Príbeh z Bronxu

Jeden z ďalšich, top čestných členov do podkategórie "wise guys in 90s" ktorý síce nemá šmrnc Scorseseho alebo pompéznosť Coppolu, ale De Niro očividne má guráž podporenú jasnou víziou. Vie ako pracovať s atmosférou a jednotlivými postavami, ktorých osudy neostávajú ľahostajnné. Sprvu iba cool gangsterka, ktorá sa neskôr právom stala klasikou. (22.03.2009)

Klobouk dolů před De Nirem, takový režijní debut by mu mohli mnozí závidět. Střízlivý a poutavý mafiánský snímek, který se nesnaží jen vyprázdnit co nejvíce zásobníků, ale krásně nás provádí nelehkým dospíváním v době plné rasisitického napětí a mafiánských bossů. I když se ve filmu celou dobu neuděje téměř nic vyjímečného a napínavého, je stejně tak krásně a plynule natočen, že si ho budete užívat. Mazák De Niro hraje svou roli s chutí jako vždycky, výtečně mu navíc sekunduje Chazz Palminteri, jenž je se svým chladným výrazem pro roli gangstera jako stvořený. Nemyslím, že by měl Příběh z Bronxu patřit přímo do top200, ale jako náhled do složité doby a kultury je perfektní.. (03.03.2012)

A půl. K dokonalosti mi k tomu až možná příliš neseděl dabing hlavní postavy v podání Filipa Švarce, která nás celým filmem provádí. Takže ta chybějící "hvězdná půlka" je za to. S tímto filmem jsem si plně uvědomila rozsah významu, který díky mistrovské trilogii Kmotr, zcela změnil mé vnímání a pohled na gangsterské filmy. Je vidět, že Bobby De Niro tyto postavy nejen excelentně často ztvárňuje, ale také se v této tématice díky tomu brilantně vyzná. V Příběhu z Bronxu mi obdivuhodným způsobem předvedl své filmařské umění za famózní scénáristické práce Chazza Palminteriho. Ten zde také zastával tu nejdůležitější hlavní postavu a vedle De Nira mě naprosto ohromil. Ten mafiánský chlapík byl tak charizmatický, že i já bych zřejmě nebyla schopna odolat mu. Postavu synka skvěle ztvárnil sympatický, pohledný mladík jménem Lillo Brancato. Film obsahuje spoustu silných a působivých scén. Mrazilo mě po celém těle při scéně, kdy nezbední hoši napadnou své černé spoluobčany projíždějící "jejich" čtvrtí na kole a jako hudební doprovod při jejich násilných skutcích zaznívá píseň Night In White Satin. To jsem vážně měla husí kůži po celém těle. Příběh z Bronxu není na tuto tématiku tolik násilný a brutální, jak většinou bývá, neodehrává se přímo v srdci neúprosného gangsterského doupěte, je situován kdesi na předměstí, a ne do velkých měst a toho opravdového, černého podsvětí, kde jsou ta "velká zvířata." Příběh z Bronxu je spíše příběh o jednom pracujícím otci, který se snaží svého zvídavého syna uchránit před nebezpečným prostředím a světem, kterému ještě nemůže rozumět. A především před jedním "Velkým mužem." Synek je však příliš přitahován tím elegantním mužem v obleku a jeho společníky. Vydává se na cestu, o jejíchž nástrahách a možnostech ještě nemá ani tušení. Film líčí tento nebezpečný svět, jaký opravdu je, aniž by jím protékaly potoky krve. Zároveň do něj zapracovává téma rasových problémů a rodiny. Chlapec se jednoho dne zachová správně k nesprávnému člověku. Ten mu jako výraz díků podá ruku, jejímž uchopením mezi nimi vznikne silné pouto, které mu začne utvářet celý jeho budoucí život. Ač byl Chazz zřejmě nečistou postavou, tak na mě zapůsobil velmi kladně. Jeho rozmluvy, myšlenky a životní názory na okolí, jeho postavení a život na mě velmi zapůsobily. Také díky tomu jsem z něj měla dobrý dojem. Něco jako správný gangster:) Takže, Roberte, velké díky za tento zážitek. (11.08.2010)

Jsou režijní debuty úspěšné, pak méně úspěšné, krachoidní a radši nevzpomínané. Občas přibude překvapivě dobrý a leckdy špičkový. A právě ono poslední slůvko je tím, které se nelépe hodí k De Nirovu prvnímu režijnímu počinu. Sám tentokráte ztvárnil roli obyčejného otce od rodiny, muže na té takzvané správné straně zákona, který ctí zavedená pravidla a rodové tradice a straní se osidel mafie, které v jeho filmové kariéře formovala z charakterního herce legendu stříbrného plátna. A právě mafie do sebe pomalu absorbuje duši a mysl jeho synka (Francis Capra & Lillo Brancano). Do trefně a realisticky střiženého prostředí se tak začíná rozvíjet spíše emocionální souboj dvou mužů o jeho budoucnost, jeho budoucí život. Zlého pana mafiána si vystřihl Chazz Palminteri, jehož postava oduševnělého a rozumy hýřícího gaunera je v jakési mírné opozici vůči agresi a brutalitě okolí v němž vládně ocelovou pěstí. A právě kolize názorů, spletenec dějových nitek, které přehazují dospívajícího kluka jako horkou bramboru od otce k příteli gaunerovi, nastane v okamžiku, kdy je citová hladina nejvypjatější. Za využití dobové hudby, kterou si komentovat odpustím, neb mi nepřísluší hodnotit legendární písně, se podařilo De Nirovi navodit autentickou atmosféru městských čtvrtí, kde záleželo na barvě pleti a gangu z něhož pocházíte. I za využití surové a hrubé kamery (kameraman Reynaldo Villalobos), rozvážného střihu a lidským okem vedené stylistiky záběrů dodává tomuhle filmu jeho vlastní osobité charisma. Jak Palminteri tak De Niro jsou prototypy skutečných mafiánů, v rysech tváře ostří a chladní, ale přesto jako uhlazení elegáni. Jejich herecké kreace a kreace všech ostatních postav jsem shledal takřka bezchybnými, ač je tu Robert přeci jen trochu zastrčený. Dialogy držící se mluvy mafie a gangů, hlášky co mají říz a nebo morální dopad. „Byl bych radši, kdyby se mě báli. Strach vydrží dýl než láska.“ Příběh z Bronxu je emocionálně silné drama, plující po vlnách agrese a nenávisti, až po přístav lásky a procítěného smutku. Proč dávám 5 hvězdiček? Protože tohle je místní maximum a i když mě film i napodruhé dokázal oslovit, neznamená to, že musí oslovovat stejně i vás ostatní. Pro mě je to gangsterka ze života s lidským pohledem na věc. Už můžete vypnout televize a jít spát. (07.12.2004)

Příběh z Bronxu je film, u kterého jsou na prvním místě postavy. Calogero, Sonny, Lorenzo - o ně zde jde v první řadě, o jejich psychologii, vývoj a vzájemnou interakci. Filmový děj, ostatní postavy i cokoli dalšího je zde podružné, vše v tomto filmu tvoří pouze pozadí, na kterém se odehrává tohle výtečné drama o dualitě dobra a zla. Připočtu-li si k tomu výborné obsazení, strhující závěr a skvělé dobové songy, kterých je zde nepočítaně, nemám tomuto filmu co vytknout. (26.02.2012)