Anatómia pádu

Na Anatomii pádu jsem byl dost zvědavý vzhledem k pozitivním ohlasům a úspěchům na všelijakých festivalech a po zhlédnutí mohu odsouhlasit, že se rozhodně jedná o povšimnutíhodný snímek, jenž v sobě umně mísí vztahové a soudní drama, a díky napínavému příběhu, v němž se postupně a účelně odkrývají jednotlivé dílky puzzle, dokáže po téměř celou dobu stopáže diváka nadmíru zaujmout. Anatomie pádu je předně hereckým koncertem Sandry Hüller, jejíž postava byla neuvěřitelně plastická, kde divák po většinu stopáže opravdu neví, k jakému "soudu" (vinná vs. nevinná) se přiklonit. Z dalších hereckých výkonů nutno ještě zmínit mladičkého představitele Daniela a úlisného Antoina Reinartze. Filmu bych vytknul poněkud zdlouhavý závěr a dále pak podobu rozhodujícího svědectví v případu - asi jsem čekal "něco víc", nicméně pokud se nad tím člověk z jistého úhlu pohledu zamyslí, může film v závěru působit nejednoznačně a otevřeně, což lze určitě hodnotit pozitivně. Tak či onak stojí rozhodně Anatomie pádu za zhlédnutí. P. S. (Spoiler alert!) Chudák (pokusný) pes! (22.01.2024)

Intenzivní a rozhodně zajímavý počin, který brilantně kombinuje drama soudní s tím vztahovým, přičemž se obě vzájemně prolínají. Pro Justine Triet je (zlo)čin, kolem něhož se točí ústřední zápletka, jen záminkou k tomu, aby zdůraznila veškeré neduhy současné společnosti (přílišný sexismus, velmi rychlé odsouzení člověka na základě prvotních emocí, odlišná sexuální orientace, která je automaticky divná), což se jí daří velmi dobře, a ačkoli nenastoluje nijak zběsilé tempo, strhne a celé to má příjemný spád. V tomto případě nevadí, že vyřešení případu se úplně nedočkáme, protože o něm to stejně není a divák tak zůstane v příjemné nevědomosti a může si udělat vlastní závěr. Snímek by byl ale poloviční bez fantastické Sandry Hüller, která je přítomna prakticky nepřetržitě a utáhne ho bez větších problému, v závěru má očekávanou silnou scénu, která je dokazuje její preciznost. Ve druhé polovině se k ní pak přidává skvěle vybraný Milo Machado Graner, který se jí bez problémů vyrovná a postavu zraněného dítěte předvede v celé komplexnosti, což je obdivuhodné. Paradoxně dvě nejzajímavější témata, relativnost pravdy a možnosti si za určité situace, kterou člověk jen slyší, dosadit cokoliv a podávat to jako realitu, autorka moc neřeší a nechá je jen v rovině jakéhosi naznačení. Od lepšího hodnocení pak výsledek dělí přehnaná chladnost a přílišná teatrálnost soudního procesu, který by se asi ve skutečnosti nemohl takto odehrát, protože vyšetřující soudce je v něm až moc manipulativní. Anatomie d’une chute je výborná záležitost, která má své nedostatky a je možná moc dlouhá a přece jen pomalejší, což ale nic nemění na tom, že dojmy z ní jsou hodně silné. 80 % (11.10.2023)

Anatomy of a marriage. Problematický vztah film rozebírá slušně, ale zdaleka ne tak drtivě jako Marriage Story - a v detektivní rovině, která zabírá valnou většinu z té přestřelené stopáže, víc nudí než zaujme. Herecký projev Sandry Hüller je impresivní, ale to bohužel zůstává jedním z mála důvodů proč stojí za to ho vidět. 7/10 (06.02.2024)

Vynikající francouzské drama v hlavní roli se skvělou německou herečkou Sandrou Hüller vpadává do našich kin a je opravdu na co se koukat. Režisérka Justine Triet i přes svou malou nevýraznou filmografii evidentně uhodila hlavou o zem a vytvořile výtečné drama pln emocí umocněných bezhudbovým tichem, které film, krom pár muzikou prosycených momentů, neustále doprovází. Snímek díky tomu trošku zavání filmařským kultem Dogma 95 a rozhodně nenechá během dvouapůlhodinového sledovacího času nikoho lhostejným. Obdržení hlavní ceny festivalu v Cannes je si myslím více než oprávněné a snad se režisérce povede v čase budoucím podobný majstrštyk i nezapadne někde sněhem nafoukaným bezduchou filmařinou. (11.10.2023)

Napriek dĺžke, ktorá mohla byť zredukovaná, som si tento film, o ktorom som predtým nič nevedel, s chuťou pozrel. Najviac sa pod môj pozitívny vnem podpísal kvalitný scenár, i keď niektoré pasáže z úst 11-ročného chlapca príliš dôveryhodne nepôsobili. A na druhom mieste samozrejme Sandra Huller, ktorá naopak dôveryhodne pôsobila. Aj scény v súdnej sieni boli zaujímavé, i keď "se tu objevil takový nešvar". V oboch posledne pozretých filmoch sa fakty poskytujú divákovi, ako keby sa lúpala cibuľa. Nemyslím, že je to dobré ani pre jednu stranu. (16.04.2024)