Anglický pacient

Převést na filmové plátno román Michaela Ondaatje Anglický pacient je nelehký úkol. Anthony Minghella z románu nasává všechny potřebné atributy ke kostře melodramatu a nechává si čas na pozvolné vyprávění se stupňujícím tempem. Samotné filmařské řemeslo je na perfektní úrovni - jenom kamera a soundtrack mohou složit bez diskuze ukázkovým příkladem. Anthony Minghella dosáhl tímto snímkem dle mého názoru vrcholu své kariéry. Všechny ostatní snímky, které následovali, byli nadprůměrné, ale kvalit pacienta nedosáhli. Anglický pacient se brzy stal zcela mým osobním filmem a předpokládám, že mne nikdy nepřestane fascinovat… zprvu vláčné tempo, proseté řadou inteligentních dialogu nabírá na intenzitě a pomalu vás veze do finálních třiceti minut, které považuji za absolutní emotivní vrchol hraného celovečerního filmu. (26.08.2010)

Možná trochu přeslazený, ale nicméně nádherný romantický příběh, který dokáže chytnout za srdce. Čarokrásná africká krajina hold dokáže divy, stejně jako podmanivý pohled Ralpha Fiennese, jehož já osobně řadím k těm nejlepším hercům, co kdy prošli starou dobrou anglickou školou. Samozřejmě má Anthony Minghella trochu štěstí, že rok 1996 nenabídl zase až takovou konkurenci jako ten příští ve znamení Cameronova Titaniku, ale za tu zručnou a procítěnou filmařinu, kterou tady předvedl, si toho Oscara určitě zasloužil... a ústřední milostné duo tuplem. (22.04.2012)

Těžce "zraněný" anglický pacient, nazývaný tak proto, že byl vytažen z hořícího britského letadla, si nic nepamatuje ze své minulosti. Když jsou ostatní ranění převezeni, zůstane znetvořený muž ve vyrabovaném klášteře spolu s kanadskou ošetřovatelkou Hanou. Muž, který o sobě tvrdí, že se jmenuje Lászlo de Almásy, postupně odhaluje události, jež začaly před válkou v Egyptě až do června 1942, kdy Angličané opouštěli Tobruk. Těžkopádně pojatá romance má ve svých řadách herce, do kterých se nelze zamilovat anebo si je přes jejich pohnuté osudy oblíbit. To byl čistě můj osobní pocit z nich. V tom případě pak už jen hrozí nuda, pěkně nasnímané obrázky, dobře odvedená práce maskérů a také po technické stránce zvládnutý film, ale nad tím vyvstává pocit sklíčenosti nad filmem, který mě neoslovil. 40% (02.04.2013)

První přirovnání, které se mi pojí s tímto filmem je "okázalý, ale decentní". Film vás svou vizuální stránkou, pěknými sceneriemi, ani láskyplným dějem neubíjí, naopak vklouznutí do něj probíhá docela pomalu, nebo chcete-li, pozvolna. Z postav se žádná na začátku nepředstavuje jako tahoun, příběh se vykresluje po maličkých kousíčkách, a tak bych řekl, že nejlepší na Anglickém pacientu je celkový pocit a atmosféra, kterou nenápadně navozuje. Samotný děj totiž kdovíjak vypointovaný, ani obsahově působivý není - ale právě v tom spatřují umění Anthona Minghella - protože ho dokázal velice příjemně a něžně podat. 8/10 (16.06.2011)

Přiznávám se k jedné věci. Tenhle film mě rozbrečel. Rozbrečel mě tak, jako dlouho žádný jiný. Anglický pacient má totiž všechny předpoklady k tomu, aby to dokázal a já mu sednul na lep jak osmiletá školačka. Jedná se totiž o další z řady osudových příběhů lidí, kteří žili a prožili období druhé světové války. Ten je ale vyprávěn z dvou časových rovin. Tedy před koncem války a před začátkem války. Vše dává svůj smysl, herci se tu herecky naprosto perfektně předvádí a i když hudba není to, kvůli čemu byste na film neměli zapomenout, vše vynahrazují krásné záběry a scenérie na severní Afriku třicátých let, které v dobré režii nemohou nikdy zklamat. Necelé tři hodiny utíkaly závratným tempem a jediné, co burcovalo čím dál víc, tak vztah Ralph Fiennese s Kristin Scott Thomas. Herci celkově tu mají velké slovo. Kromě těch dvou tu herecky kouzlí i krásná Juliette Binoche. Je vlastně hrozně dobře, že si režisér vybojoval tyto herce a nebyl donucen k Hollywoodu. Působí to na diváka daleko upřímněji, za což si vysloužil i náležité ocenění. Jestli existuje nějaká osudová romantika s velkým nádechem epičnosti, tak to pro mě navždy bude Anglický pacient. (04.11.2018)