Jinak však nakonec vcelku spokojenost. (09.04.2006)

Od tohoto filmu jsem čekal přesně to co jsem nakonec dostal. Když přihmouřím očko s porovnáním se skutečným příběhem Spartaka, tak mi rozhodně vyloženě nesedla hlavní postava. Celý film nagelovaný Spartakus s elegantně upravenými vlasy i při řežích a jeho věrná otrokyně, manželka. Její splození syna bylo spíše úsměvné, než-li jakýmkoli způsobem dojemné.Celkově špatný film po všech směrech. (03.12.2008)