Víťazstvo ducha

Silný příběh ne nepodobný filmu Ďáblova čísla, akorát že tam byl děj orámován stupidním příběhem, který nás poučoval o tom, že si máme vážit vlastních prarodičů, potažmo starých lidí. Triumf ducha se bez tohoto kýče naštěstí obešel a udělal dobře. Můžeme tak sledovat osud bývalého profesionálního boxera, který se bez vlastního přičinění objeví v "pekle na zemi". Jeho nejbližší padají jeden po druhém jako mouchy a postupně se jediným jeho hnacím motorem stává láska k Allegře. V tomto světě mohli přežít jen ti nejsilnější a mezi ně Salamo Arouch určitě patřil. Dohromady se musel utkat s více než 200 soupeři, přičemž kterýkoliv zápas mohl být jeho poslední. Co se týče dorozumění mezi postavami, nelámali si tvůrci příliš hlavu. Stačilo, aby Arouchův polský kamarád Janusz řekl - "Každý mluvíme jinou řečí, ale tady si budeme rozumět všichni". A od té doby si všichni rozuměli víc, než ostravák s pražákem. Největší ozdobou filmu pak je jednoznačně Willem Dafoe, za kterým bych vlezl do ringu leda tak pro autogram. Jenom škoda, že na tento film už Robet M. Young dostatečně nenavázal. (04.07.2008)

Neprávem zapadlý film, i když co do využití potenciálu je lehce nedotažený. Boxerská část příběhu je ale zjevně ve scénáři obsažena skutečně jen proto, že hlavní hrdina - skutečná to postava - byl boxer. Přitom vše, co je k vidění mimo ring, má velkou sílu, a v rukou velkého znalce diváckých mas a výborného řemeslníka jako je Spielberg by bylo na Schindlerův seznam zaděláno o něco dříve a bez trestuhodného zkreslování historie:P Banálně a nemístně řečeno "epizody" ze života vězňů a vězenkyň jsou až na krev působivé a ty lhostejné ksichty německých vojáků by byly na potlesk, kdyby to nebylo tak odsouzeníhodné. Bohužel se nějak nemůžu ubránit dojmu, že tentokrát film nestojí na výkonu Willema Dafoea (což u něj není časté), a že i mexický Maďar Edward James Olmos je tam jen proto, aby zatančil, zazpíval a ucedil nějakou tu morálně rozporuplnou hlášku, tím ale film jako celek rozhodně nepozbývá své nemalé kvality. Ode mě 80%, protože pořád by bylo co udělat jinak a lépe. (09.05.2009)

Protože se film věnuje problematice židovských věznů a odehrává se v koncentračním táboře, samozřejmě má svůj potenciál. Vidíme v něm tak hrůzy, které museli židé v táborech podstupovat a skrze hlavní postavy se pokoušíme pochopit i jejich vnímání. Do prostředí zasazený příběh boxera mi ale příliš rozvitý nepřijde. Podobně židovské utrpení je natočeno typicky pro hollywoodskou tvorbu spíše dramatické než sugestivní, a tak přesto, že se tak jedná o poměrně kvalitní snímek, příliš nového nebo silného nepřináší. Dobrým filmem z koncentračního tábora je i Člověk bez osudu. Alternativa: Sorstalanság. (13.01.2011)

Opět mě dostal film z války, o kterém jsem jakživ neslyšel. A přitom Vítězství ducha je velký film plný masových scén a dost dobrého příběhu. A co je nejdůležitější, snaží se dbát především na skutečnost. Díky tomu jsem zjistil plno věcí, o kterých jsem vlastně ani nevěděl a i když to byly banality, na tu chvíli mě šokovat dokázali. Zapadlý válečný filmy dokážou překvapit nejvíc ze všech. To jen dokazuje, že těch filmů na světě je ještě plno, jen je potřeba je najít. (08.07.2011)

Na vítězství ducha jsem se po přečtení článku o skutečném Salomonovi docela těšil. Samotný box mi ale do filmu moc nesedl. Willem Dafoe si vždy akorát zamlátil do němčoura, když mu někoho zabijí. Rodinné vztahy, krutost němčourů, box, těch témat je docela hodně, ale nejsou spolu nijak svázaná. Navíc film působí dost černobíle, když všichni němčouři jsou strašný svině. A do toho spolu ne moc související scény spojují dloooouuuuuhatánské záběry, které mají nastolit nějakou vizuální nebo emoční úroveň filmu, a u těchto scén já usnul, protože byly většinou fakt strááááášně dlouhý. (12.04.2017)