Kinoautomat: Člověk a jeho dům

Tak tohle se povedlo. Ztřeštěná společenská komedie založená na banální otřepané zápletce nemusí být pokleslá hovadina, ale skutečně tzv. kvalitní zábava. Decentní "viník" Horníček, solidní dialogy, nepřehrávající přesvědčivé herectví všech zúčastněných střídané pustou groteskou, všechno klape, mohlo by se to stát i vám a kolotoč se rozjíždí. Vizuálně - jen bílé chodby, dveře a nájemníci - výtečné. To vše ale bylo tvůrcům málo: Experiment "kinoautomatu" nedělá z tohoto dílka jen zábavnou kuriozitu: jednak mu dodává velmi zdařilý formát, jednak nám umožňuje procházet fázemi celé "prekérní situace" tam a zpátky, aby se v závěru ukázalo, že k požáru prostě nemohlo nedojít a čest paní Svobodové nebylo možné zachránit. Divák si myslí (totiž tehdy, když to bylo naživo, si mohl myslet), že filmem manipuluje, aby v závěru pochopil, že byl sám celou dobu manipulován. A propos: taky jste se nechali přesvědčit, že na dveře u Svobodů zazvonil pan Novák? Ve skutečnosti to udělal pan štábní kapitán. Viděl jsem to teď poprvé (červenou i zelenou verzi) a dost mi kazil dojem ten novodobý komentátor, který se tam objevoval. V průběhu byl zcela zbytečný a jen rušil. V závěru byl sice nezbytný, ale realizátoři žel neprokázali ani špetku vkusu při jeho volbě. Ten uvaděč z "Neváhej a toč" (jméno si nevybavuji), se sice poctivě snažil, ale horníčkovská poloha je prostě vysoko nad jeho úroveň. Nemusel tam být samozřejmě "druhý Horníček", ale prostě někdo, kdo by svým vkusem kvalitu díla umocňoval a ne kazil.Ještě důležitou korekci: Není pravda, že výběr "červené" nebo "zelené" byl k výsledku lhostejný. Divák červené verze je totiž ochuzen o kmitnuvší se ňadro paní Svobodové. (05.03.2011)

Zajímavý nápad, který je zábavné zkusit si na vlastní kůži - mačkat tlačítka s pocitem, že můžete ovlivnit děj filmu, je prostě zábava sama o sobě. A máte z toho takový zážitek, že vlastně ani nevíte, co na vás působí víc - jestli film, nebo mačkání tlačítek. Nápad, který má potenciál, ale v dnešní době poněkud zpomaluje přítomnost moderátora (dříve Miroslav Horníček, dnes Tomáš Matonoha) - vypnutí filmu v nejnapínavějším momentu, aby se mohlo hlasovat tomu dodává atmosféru, ale promluva moderátora (byť zábavného a vtipného) před samotným plátnem značně zpomaluje a odvádí pozornost od samotného filmu. Každopádně česká rarita, která i v dnešní době neztratila nic na přitažlivosti - kdo by si nechtěl zmáčknout hlasovací tlačítko? :-) 75% (19.07.2017)

Kultovní záležitost, o které nám vyprávěli ve škole - první interaktivní film na světě se zrodil v Československu! Kinoautomat pana Činčery měl světovou premiéru na výstavě Expo 1967 a u příležitosti narozenin kina Světozor jsem měla možnost si ho sama vyzkoušet a rozhodovat o osudu Miroslava Horníčka v roli pana Nováka. V závěru trošičku překombinované, ale jinak výborné a velice vtipné. (09.06.2019)

Uvoľnená atmosféra 60. rokov, kedy boli traumy II. svetovej vojny i následných boľševických procesov smrti potlačené, cudzie vojská zatiaľ nebrázdili Československo krížom krážom a zákerný AIDS neexistoval. V ovzduší sna o spravodlivom a demokratickom socializme sa zrodilo množstvo výnimočných umeleckých diel, ktoré spoľahlivo bavia i dnes. Jedným z nich je Činčerov unikátny Kinoautomat. Banálna bakalárska príhoda o nahej susedke, zabuchnutých dverách a návšteve príbuzných z Moravy je pozdvihnutá nielen výberom hercov, ale najmä ich viditeľnou chuťou hrať, vstupom živého konferenciera do filmu a zapojením diváka do procesu rozhodovania o ďalšom deji (aj keď v skutočnosti ide o šikovne predostretú manipuláciu). Radúz Činčera, majiteľ myšlienky hovoril o tom, že najviac sú z jeho interaktívnych predstavení odvalení Japonci, ktorí sú zvyknutí akýkoľvek problém, vybočenie z poriadku a chybu riešiť zvolaním aktívu, hlasovaním a kolektívnym rozoberaním chyby a hľadaním riešenia. Naproti tomu v ČSSR bola situácia taká, že nefungovalo skoro nič a človek sa musel naučil okamžite jednať a improvizovať. Na tomto podklade vraj vznikol Kinoautomat, jeden z najhravejších projektov česko-slovenskej kinematografie. Jeho sledovanie v kine Světozor, kam sa jeho oprášená premiéra po štyridsiatich rokoch od vzniku na pár týždňov presťahovala je skvelým zážitkom. Pozn. Ohlásené je vydanie filmu aj na DVD, zaujímavé by však bolo pouvažovať o vydaní širšej kolekcie ďalších Činčerových multimediálnych prezentácií, robených pre zahraničné publikum na svetových výstavách, pritom v Česku, či na Slovensku takmer neznámych. Údajne ich bolo okolo 120, a vyznačovali sa mnohotvárnymi inováciami a novinkami, ktoré neboli inde použité. Hravosť Kinoautomatu naznačuje, že naozaj také boli. (12.06.2007)

Dobrý nápad, iluzorní a nezajímavé volby, nenavázanost děje (jak mě by zajímalo, jak se může pan Novák dostat od vraždění vrátného do auta přijíždějícího! k hořícímu domu) a, jak říká Ony, publikum, které volí očividné zápletky místo aspoň mírných tvůrčích výzev. Že to není film, ale cirkusová atrakce, snad netřeba dodávat. (25.06.2010)