A potom prišla láska...

Slibný střet toho nejprvoplánovějšího protikladu, tedy racionality psycholožky a výkladu tarotu je vytěžen možná tak v jedné scéně. Sára, která má pro diváka být ta nejbližší, vyklízí ve vyčkávací taktice pozice a - nic dalšího film nenabídne. Vážně, ve chvíli, kdy jsem čekal alespoň nějakou katarzi po nesnesitelné improvizaci, přišlo halucinogenní vypořádání se u stromu, které přinese všechno, jen ne pomocné slovo nebo pointu. Pavla Tomicová hraje skvěle, ale úplně k ničemu. Tvůrci na ni takový tvůrčí podraz vážně dělat nemuseli. (19.03.2024)

Po Zrcadlech ve tmě Šimon Holý opět předkládá komorní konverzační film, založený na dlouhých statických scénách, civilismu, zčásti improvizovaných dialozích a obecně lidských tématech (láska, štěstí, vztahy). Asi si začínám na jeho styl zvykat, protože film mě docela vtáhnul. Zásluhu na tom mají i herecké výkony Pavly Tomicové a Sáry Venclovské. (18.11.2023)

Kolem českých filmů posledních dekád našlapuju hodně velkým obloukem a zřídkavá odvaha se mi obvykle vymstí. Tohle se mi líbilo moc. Při mládí pana režiséra obdivuju, jak vyhmátl podstatu věci, a neodpustím si kouzelnou formulku: cesta je cíl. Nakonec je jedno, jestli v zoufalství z toho, že nevíte kudy kam, vymalujete byt nebo zaplatíte balík za víkend u čarodějnice, stejně vymalováno bude. Mělo by být. Úvodní a závěrečný průzkum byl jak natočený skrytou kamerou. Ženy blábolí naposlouchané formulky o škodlivosti reklam, sociálních sítí a potřebě lásky. V kontrastu toho jsem zbožňovala střízlivost Sáry - "Do prdele, mami, ty tomu věříš?". Ale to je jen drobeček z hostiny, kde nechyběly úžasné herecké výkony, maximálně civilní a uvěřitelné. Za všechny zmíním Pavlu Tomicovou, jejíž psycholožka/mamka/odmítaná partnerka zacyklená ve zmatku a sebelítosti vzbuzovala potřebu jí odtáhnout kamkoli mimo kontaminovaná místa a jemně s ní zatřepat. Díky. (10.04.2023)

MFF KV 2022: Mám ráda, když mě téma filmu okamžitě osloví. Dojmy ve mě však vyvolal spíše smíšené. Snímek poměrně dlouhou dobu přeskakoval mezi vážným osudem ženy na pokraji psychického zhroucení a legračním zesměšňováním ezoterie jako takové, což působilo nekompaktně. Víc než film mě zaujal pan režisér, který chce do české kinematografie vnášet více intimních (a někdy tabuizovaných) témat. Tomu fandím a jsem zvědavá, s čím přijede do Varů v dalších letech. (19.08.2022)

Opět (a stává se to zřídka) jeden film, který vypadá jako skutečnost natočená skrytou kamerou. Chvílemi jsem až nemohla uvěřit tak vynikajícímu a přirozenému herectví, zejména Klára Tomicová je opravdu přesvědčivá, až z toho mrazí. Nebylo za celou dobu sledování tohoto filmu nic, co by mě nechalo v klidu. Za mě díky! (05.07.2023)