Spartakus

Tak po prvním díle, od kterého mě odradilo vyslechnutí věty "je to také boj za rovnost žen a mužů" jsem se na většinu druhého dílu podíval a ja to slabota na ntou. Od výbavy římského vojska a jeho taktiky (špatné štíty, zbroj, zbraně, zvláště poslední bitva, která by měla být vyvrcholením, je úplně nejhoprší ze všech) po obsah dialogů připomínajících slovutnou Rosalindu a jiné jihoamerické telenovely. Povstání je nesmírně idealizováno, při tažení krajem se neloupí (jen občas se něco naznačí), sám Spartacus vypadá skoro jako reformátor společenského zřízení, samozřejmě v zájmu vyrovnané genderové politiky přes rameno kontrolován Varinií. V prostředí Říma je to o nepatrný kousek lepší, proto taky nedávám odpad. Je to prostě jen celkem plochý televizní výtvor ani příliš historicky věrný, ani dramaticky zajímavý. (25.01.2007)

Predloha Kubrickovská, štýl ale televízny a vidieť to a cítiť, hoci to stálo 12 miliónov a hoci Spartakus bol oprávnene spotený, takže cítiť sme niečo museli. Ale človek sa napriek trom hodinám nenudí, naozaj tie rímske príbehy fičia rýchlo, tu niekto zomrie, tu niekto sa ožerie, proste svetová ríša, ako sa patrí. Goran Visnjić nemá úroveň Kirka Douglasa, ale má tu svoju a to stačí. Historické chyby si nevšimne skoro nikto, pretože keď ohlásia Pompeia a Crassa za konzulov impéria, nikoho ani nenapadne, že o impérium ešte nešlo - ešte bola republika. Inak ale zaujať diváka šlo aj bez toho, aby sa museli vylievať potoky krvi, ako sme tomu boli svedkom v známom seriáli. (13.11.2023)

Na to, že se jedná o televizní verzi o jednom z nejznámějších povstalců historie, mi film přešel celkem působivý. Sice je vidět, že jde o TV film, ale rozhodně se řadí mezi ty kvalitnější a na to, že to má necelý tři hodiny, to celkem slušně odsejpá. Bitvy mezi Římany a Spartakem dokonce vypadají jako z velkofilmu a právě po této stránce bych filmu nic nevytkl. Dokonce herecké výkony, hlavně Gorana Visnjice a Anguse Macfadyena byly přesvědčivé. Proč ale dávám jen 3*? Bohužel pro tento film jsem v současnosti naočkovaný seriálovým hitem Spartakus: Krev a písek a jeho prequelem. Tím ale nechci říct, že je tato verze výrazně horší. Zde se jedná o poměrně kvalitní historickou rekonstrukci, které dávám sice 3*, ale jsou to ty nejsilnější možné - 69%. (24.04.2011)

Kamenujte mě!!! Když to totiž srovnám s HBO spartakem, tak to má pár větších pozitiv. A sice herecké výkony, herecké obsazení samotné, mnohem lepší a racionálnější dialogy, boje se nezaměřují jen na pár hrdinů, na které se sice dalo koukat, ale 3 série ( u některých 4), to je až trochu moc. Upřímně řečeno ani jsem v to nedoufal. Nevím, kolik HBo seriálů vlastně mám nakoukaných ale vím, že jak v GoTu , tak i ve spartakovi svoje digitální loutky(komparzisty) vystavovali ve větším počtu maximálně tak z výšky Boeingu, popř. jedoucího pendolina. Nechci vyloženě tyhle aspekty u tohoto filmu chránit, nebyly nijak extra, ale v porovnání se skandálém, který se odehrával u seriálového Spartaka, sázíc pouze na vyšperkované digitální 300 boje s poutavým vývinem příběhu, u kterého jsem ovšem musel neskutečně trpět u stupidních rádoby melodramatických,kamenných tváří, jejichž příprava na role probíhala z 90% ve fitku. No vem to čert. Oba Spartakové měli pobavit jiným způsobem a oba u mne uspěli s tím rozdílem, že se tohoto filmu nechopil někdo zámožnější, který by tomu dodal ještě věrohodnější nádech, ať už jde o postavy, boje prostě aby se toho na obrazovce objevilo více. (07.08.2014)

K tomuto snímku jsem se víceméně (spíše více) dostal náhodou, jelikož jsem si nejdříve chtěl "pořídit" Kubrickova Spartaca a jeden neznámý inteligent označil tohoto nového za Kubrickovo, čili jsem po "dopořízení" v očekávání spustil soubor a moje naštvání neznalo mezí. Ale teď už k samotnému hodnocení: počátek filmu byl ve znamení mrzutosti nad tím, že se dívám na Spartaca od Roberta Dornhelma a ne na Spartaca od Stanleyho Kubricka. Na to jsem ale díkybohu brzy zapomněl, jelikož z počátku panovala snad 100% jistota, že snímek skončí tragicky a výborná první polovina mě doslova pohltila. Doba, kdy je Spartacus gladiátorem a i první chvíle, kdy je vzbouřencem, by se daly oznámkovat i pěti hvězdami...Co se ale stalo pak? Stále stejné scény, únavné hrdinské projevy, chabé vysvětlení na první pohled roztodivných spartacových pohnutek chodit stále sem a tam, dojem, že dnešní Itálie má rozlohu snad 10-ti kilometrů, někdy až průhledné zabíjení v bitvách, kdy bylo zřetelně vidět, jak meče zapichují za záda protivníka a především konec, ve který jsem, už mírně zklamán, vkládal své naděje, mě zklamal ještě o něco více. Zde totiž začaly v plné parádě padat věty, které by tamního Římana nikdy nenapadly. Slogany typu "aby na nás historie nezapomněla", nebo "stojíme na prahu veliké změny, konce Římu, jak jej známe" a podobné, se zdají být v pořádku dnes, kdy víme, jak a co bylo. V té době ale nemohli mít lidé o těchto myšlenkách ani potuchy. Nebo se mýlím? Dále jsem byl rozladěn samotným závěrem. Na začátku komentáře jsem psal, že od začátku je jasné, že příběh skončí tragicky, ani ve snu by mě nenapadlo, že by se mohl stát opak. Co všechno ale americké autory nenapadne, jen aby mohli jejich spoluobčané klidně spát? To je až k nevíře. Také je zde mnoho momentů, které vzbuzují historicky podivné skutečnosti. Například, jak protestují proti dvěma konzulům a že je to proti tradici. Já nevím, já se vždycky učil, že za Římské republiky bylo běžné několik stovek let, že za dob míru byli voleni na jeden rok 2 konzulové a za dob ohrožení 1 diktátor na půl roku. Byl jsem tudíž značně zmaten.... Jinak však nakonec vcelku spokojenost. (09.04.2006)