Príbeh z Bronxu

Kdybych neznal jméno režiséra, tak bych zkusil tipnout Scorseseho v lehkém módu. Určitý vliv je tam cítit. Na nejlepší mistrovi filmy to sice nemá, ale De Niro ukázal, že umí i za kamerou. Jeho filmový syn mu je tak neskutečně podobný, až se nechce věřit, že nejsou příbuzní. Snad v žádném jiném snímku není k vidění tolik scén s couváním autem. (26.02.2020)

Líbí se mi, jak De Niro ve vyprávění nikam nepospíchá, dává si načas s postavami a jejich motivacemi, aby nám v pěkně nahuštěném závěru mohl zasadit o to těžší rány. I když ve filmu hraje poněkud ohraný charakter vždy rovného táty, jako režisér se poučování vyhýbá. Některým rozhodnutím se nevyhnete. Stejně nejednoznačné stanovisko Příběh z Bronxu zaujímá vůči některým méně líbivým stránkám americké historie. V jedné z nejkritičtějších scén filmu je Amerika 60. let tvrdě konfrontována se starou dobrou Amerikou uhlazených italských mafiánů. Takhle se zjednává respekt a zabíjí názorová polarita. Příjemný dojem z řemeslně dobře odvedené práce vlastně nic nekazí, ale zase chybí nějaký strhující okamžik, opravdu silná myšlenka nebo nezapomenutelný herecký výkon. Přesto – na debut úžasná práce. 80% Zajímavé komentáře: Pohrobek, ScreamJay, FlyBoy, Vronsky (18.11.2011)

Život v mafiánké čtvrti není pro obyčejného člověka s morálními zásadami zrovna jednoduchý - jak vychovat ze syna slušného člověka, když má odmalička za vzor pouliční gangstery? Jak mu vštípit správné hodnoty, když denně vidí, jak úspěšné je jednání z pozice síly? Jak jej ochránit? Tímto i dalšími problémy (např. rasismus) se zaobírá "Příběh z Bronxu". Robert De Niro se tentokrát pochlapil nejen jako herec v roli otce - řidiče autobusů (nikoliv mafiána, jak jsme zvyklí:-)), ale také coby zdatný režisér. Hereckým výkonům všeobecně není co vytknout, třeba Chazz Palminteri v takovém tématu snad ani nemohl chybět; na jeho scénáři zamrzí jedině závěr, moc velké klišé na můj vkus. 80% (30.10.2009)

Další skvělý film z mafiánského prostředí v italské čtvrti. Italové mlátěj černochy a černoši italy přičemž hlavní hrdina je pod vlivem dvou moudrých mužů. Svýho táty autobusáka a místního mafiánskýho bosse. Paradoxně mu oba radí v podstatě to samé, aby se nezaplétal do žádný špíny a násilí. Hlavní představitel je fakt strašně podobnej Robertu DeNirovi fakt bych klidně věřil, že je to jeho syn. (20.02.2011)

Ukázka toho, že žánr nostalgického vzpomínání na dávno uplynulá léta zlatého dětství i "bezstarostné" puberty lze obměňovat doslova donekonečna a předmětem tohoto vzpomínání se může stát i zdánlivě nazáviděníhodné postavení chudého dítěte z gangsterské čtvrti (viz Leoneho freska Tenkrát v Americe). Tentokrát je tu však patrný vliv rodinného prostředí, především morálně silného otce, jenž se snaží distancovat od obvyklých způsobů svého prostředí a založit bezpečnou existenci sebe a hlavně své rodiny pouze na poctivé práci, což je samozřejmě pro jeho syna málo atraktivní a spíše útrpná pozice, kvůli čemuž se opírá i autoritu jimou, o silného a pragmatického místního bosse. Paralelně se nám tak vyvíjejí dva odlišné vztahy, oba v rovině otec-syn, oba však vycházející z jiného přesvědčení a jiných životních zkušeností. Konečné řešení je asi neočekávaně idylické a až nestravitelně optimistické, ale je tomu snad, proto aby byl zachován nostalgicky jemný vzpomínkový příběh. Myslím si, že De Niro ve své režijní prvotině trochu neodhadl míru a do svého snímku zakomponoval až příliš mnoho problémů a otázek, z čehož vyplývá, že ne vše tu působí úplně přirozeně a příhodně. Za naprostý krok špatným směrem pak považuji onu variaci na montecko-capuletské téma, dokonce v úplně nevkusném "růžovém" ladění! (06.12.2004)