Cementerio del terror

Žiadne folklórne skreslenia, ani miestne klišé, na aké sme zvyknutí z amerických filmov z mexického prostredia, v Cemeterio del terror nenájdeme. Naopak, tento horor je dobrá voľba pre milovníkov hororovej Itálie zašlých čias. Chladná a uhrančivá atmosféra s chumáčmi hmly, magická kniha, zanedbaný cintorín, stará hacienda pokrytá pavučinou odkazuje na Fulciho horory The Beyond a Dom pri cintoríne. A čo viac, ešte aj ten zombíi z úvodu pripomína Karamanlisa s D´Amatovho Rosso Sangue! Vo výbere prostredia aj hudby mali tvorcovia naozaj šťastnú ruku. Surový útok nemŕtveho hneď na začiatku filmu dáva tušiť, čo bude nasledovať: pomerne svižné tempo príbehu a zvládnuté gore. Keď je však partia mladých párikov kompletne vyhladená a na scéne sa objavia deti, ktoré sa helloweenskymi tekvicami idú hrať na cintorín, nastáva zlom a bezprostredné násilie sa mení na zastrašovanie. To však neuberá nič na pôsobivosti tohto hororu, ktorý skončil v najlepšom. Musím vyzdvihnúť atmosféru aj zjav zombiov, ktorí rad za radom vstávajú z hrobov v rôznom štádiu rozkladu. V záverečných titulkoch som si všimol, že ich hrali herci s rovnakými priezviskami - možno príbuzní... Aké autentické!! (16.04.2011)

Nelze nevzpomenout italské klasiky jako D´Amatovo Rosso Sangue či Fulciho Pastora Thomase. Podobně brutální a přímočaré kusy. Zatímco taliánská škola se však soustředí na atmosféru čiročirého zla a děj hraje až druhé housle, mexické Cementerio del Terror nabízí přece jen uchopitelnější dějovou linku, byť docela prostoduchou. A co do atmosféry dokáže alespoň chvílemi slušně držet krok, i když nakonec doběhne do cíle až jako druhé. Nejvíc mne ale zamrzelo, že hororový vrchol celého filmu se odehraje zhruba v polovině, pak už následuje jen pokus o "epické" vyvrcholení pomocí hromadného povstání mrtvých, které ale díky nepříliš povedeným maskám a odfláknuté práci choreografa působí značně levně a směšně. Škoda, nicméně i přesto chvalitebná čtyřka. Viděno během Challenge tour 2015: 30 dnů se světovou kinematografií (21.04.2015)

Mexický slasher s nádechem mysteriózna, který ke konci zajde i do zombie naháněčky? Osobně nejsem vůbec proti, kor když to nevyjde křečovitě a trapně. Naopak, tenhle horror si buduje atmosféru hned od začátku, a s naprostou jistotou se někde uprostřed mění v pěkný nervák s řadou slušných mordů v italském stylu. Navíc závěr, kdy zombie vylézají z hrobů a rakví, je díky parádní hudbě a krásnému barevnému nasvícení pomyslnou třešinkou na nahnilém dortu. Škoda jen příliš okaté demence a slepoty většiny zúčastněných, kteří nejsou schopni objevit mrtvolu snad ani ve své posteli. Rozšíření bodycountu o pár dětských hlav by taky prospělo. Každopádně jako celek působí Cemetery of Terror až nadmíru dobře. (03.05.2011)

,,Co kdybych tě, děvenko, vyvrhnul?" Na mexických horrorech je znát jejich někdy neviditelné, jindy jasně viditelné spojení se Španělskem. Nalezneme zde vše typické pro anglo-italsko-španělský horror. Tajemný dům, hřbitov, Černou knihu k vyvolání Satana, krvavé vraždy i ohnilé zombie (ještě že nejsou všichni ve Spolku přátel žehu...), pavučiny, mlhu, noc ( Ameriku tak připomene jen Halloween). Účtování s oběťmi bych shrnul na: střeva, hrdla, stříkance. Ale i když jsou nebožáci trháni, jen občas přijde ke slovu sekera, mrzačeni a vražděni, nejde o to nejlepší v celém filmu. Já jsem ocenil především atmosférické scény na hřbitově a v domě hrůzy, podbarvené výbornou hudbou (Chucho Zarzosa). Hudba je ostatně velmi nevyvážená, občas nepříjemně kolovrátková až k discu 80.let, pak zase neuvěřitelně strašidelná se vzdechy a kvílením, až běhá mráz po zádech. Paradoxně nejslabší částí jsou oživlé mrtvoly vylézající z hrobů. Udělané jsou perfektně, jen jsem měl stále pocit, že někde vyjukne M.Jackson a já se ocitnu v Thrilleru... nejspíš na tom měli zásluhu i zmateně prchající děti, které se zombíkům stále nedařilo pochytat a roztrhat... Příjemný a zábavný horror! (27.01.2012)

Mexická hororová zmes z polovice 80. rokov s Tarantinovým obľúbeným hercom Hugom Stiglitzom v roli odvážneho bojovníka proti zlu, štýlovo dosť pripomínajúca taliansku trashovú produkciu z rovnakého obdobia. Prvotne ide o slasher s prvkami démonizmu, trpiaci typickými dobovými neduhmi, akými sú otravne pomalý rozjazd, prostučký scenár a nepochopiteľné správanie sa ústredných postáv. Tvorcom filmu sa však tieto nedostatky podarilo úspešne vyvážiť občasnými gore scénami, odpudivými maskami, razantnou hudbou a najmä parádnym zombie finále, za ktoré by sa nemusel hanbiť ani napríklad taký Fulci. (09.01.2011)