Anglický pacient

V předčasně zesnulém Anthony Minghellovi ztratila světová kinematografie jednoho z mála svých vyvolených básníků osudové lásky. Již tehdy zralý tvůrce-čtyřicátník patřil k té skupině umělců, pro něž válečné téma jako forma mezní situace lidské existence zůstává podřízeno síle citu-lásky individua, jedince i uvnitř velkých skupin obyvatelstva. Skutečnost, že jeho hrdiny jsou mladí lidé prožívající plně své životy, je dalším charakteristickým prvkem jeho nezaměnitelné tvorby. Dvojí rovina kompozice mu umožňuje zasvěceně pronikavé vhledy do nejtajnějších skrýší lidského nitra. Válka, zhoubná ve svém bezprostředním působení, je v mikroměřítku ještě strašnější. Nejednoduché se stává ještě složitějším, nesnadné nezvladatelným. Nepravděpodobnost nedějového děje je ve skutečnosti vlastně až šedě realistická. V oficiálních líčeních válek na tyto situace není místo; teprve po letech, když vychladnou vášně, smysly se zklidní a vzbouřený rozum se podvolí moudrosti nadhledu a všelidského rozměru, vysvitne plný dosah způsobených nevratných škod a ztrát. I těch, na něž si nelze sáhnout a jež není možné změřit. Kamera, která do lidského nitra promítá neopakovatelné přírodní krásy tuniských i italských exteriérů, a precizně slazené výkony skvělých herců, mezi nimiž vynikají kromě Juliette Binochové i starší z obou Finniesů Ralph a zejména pro mne zcela neznámá Kristin Scott-Thomasová, je vyvažována scénářem, který stačí do milostného rukopisu zachytit i klasické epizody válečného života (bombové scény zpod mostu a pomníku na anonymním náměstí neznámého italského městečka). Celek, který z toho všeho vzniká, je nezodpovědně drzý: dovoluje si s cynismem přímo patetickým tvrdit, že láska je víc než soulož-sex, že je cit nadčasový a mocný, cit jímající, cit všepohlcující. Že je nezničitelná. Osobně patřím k těm nevyléčitelným romantikům, kteří této nehoráznosti dávají nekriticky za pravdu. Myslí si dokonce, že život by bez ní byl nepoměrně chudší a šedší. (01.11.2008)

Když poušť pálí, když vás lidé nechápou, když válka nechce skončit a když láska nemůže vyhrát. Pak nastává chvíle, kdy kapka štěstí ze vzpomínky nebo náhodné vzplanutí v palčivé současnosti může změnit celý život. Vybroušený diamant, který je mi každým dnem od zhlédnutí bližší a pomalu stoupá mým top žebříčkem stále výše. Plejáda dokonalých hereckých výkonů a strhující nezapomenutelné drama, které tehdy Akademie správně ocenila. (05.08.2007)

Nepomôžem si ale Minghellov štýl my vôbec nesedí a ešte tak pomalý a rozvláčny ako v tejto romantickej dráme z obdobia druhej svetovej vojny, fakt neviem a len krútim hlavou za čo dostal vlastne 9 Oscarov, podľa mňa to strany rovnaký prestrel ako u Zamilovaného Shakespeara, ozaj už neviem a ani nemám potuchy podľa čoho sa hodnotia filmy, lebo takýchto podobných príbehov len z iného obdobia bol už som videl nespočetne a v omnoho zaujímavejšom prevedení. Herci nehrajú zle ale nevýraznosť príbehu im viac nedovolí vyniknúť. "Čakal som od tohto projektu silnú pompéznosť a nakoniec nedostal som skoro nič!" ║Rozpočet $27miliónov║Tržby USA $78,676,425║Tržby Celosvetovo $231,976,425║ (20.12.2007)

Tenhle film na mě působí jako jakýsi prequel k Návrat do Cold Montain (který se mi opravdu líbil). Aby ne, stejný režisér, podobný příběh a skvělé obsazení. Nicméně tohle je další případ toho, kdy stopáž filmu ublížila a to hodně. Navíc, ne, že bych chtěl nějak hanit výkon Juliette, ale nechápu, kde zrovna ona vzala Oscara. U Kristin Scott Thomas bych to pochopil, ta hrála naprosto senzačně, ale nevím, na ploše, kterou tyto dvě dámy měly, na mě zapůsobila více Kristin. U mužů u mě vede fenomenální Fiennes (taktéž škoda, že zrovna on nedosáhl na Oscara), za ním Dafoe, pak Andrews a Firth. The English Patient je krásný romantický film, o tom žádná. Ale kdyby se zkrátil o takovou půlhodinku, byl by to i dokonalý romantický film. 80 %. (23.11.2010)

Povedené dílko o lásce a drtivém životě člověka, který je zohaven po pádu letadla a žije jen vzpomínkami. Pěkné výkony Ralpha Fiennesa, Juliette Binoche (naprosto zasloužený Oscar), Kristin Scott Thomas a Williama Dafoa. Výborná režie do té doby nepříliš známého Anthony Minghella, který Oscara získal zaslouženě, ale určitě bych nedal Oscara za nejlepší film. Místami romantické jindy zase smutné, ale rozhodně je to krásný film. Nebýt to až tak moc natahované, tak neváhám a dám pět hvězdiček, ale bohužel možná až po druhém shlédnutí. Na závěr bych ještě chtěl pochválit hudbu Gabriela Yareda, která není to nejlepší co jsem ve filmu slyšel , ale rozhodně neurazí. (31.10.2007)