Príbeh z Bronxu

"Jestli se nenatáhne a nevystrčí ti pojistku, abys mohl nastoupit, tak to znamená, že je to sobecká svině a všechno, co jsi viděl je jen vrcholek ledovce." Díky za radu, hned jí dám kopačky. Jinak ovšem pod hrozbou useknutí některého z mých oblíbených prstů jsem ochoten přiznat, že mafii nevnímám jako terno pro svou zemi, mafiánské filmy nijak zvlášť nemusím a úvodní nekonečné představování všech zainteresovaných Johnů Tkaniček považuju za jednu z nejotravnějších filmových zaběhlostí. Když jsem se však touto pasáží zdvořile pronudil, tak musím přiznat, že k nabídnutému příběhu zmateně dospívajícího Calogera, filozofického mafiána Sonnyho i nekompromisně poctivého otce Lorenza, nemám takřka žádných výhrad. (24.01.2012)

Scénář: Chazz Palminteri .. Přemýšlel jsem, jestli jsem to trochu nenadhodnotil. Ale a) mám velmi rád mafiánské prostředí, b) mám rád De Nira, c) ta mini role Joe Pesci mě dostala. Když k tomu přidám opravdu skvělý příběh, výborně prokreslené postavy, bezvadné herecké výkony a tu hudbu .. 90%. Debut jako hrom! "Až budeš větší, pochopíš to..!". (10.01.2005)

Místy je Scorseseho vliv skutečně znát a jsou části, které jako by Mafiánům z oka vypadly (úvod, vysvětlování přezdívek gangsterů), ale samozřejmě se Bronx s jeho o třídu lepšími díly nedá srovnávat. Peníze zde mají opět hlavní vliv na moc, majetek a přátele, postavy nejsou jednoznačně profilované – je na ně nazíráno z dětského pohledu váhavě nevyhraněného mladíka. De Niro odvádí famózní herecký výkon a svými replikami dokáže při promluvách k synovi učinit z rozhovoru emocionálně vypjatou situaci, ale jakmile zmizí z obrazovky, odchází s ním i kus filmu. Za vyloženě špatný tah považuji obsazení Lilla Brancaty (Calogero v pozdějším věku), který je naprosto ordinérní vzhledem i herectvím a na utáhnutí filmu mu chybí jakékoliv charisma Během Bronxu mi hlavou stále poletovala myšlenka: „co je to za mafiánský film s De Nirem bez Joea Pesciho“? A pak přišel ten velký nečekaný moment, kdy se na chvíli objevil, a mně oči zjihly, protože vidět tyto dva velikány opět spolu je nezapomenutelný zážitek! (10.05.2006)

......by se mohl klidně jmenovat Příběh ze života. Tomu říkám prvotina jako hrom! Napodruhé mě tento režijní debut Roberta De Nira naprosto odrovnal! Je vidět, s jakou nesmírnou láskou dotyčný k tomuto zčásti autobiografickému vyprávění přistupoval. Mám velkou slabost pro mafiánské snímky, ale tohle není ledajaký " obyčejný " mafiánský film...... Bar Chez Bippy - tak tady to vše začalo! Nechejte se pozvat a vstupte dál. Když budete mít štěstí, přivítá vás Tony Tupé ( " majitel baru "). Pokud budete chtít vyhrát, vsaďte pravý opak toho, co věčný gambler a velký smolař Eddie Břečka. Další, na koho tu zaručeně narazíte, bude Jojo Velryba nebezpečný již svým stínem :-). Zpoza zrcadla ( možná ještě na WC :-) na vás zaručeně vykoukne " velký švihák " Frankie Bublanina, né náhodou v obličeji připomínající sladkou dobrůtku :-) Pokud zaslechnete šepot, nebude to nikdo jiný než-li Jimy Šeptal a jakmile bude řeč o boxu, hlavní slovo nepovede nikdo jiný než-li Dany K.O. Pokud pobudete nějaký čas v " chládku " , možná, že v cele vedle vás zrovna bude Bobby Kater. Právě jsem vás seznámil se Sonnyho celou partou. No a nakonec jsem tu já, mladý chlapec ( prozatím ) jménem Calogero a moji parťáci Klouzek a Cvok Mario utahující si z Phila Kramáře. A o čem, že samotný snímek především je? Ten filmový plakát je více než výmluvný a vypovídá o všem. Dva muži, jeden z nich otec od rodiny, " obyčejný " řidič autobusu v podání výborného Roberta De Nira snažící se vychovávat svého syna jak nejlépe umí, na straně druhé, mafiánský boss Sonny ( v podání excelentního Chazze Palminteriho) a uprostřed všeho toho já, mladý dospívající chlapec Calogero, zmítající se mezi těmito dvěma rozdílnými muži i světy. V životě je pár okamžiků, které ovlivní zásadním způsobem váš život a jeden takový přišel toho " obyčejného dne " a natrvalo změnil ( a dal ráz ) mému životu. Snímek ( vyjma vynikajících hereckých výkonů ) oplývá výborným způsobem zachycenou atmosférou tehdejšího Bronxu, vše navíc ještě umocněno stylovou hudbou Butche Barbella. A Bronx tale je snímek, který se vám s postupujícím časem čím dál tím více dostává " pod kůži " , abyste si při závěrečném dovětku pouze zhluboka povzdechly.. škoda, že je již konec. Co říci závěrem? Snad jen, že..... nejsmutnější věcí v životě je PROMARNĚNÝ TALENT. p.s. tenhle snímek ( ač se to na první pohled nemusí zdát ) doceníte ještě více s pokročilým věkem a jako bonus pro někoho Mariova zkouška, pro mě osobně to je Sonnyho zkouška s dveřmi. Navíc Bobby moc dobře ví, že na "staré dobré kamárády" se nezapomíná (viz závěrečná scéna střídání stráží Palminteri - J. Pesci). (12.01.2009)

Ukázka toho, že žánr nostalgického vzpomínání na dávno uplynulá léta zlatého dětství i "bezstarostné" puberty lze obměňovat doslova donekonečna a předmětem tohoto vzpomínání se může stát i zdánlivě nazáviděníhodné postavení chudého dítěte z gangsterské čtvrti (viz Leoneho freska Tenkrát v Americe). Tentokrát je tu však patrný vliv rodinného prostředí, především morálně silného otce, jenž se snaží distancovat od obvyklých způsobů svého prostředí a založit bezpečnou existenci sebe a hlavně své rodiny pouze na poctivé práci, což je samozřejmě pro jeho syna málo atraktivní a spíše útrpná pozice, kvůli čemuž se opírá i autoritu jimou, o silného a pragmatického místního bosse. Paralelně se nám tak vyvíjejí dva odlišné vztahy, oba v rovině otec-syn, oba však vycházející z jiného přesvědčení a jiných životních zkušeností. Konečné řešení je asi neočekávaně idylické a až nestravitelně optimistické, ale je tomu snad, proto aby byl zachován nostalgicky jemný vzpomínkový příběh. Myslím si, že De Niro ve své režijní prvotině trochu neodhadl míru a do svého snímku zakomponoval až příliš mnoho problémů a otázek, z čehož vyplývá, že ne vše tu působí úplně přirozeně a příhodně. Za naprostý krok špatným směrem pak považuji onu variaci na montecko-capuletské téma, dokonce v úplně nevkusném "růžovém" ladění! (06.12.2004)