Príbeh z Bronxu

„It was great to be Catholic and go to confession. You could start over every week.“ DeNiro poutavě režíruje i hraje v Palminteriho reminiscenci na mládí v Bronxu, kdy sloveso "postarat se" neznamenalo někomu navařit a vyprat a vy jste byli plastelínou, kterou chtě nechtě utvářelo prostředí svými dlouhými prsty k obrazu svému. Šáďa za tím tradičně čuje fašismus a různé další -ismy, ale já si myslím, že je to hlavně o lásce k otci, jakožto vzoru v dětství a opoře v dospívání, což je jedno z největších požehnání, jakého se vám může v mládí dostat.. Nemohu opomenout vypsat úsměvná jména členů Sonnyho party, jejichž jídelníček byl z 90 % tvořen omáčkou na špagety a pak si dali Pekelné anděly jako dezert. Takže: Tony Tupé, Eddie Troska, JoJo Velryba, Frankie Keks, Jimmy Šeptal, Johnny K.O. a Bobby Basa. Skoro jak Rafani z Duck Tales.. (16.03.2010)

Má pravdu váš otec nebo člověk, který vám dluží svůj život? Pár let mapující příběh o životě jednoho chlapce a jeho rodiny v Bronxu. Výborný výkon všech herců a hlavně Roberta de Nira. Krásná dobová hudba dotváří skvělý hudební podklad filmu. Opravdu hezký film, který vás nakonec dostane a nechá ve vás něco ze sebe. Nebo také to pro vás bude jen příjemná podívaná, která po 2 hodinách skončí a vy si na ni už nevzpomenete. PS: na první režijní počin De Nira opravdu výkon hodný uznání. (05.08.2005)

Ukázka toho, že žánr nostalgického vzpomínání na dávno uplynulá léta zlatého dětství i "bezstarostné" puberty lze obměňovat doslova donekonečna a předmětem tohoto vzpomínání se může stát i zdánlivě nazáviděníhodné postavení chudého dítěte z gangsterské čtvrti (viz Leoneho freska Tenkrát v Americe). Tentokrát je tu však patrný vliv rodinného prostředí, především morálně silného otce, jenž se snaží distancovat od obvyklých způsobů svého prostředí a založit bezpečnou existenci sebe a hlavně své rodiny pouze na poctivé práci, což je samozřejmě pro jeho syna málo atraktivní a spíše útrpná pozice, kvůli čemuž se opírá i autoritu jimou, o silného a pragmatického místního bosse. Paralelně se nám tak vyvíjejí dva odlišné vztahy, oba v rovině otec-syn, oba však vycházející z jiného přesvědčení a jiných životních zkušeností. Konečné řešení je asi neočekávaně idylické a až nestravitelně optimistické, ale je tomu snad, proto aby byl zachován nostalgicky jemný vzpomínkový příběh. Myslím si, že De Niro ve své režijní prvotině trochu neodhadl míru a do svého snímku zakomponoval až příliš mnoho problémů a otázek, z čehož vyplývá, že ne vše tu působí úplně přirozeně a příhodně. Za naprostý krok špatným směrem pak považuji onu variaci na montecko-capuletské téma, dokonce v úplně nevkusném "růžovém" ladění! (06.12.2004)

Život v mafiánké čtvrti není pro obyčejného člověka s morálními zásadami zrovna jednoduchý - jak vychovat ze syna slušného člověka, když má odmalička za vzor pouliční gangstery? Jak mu vštípit správné hodnoty, když denně vidí, jak úspěšné je jednání z pozice síly? Jak jej ochránit? Tímto i dalšími problémy (např. rasismus) se zaobírá "Příběh z Bronxu". Robert De Niro se tentokrát pochlapil nejen jako herec v roli otce - řidiče autobusů (nikoliv mafiána, jak jsme zvyklí:-)), ale také coby zdatný režisér. Hereckým výkonům všeobecně není co vytknout, třeba Chazz Palminteri v takovém tématu snad ani nemohl chybět; na jeho scénáři zamrzí jedině závěr, moc velké klišé na můj vkus. 80% (30.10.2009)

Tak tohle se Robertovi fakt povedlo. Po rezijni strance vyborny, se spoustou dobrejch napadu a i jako herec byl dobrej. Oba herci co hrali Calogera sice nic extra nehrajou, ale byli nadprumerny. Trocku zklamal Chazz Palminteri, chybelo mu charisma, ale po herecky strance v pohode. Jen bylo trochu divny, ze nekoho zastreli nebo zmlati a pak vysvetluje Calogerovi, ze se nema prat. Dej je hodne originalni a zatimco vetsina mafianskejch filmu vypravi o celym zivote gangstera, tak tohle je trochu o necem jinym a mile me to prekvapilo. Taky se povedla hudba, ktera je spravne dobova a film skvele doplnuje. Za ty dve hodiny jsem se vubec nenudil a i kdyz film nema na ty nejvetsi mafianske filmy typu Kmotr, rozhodne se nema De Niro za co stydet. (13.11.2005)