Príbeh z Bronxu

Scénář: Chazz Palminteri .. Přemýšlel jsem, jestli jsem to trochu nenadhodnotil. Ale a) mám velmi rád mafiánské prostředí, b) mám rád De Nira, c) ta mini role Joe Pesci mě dostala. Když k tomu přidám opravdu skvělý příběh, výborně prokreslené postavy, bezvadné herecké výkony a tu hudbu .. 90%. Debut jako hrom! "Až budeš větší, pochopíš to..!". (10.01.2005)

Mám slabost pro tenhle druh filmů, kde si převážná většina chlapů nechá říkat Sonny. Je to taková protiváha našemu zrelativizovanému světu, v němž se žije více než pro jméno pro kariéru a její budování. Čest tu znamená být poslušen tradicím komunity a rodina je mnohem širší a hlubší pojem, než jak ho vnímáme my. Robert De Niro zjevně přišel a patří do tohohle tradicemi rámovaného světa. Jeho režisérský debut je nejenom autobiografickou filmovou reminiscencí na svět, odkud pochází, ale hlavně obrovskou poctou a poklonou tomuto místu. I jeho postava řidiče autobusu symbolizuje střet se světem tradičního práva a zvyklostí. Člověk, který chce jít cestou morální bezúhonnosti proti prorostlému systému Mafie, ale přitom žije uvnitř ní, je obklopen jejími lidmi, propojen jazykově, geneticky, generačně - a svět Mafie, mnohem silnější než obyčejný řidič z povolání, ho zákonitě nemilosrdně asimiluje - začne mu totiž přetahovat jeho vlastního syna... Morální hodnotové normy, které nabízí dospívajícímu chlapci jeho otec, se dostávají do střetu s normami pro adolescentního chlapce nesrovnatelně přitažlivějšími - s normami života uvnitř Mafie. Zajímavě se doplňuje i osa otec - syn, neboť v obdobné paralelní pozici pomyslného otce začíná fungovat i místní mafiánský boss Sonny, jemuž chlapec příznačně zachránil kdysi život. Symbolické znázornění přesně popisuje plakát k tomuto filmu, kdy mezi dvěma muži, zástupci dvou zcela odlišných světů, nerozhodně běží mladý hoch. Střetnutí dvou světů, dvou naprosto různorodých pohledů na život, ale přesto střetnutí vyúsťující v nedohledno... (28.04.2007)

De Nirova prvotina předčila myslím očekávání všech fanoušků tvorby Martina Scorseseho. De Niro mistrovi jistě často hleděl pod prsty a tudíž se Příběh z Bronxu nese v již vyšlápnutých kolejích. Není to ale myšleno v negativním smyslu. Pan De Niro rozehrál vynikající partii, ve které se setkáváme se spoustou vyjímečných postaviček, nechybí oblíbená představovačka Kdo je Kdo. Hudba potěší, stejně jako rolička Joe Pesciho. Pro mě se Příběh z Bronxu řadí jen o něco málo níž než nepřekonatelní Mafiáni. Geniálního žolíka pro svět filmu představuje objevení Chazze Palminteriho. (12.10.2007)

Boží gangsterka. Je pravda, že na tenhle žánr jsem já vysazená, ale Příběh z Bronxu má prostě hodně do sebe a navíc do světa mafie přidává ještě jednu, ne moc obvyklou, ingredienci. Život obyčejných lidí ulice, kde má každá skupina obyvatel svou typickou hudební složku; u gangsterů vládne Frankie Sinatra, u černochů zas James Brown. Co ale oceňuju nejvíc, je rozdělení postav na stupně šedi, ne bílou a černou, jak by k tomu podobné filmy mohly svádět. Podle popisu na DVD jsem čekala bitvu mezi dobrým světem Calogerova otce Lorenza a zlým světem mafie, jenže tak to vůbec nefungovalo a i boss Sonny byl neuvěřitelně přímý a rozumný chlap, jen prostě jednou nohou v pekle. Ostatně jeho mafiánské přísloví "Nobody cares..." mělo hodně do sebe a jako by ono jediné tvořilo hranici mezi hodnotami světů těchto dvou mužů. (17.11.2007)

„It was great to be Catholic and go to confession. You could start over every week.“ DeNiro poutavě režíruje i hraje v Palminteriho reminiscenci na mládí v Bronxu, kdy sloveso "postarat se" neznamenalo někomu navařit a vyprat a vy jste byli plastelínou, kterou chtě nechtě utvářelo prostředí svými dlouhými prsty k obrazu svému. Šáďa za tím tradičně čuje fašismus a různé další -ismy, ale já si myslím, že je to hlavně o lásce k otci, jakožto vzoru v dětství a opoře v dospívání, což je jedno z největších požehnání, jakého se vám může v mládí dostat.. Nemohu opomenout vypsat úsměvná jména členů Sonnyho party, jejichž jídelníček byl z 90 % tvořen omáčkou na špagety a pak si dali Pekelné anděly jako dezert. Takže: Tony Tupé, Eddie Troska, JoJo Velryba, Frankie Keks, Jimmy Šeptal, Johnny K.O. a Bobby Basa. Skoro jak Rafani z Duck Tales.. (16.03.2010)