Božské děti
Bacheha-Ye aseman
Children of Heaven
Obsahy(1)
Príbeh o láske a priateľstve súrodencov, ktorí spoločne čelia ťažkej sociálnej situácii.
Rodina malej Zahry a Aliho je taká chudobná, že každé dieťa má len jeden pár topánok. Keď Ali ide sestrine topánky vyzdvihnúť z opravy, nešťastnou náhodou ich stratí. Rodičia peniaze na nové topánky nemajú a tak sa deti rozhodnú, že sa budú deliť o Aliho topánky. To je však iba dočasné riešenie...
(STV)
Recenzie (247)
Božské děti pro mě představují mé první setkání s íránským filmem, což je podle mě určitě škoda a své mezery se budu snažit napravit. Protože Majid Majidi mi tímto počinem připravil poměrně nevšední, ale jistě příjemný zážitek. Vypráví příběh o dvou sourozencích, které jako spoustu jiných lidí sužuje obrovská bída, v níž ztráta polorozpadlých bot představuje obrovský problém a přichystá perné chvíle na několik následujících týdnů. Děti v takovém světě se chovají až neuvěřitelně dospěle i přes nízký věk a dokáží se o sebe postarat. Tedy nejen, že tento film skýtá zajímavý příběh s výborným zpracováním, ale rovněž nám poskytuje možnost seznámit se s bídou této části země, podívat se, jak to tam skutečně vypadá. ()
Emóciami nabitý snímok plný reálií zo života moslimskej komunity. Kontrast medzi bohatými a chudobnými trochu inak, prirodzene a bez pátosu. Obe deti zahrali geniálne, hlavne chlapec bol famózny, ten jeho pohľad by pohol aj tým najväčším tvrďákom. Prostredníctvom tohto nádherného snímku máme možnosť nazrieť do detského sveta, kde je všetko krehké a čisté, súrodeneckú lásku nevynímajúc. Jeden z filmov, ktorý pohladí po duši a ešte dlho teší vnútro diváka, aj napriek možným slzám. ()
Roztomilé citové vydírání, nad kterým se dá výměnou za pár dětských botiček přihmouřit oko. Nejsem si jist, nakolik chce film poukázat na nezkaženost dětské duše a nakolik by rád západní společnosti sdělil, že v takové, pro nás nepředstavitelné, chudobě se skutečně nedá dělat nic jiného, než roztáhnout kobereček a modlit se k východu. :) Ale ne, cynismus a islamofobii na chvíli stranou, tohle se vcelku povedlo... 7/10 ()
Je jedině dobře, že se točí filmy po celém světě. Každý stát má svojí vlastní kulturu, která má co nabídnout a nikdo jiný by ji nedokázal tak věrohodně a procítěně zaznamenat, než obyvatelé daného území. Sourozenecká láska, úsměvy i pláč a Aliho starost o malou sestřičku mě dojala. Můj brácha by tohle pro mě asi neudělal, nebo si to alespoň nedovedu představit. :D 85% ()
Tyhle íránské filmy pro děti a mládež mě snad neomrzí. Božské děti jsou naplněné emocemi a silnou empatií dvou sourozenců. Přestože Majidi několikrát zaměří detail záběru na plačící dítě, až tím jemně balancuje na hraně citového vydírání, naštěstí tu hranu nikdy nepřekročí a s realismem této tvorbě vlastním se pokaždé citlivě vrátí do atmosféry každodenního chodu malého íránského městečka. V protikladu ke spřízněným filmům od Abbase Kiarostamiho (Kde je dům mého přítele?) mě tu zaujalo právě i nahlédnutí do odlišných reálií a oproti vesnici zde do městského prostředí, v němž lze i mezi dvěma od pohledu téměř zaměnitelnými žačkami vnímat výrazné sociálné rozdíly. Nesmírně zajímavé jsou vedlejší postavy dospělých, ať už tatínek-zahradník, obuvník nebo učitel se školníkem... každá z nich je tu totiž součástí alespoň jedné dobře vymyšlené příhody s pointou. A přestože jsem chvílemi vnímal Božské děti sice jako skvělý, ale současně možná lehce zaměnitelný dětský film z Íránu, od rozjezdu běžeckého závodu a následného vyvrcholení s výsledkem dvojího protichodného významu jsem o výjimečnosti právě viděného v žádném případě nepochyboval. Jo, takhle vypadají a fungují silné filmové zážitky. [90%] ()
Reklama