Príbeh z Bronxu

Přímočařejší, jednodušší a svižnější film, než jeho slavnější mafiánští příbuzní, no mně to vůbec nevadí, spíš právě naopak. Divákova pozornost není zbytečně rozptylována milióny vedlejších důležitých postav, příběh se soustředí pouze na hlavní trojici a dokázal si tak udržet mou pozornost, která má jinak u mafiánských filmů tendenci mizet. Ale stejně, zalíbení v tomto žánru nikdy nenajdu. 8/10 (10.01.2011)

„Špičkové audio doop wop, stylová hudba 60. a 70 let, příběh, který celý od začátku vypráví mladý Calogero alias C. Postavičky z baru Břečka, Bublanina a spol... především pasáž z WC, kdy hrají všichni kostky, to je klasika. Citlivě natočený snímek jako např. Goodfellas nebo Tenkrát v Americe. Konstelace všeho možného a nemožného, takové to příjemné mrazení v zádech, tak to je jen málokdy....“ (06.07.2004)

Robert De Niro natočil svoj režijný debut s takou istotou, že by som uveril, že ho natočil možno aj Scorsese. Asi to bude tým, že pri svojich nespočetných úlohách mafiánov hádzal očkom aj pomimo na režisérov a čo to podchytil. Dokáže udržať pozornosť po celý čas, príbeh je zovretý, ako prostredím, tak rovnomerným tempom rozprávania a sugestívnou atmosférou jednej štvrti. Príbeh z Bronxu môže trochu pripomenúť starú klasiku Angels with dirty faces. (03.06.2012)

Líbí se mi, jak De Niro ve vyprávění nikam nepospíchá, dává si načas s postavami a jejich motivacemi, aby nám v pěkně nahuštěném závěru mohl zasadit o to těžší rány. I když ve filmu hraje poněkud ohraný charakter vždy rovného táty, jako režisér se poučování vyhýbá. Některým rozhodnutím se nevyhnete. Stejně nejednoznačné stanovisko Příběh z Bronxu zaujímá vůči některým méně líbivým stránkám americké historie. V jedné z nejkritičtějších scén filmu je Amerika 60. let tvrdě konfrontována se starou dobrou Amerikou uhlazených italských mafiánů. Takhle se zjednává respekt a zabíjí názorová polarita. Příjemný dojem z řemeslně dobře odvedené práce vlastně nic nekazí, ale zase chybí nějaký strhující okamžik, opravdu silná myšlenka nebo nezapomenutelný herecký výkon. Přesto – na debut úžasná práce. 80% Zajímavé komentáře: Pohrobek, ScreamJay, FlyBoy, Vronsky (18.11.2011)

Mám slabost pro tenhle druh filmů, kde si převážná většina chlapů nechá říkat Sonny. Je to taková protiváha našemu zrelativizovanému světu, v němž se žije více než pro jméno pro kariéru a její budování. Čest tu znamená být poslušen tradicím komunity a rodina je mnohem širší a hlubší pojem, než jak ho vnímáme my. Robert De Niro zjevně přišel a patří do tohohle tradicemi rámovaného světa. Jeho režisérský debut je nejenom autobiografickou filmovou reminiscencí na svět, odkud pochází, ale hlavně obrovskou poctou a poklonou tomuto místu. I jeho postava řidiče autobusu symbolizuje střet se světem tradičního práva a zvyklostí. Člověk, který chce jít cestou morální bezúhonnosti proti prorostlému systému Mafie, ale přitom žije uvnitř ní, je obklopen jejími lidmi, propojen jazykově, geneticky, generačně - a svět Mafie, mnohem silnější než obyčejný řidič z povolání, ho zákonitě nemilosrdně asimiluje - začne mu totiž přetahovat jeho vlastního syna... Morální hodnotové normy, které nabízí dospívajícímu chlapci jeho otec, se dostávají do střetu s normami pro adolescentního chlapce nesrovnatelně přitažlivějšími - s normami života uvnitř Mafie. Zajímavě se doplňuje i osa otec - syn, neboť v obdobné paralelní pozici pomyslného otce začíná fungovat i místní mafiánský boss Sonny, jemuž chlapec příznačně zachránil kdysi život. Symbolické znázornění přesně popisuje plakát k tomuto filmu, kdy mezi dvěma muži, zástupci dvou zcela odlišných světů, nerozhodně běží mladý hoch. Střetnutí dvou světů, dvou naprosto různorodých pohledů na život, ale přesto střetnutí vyúsťující v nedohledno... (28.04.2007)