Príbeh z Bronxu

„It was great to be Catholic and go to confession. You could start over every week.“ DeNiro poutavě režíruje i hraje v Palminteriho reminiscenci na mládí v Bronxu, kdy sloveso "postarat se" neznamenalo někomu navařit a vyprat a vy jste byli plastelínou, kterou chtě nechtě utvářelo prostředí svými dlouhými prsty k obrazu svému. Šáďa za tím tradičně čuje fašismus a různé další -ismy, ale já si myslím, že je to hlavně o lásce k otci, jakožto vzoru v dětství a opoře v dospívání, což je jedno z největších požehnání, jakého se vám může v mládí dostat.. Nemohu opomenout vypsat úsměvná jména členů Sonnyho party, jejichž jídelníček byl z 90 % tvořen omáčkou na špagety a pak si dali Pekelné anděly jako dezert. Takže: Tony Tupé, Eddie Troska, JoJo Velryba, Frankie Keks, Jimmy Šeptal, Johnny K.O. a Bobby Basa. Skoro jak Rafani z Duck Tales.. (16.03.2010)

Scénář: Chazz Palminteri .. Přemýšlel jsem, jestli jsem to trochu nenadhodnotil. Ale a) mám velmi rád mafiánské prostředí, b) mám rád De Nira, c) ta mini role Joe Pesci mě dostala. Když k tomu přidám opravdu skvělý příběh, výborně prokreslené postavy, bezvadné herecké výkony a tu hudbu .. 90%. Debut jako hrom! "Až budeš větší, pochopíš to..!". (10.01.2005)

Já miluju gangsterky, a když jsem viděl plakát k tomuto filmu, tak jsem si pomyslel, že to vypadá na zajímavý snímek, kde Robert De Niro půjde proti Chazzovi. Jsem rád, že jsem se spletl a A Bronx Tale není až taková gangsterka a hlavně není to tak předvídatelný film, jak by se podle plakátu mohlo zdát. Protože tento film je dokonalý. Atmosféra se povedla na jedničku, casting na jedničku s hvězdičkou a herecké výkony všech zúčastněných jsou minimálně na deset takových hvězdiček. Když si vezmu, že tohle je debut jednoho z nejlepších herců co kdy žil, musím jen říct "páni". Vypadá to, že Robert přeci jen něco pochytil od Martyho a to je jen dobře. Celý film je vyprávěn s takovou lehkostí, že po skončení filmu vám přijde, že vy jste v Bronxu opravdu byli. Že jste opravdu jeli v autobuse, který řídil Lorenzo, že jste seděli s Calogerem na schodech a že jste napodobovali a hlavně s obdivem sledovali Sonnyho. U některých filmů zde píšu, že se na ně za nějaký čas určitě podívám. Na tento film se znovu podívám tak do měsíce, a pokud i napodruhé na mě zapůsobí tak, jak poprvé, není co řešit a budu zase po pár letech měnit svou top desítku. Roberte, geniální práce. Klobouk dolů, všechny palce nahoru. 100 %. UPDATE: Je tomu přesně měsíc, co jsem film viděl znovu a stejně na něj pořád myslím. Více snad není třeba dodávat. TOP 10. (22.07.2012)

Boží gangsterka. Je pravda, že na tenhle žánr jsem já vysazená, ale Příběh z Bronxu má prostě hodně do sebe a navíc do světa mafie přidává ještě jednu, ne moc obvyklou, ingredienci. Život obyčejných lidí ulice, kde má každá skupina obyvatel svou typickou hudební složku; u gangsterů vládne Frankie Sinatra, u černochů zas James Brown. Co ale oceňuju nejvíc, je rozdělení postav na stupně šedi, ne bílou a černou, jak by k tomu podobné filmy mohly svádět. Podle popisu na DVD jsem čekala bitvu mezi dobrým světem Calogerova otce Lorenza a zlým světem mafie, jenže tak to vůbec nefungovalo a i boss Sonny byl neuvěřitelně přímý a rozumný chlap, jen prostě jednou nohou v pekle. Ostatně jeho mafiánské přísloví "Nobody cares..." mělo hodně do sebe a jako by ono jediné tvořilo hranici mezi hodnotami světů těchto dvou mužů. (17.11.2007)

Velmi příjemné překvapení! A to jak po stránce příběhové, tak i ze strany režiséra De Nira! Tohle drama se může pochlubit skvělou atmosférou, skvělými herci, příjemným soundtrackem a již míněným příběhem, jenž mě opravdu zaujal a pozorně jsem snímek sledoval po celou dobu. V dialozích či monolozích hlavního hrdiny lze nalézt i nějakou zajímavou myšlenku, což je další důvod k udělení 5*! (05.01.2014)