Třinácté patro

Veľký premárnený potenciál parádneho nadupaného sci-fi scenáru. Bohužiaľ ani samotný Emmerich nedokázal zohnať pre takúto látku adekvátny rozpočet. A tak sa pozeráme na komplikovaný dej, ktorému by slušalo spracovanie podobné napríklad Nolanovmu Inception. No a Matrix nasadený v rovnakom týždni dokonal dielo skazy a odsúdil trinástku iba do pozornosti zanietených scifi maniakov. Záverečnú scénu treba ignorovať, tiež som mal nutkanie ísť o hviezdu nižšie. (25.05.2012)

Další film s podobnou zápletkou jako má Matrix. Stejně jako Matrix, eXistenZ, Truman Show nebo Smrtihlav (Dark City) pochází z roku 1998/1999 a jeho zápletka se točí kolem zkoumání reality. Je svět kolem skutečný, nebo je to jen konstrukt? Třinácté patro mě opětovně utvrdilo v tom, jak je Matrix geniální nadčasové dílo, kterému se žádný novodobý film nevyrovná, ale stejně se mi velmi líbilo. To i přesto, že zápletka byla mnohem jasnější a přímočařejší. (10.06.2010)

S blížícím se koncem čím dál více předvídatelné, ale pořád zatraceně mysteriozní sci-fi. Zajímavě dějově vystavěné, v rámci možností vizuálně dobře vypadající. Na můj vkus však tvůrci šli málo do hloubky a rozhodně by mě zajímala mechanika virtuálního světa v mnohem podrobnějších měřítku. Neznámí herci naopak velice potěšili. (07.05.2014)

Velmi dobrý thriller se zajímavým obsazením. Zápletka v dnešní době není nijak šokující, což ale neznamená, že není kvalitní. Byl jsem solidně napnutý a i když jsem odhadl s předstihem, jak se to vyvine, tak mě to dál bavilo. Nejvíc mi utkvěl Vincent D'Onofrio. Nejlíp to zahrál, nejdivněji vypadal a jeho barman byla nejzajímavější postava. Taky mě překvapilo, jak byl Dennis Haysbert zamlada cool. (28.01.2020)

Kdysi jsem tento film viděl, ale vzpomenul jsem si až při jeho opětovném zhlédnutí. S nostalgickou slzou v oku jsem si připomenul tento filmový skvost, který je díky slavnějším kolegům své doby malinko pozapomenut a přehlížen. Nicméně, já nezapomínám a jsem rád, že jsem toto znovu nalezl. Velmi chytře vymyšleno a stylově natočeno. Takové komorní drama bez přehnaných efektů, které diváka pomalu zvedá ze židle a pomaličku se mu vkrádá do mysli. Tady platí nepsané pravidlo, že skvělý příběh se dá zahrát v jedné místnosti s jedním hercem. Proto ani nižší rozpočet a herecké obsazení, postrádající slavná jména, vůbec nepokazil renomé tohoto skvělého snímku a mám dokonce za to, že více efektů a známá tvář by jedině uškodily. Miluji tenhle druh filmů a proto je i mé hodnocení vysoké. Nestydím se za krásných 90% (18.12.2011)