Mimo (E04)

Začíná se mi to protivit. V každém díle musí být vnitřnosti… fajn, na to se dá zvyknout, ale tenhle díl byl jenom nechutný, nic víc. Je to jako černé zrcadlo bez pointy. Povídku jsem nečetla, ale čistě náhodou, neměl by v tom kabinetu být spíš ten krém než ovladač? Páč s ním to tak úplně nesouviselo. (01.11.2022)

Tenhle díl mě bohužel zklamal. Nějak mi nezapadá do celkového konceptu, protože ona zaslepená posedlost nahrazující nadpřirozeno, působí ve výsledku spíše jako Black Mirror, než zdejší hororová povídka. Herecký výkon i obsazení Kate Micucci perfektní, jenže opravdu byla nutná hodinová stopáž? Navíc se tu nedostavilo ani závěrečné tragické zadostiučinění, které zvládlo zachránit i první epizodu (vycpaninu na gauči nepočítám). Bohužel, tuhle epizodu mi vážně herecký výkon nezachrání, takže po předchozích peckách - zpruzených 60% a pouhé 2* (28.10.2022)

Je zaujímavé, ako naše vlastné očakávania napokon ovplyvňujú naše hodnotenia. Nemyslím si, že si práve táto časť zaslúžila takú vlnu pohŕdania, pretože jej pointa bola naopak dosť silná. Povedala by som, že je to najsmutnejší príbeh z celého seriálu a preto aj dosť ľudský. Áno, možno aj trochu zdĺhavý, ale nie zas neúnosne. Myšlienka posadnutia samým sebou na úkor toho najvzácnejšieho, čo mám (v tomto prípade jedinej milovanej osoby) je práveže celkom aktuálna a zamrazí. (05.11.2022)

Volba Lucy z “Teorie” byla tedy volba s velkým V :D. U ni stačí opravdu v maskérně málo a panoptikum je na světě. Každopádně. Proč hodinu na to co by zvládla 1/4 stopáž zcela s přehledem? A i tak by to bylo sotva na průměr. Po hodině utrpení je to na hranici odpadu. (27.10.2022)

Po prvních dvou epizodách, které byly k uzoufání nudné a banální (tj. o to horší, o co větší očekávání člověk od tvůrce del Torova formátu má), jsem chtěla sledování Kabinetu Kuriozit vzdát, ale jsem ráda, že jsem se nakonec překonala a dala šanci všem osmi. Mezi nimi byly tři díly, které se mi opravdu líbily, a Mimo je právě jedním z nich. Je to díl, který se vlastně úplně vymyká všem ostatním, a právě o to je lepší. Je méně mysteriózní, jeho děsuplná atmosféra vychází především z toho, že stejné pocity jako hlavní hrdinka může mít kdokoli z nás, a v krajním případě nás nenávist k sobě opravdu může dovést k extrémním činům. Nakonec se dá chápat i jako metafora - připadalo mi, že ten krém možná vůbec není zázračný, ale Stacey jej vidí u všech svých kolegyň, které obdivuje, a namluví si, že má nějakou zázračnou moc změny. Alergická reakce pak nemusí být "přeměnou", ale naopak procesem, díky kterému hrdinka zešílí, a ten konec už se pak může dít klidně jen v její hlavě... Je to zkrátka tak psychadelické a mnohovýznamové dílo, že se dá chápat různými způsoby, a to mě na něm - na rozdíl od jiných dílů, které se často nedají chápat „vůbec nijak“ - opravdu bavilo. (02.11.2022)