Príbeh z Bronxu

,,BYL JSEM SICE DLOUHO PRYČ, ALE TEĎ SE TU O TO BUDU STARAT. KDYBY JSTE NĚCO POTŘEBOVALI“..... Bronx, svět sám pro sebe. Všude je odsud blízko, ale vlastně daleko. Rok 1960, to byly zlatý časy. Bronx žije svůj vlastní život a my můžeme nahlédnout do italský čtvrti pohledem nejdříve malého, později dospívajícího Calogera, kterému se dostává dvojího vzdělání. Škola a ulice. Jestli bude i dvojnásob chytrý, to pozná až později...... režijní debut R.D.Nira nás zavádí do prostředí, které je mu velmi blízké. Naráží na rasismus, snaží se ukázat, co je úcta a co strach. Nezdálo se mi to až na výkon 9ti letého F.Capra až tak mimořádné. Samozřejmě, De Niro to zvládl na výbornou, ale já to beru jako normální příběh z nenormálního prostředí, doprovázený hudbou 60tých let. (08.07.2006)

Přímočařejší, jednodušší a svižnější film, než jeho slavnější mafiánští příbuzní, no mně to vůbec nevadí, spíš právě naopak. Divákova pozornost není zbytečně rozptylována milióny vedlejších důležitých postav, příběh se soustředí pouze na hlavní trojici a dokázal si tak udržet mou pozornost, která má jinak u mafiánských filmů tendenci mizet. Ale stejně, zalíbení v tomto žánru nikdy nenajdu. 8/10 (10.01.2011)

Já miluju gangsterky, a když jsem viděl plakát k tomuto filmu, tak jsem si pomyslel, že to vypadá na zajímavý snímek, kde Robert De Niro půjde proti Chazzovi. Jsem rád, že jsem se spletl a A Bronx Tale není až taková gangsterka a hlavně není to tak předvídatelný film, jak by se podle plakátu mohlo zdát. Protože tento film je dokonalý. Atmosféra se povedla na jedničku, casting na jedničku s hvězdičkou a herecké výkony všech zúčastněných jsou minimálně na deset takových hvězdiček. Když si vezmu, že tohle je debut jednoho z nejlepších herců co kdy žil, musím jen říct "páni". Vypadá to, že Robert přeci jen něco pochytil od Martyho a to je jen dobře. Celý film je vyprávěn s takovou lehkostí, že po skončení filmu vám přijde, že vy jste v Bronxu opravdu byli. Že jste opravdu jeli v autobuse, který řídil Lorenzo, že jste seděli s Calogerem na schodech a že jste napodobovali a hlavně s obdivem sledovali Sonnyho. U některých filmů zde píšu, že se na ně za nějaký čas určitě podívám. Na tento film se znovu podívám tak do měsíce, a pokud i napodruhé na mě zapůsobí tak, jak poprvé, není co řešit a budu zase po pár letech měnit svou top desítku. Roberte, geniální práce. Klobouk dolů, všechny palce nahoru. 100 %. UPDATE: Je tomu přesně měsíc, co jsem film viděl znovu a stejně na něj pořád myslím. Více snad není třeba dodávat. TOP 10. (22.07.2012)

Mám slabost pro tenhle druh filmů, kde si převážná většina chlapů nechá říkat Sonny. Je to taková protiváha našemu zrelativizovanému světu, v němž se žije více než pro jméno pro kariéru a její budování. Čest tu znamená být poslušen tradicím komunity a rodina je mnohem širší a hlubší pojem, než jak ho vnímáme my. Robert De Niro zjevně přišel a patří do tohohle tradicemi rámovaného světa. Jeho režisérský debut je nejenom autobiografickou filmovou reminiscencí na svět, odkud pochází, ale hlavně obrovskou poctou a poklonou tomuto místu. I jeho postava řidiče autobusu symbolizuje střet se světem tradičního práva a zvyklostí. Člověk, který chce jít cestou morální bezúhonnosti proti prorostlému systému Mafie, ale přitom žije uvnitř ní, je obklopen jejími lidmi, propojen jazykově, geneticky, generačně - a svět Mafie, mnohem silnější než obyčejný řidič z povolání, ho zákonitě nemilosrdně asimiluje - začne mu totiž přetahovat jeho vlastního syna... Morální hodnotové normy, které nabízí dospívajícímu chlapci jeho otec, se dostávají do střetu s normami pro adolescentního chlapce nesrovnatelně přitažlivějšími - s normami života uvnitř Mafie. Zajímavě se doplňuje i osa otec - syn, neboť v obdobné paralelní pozici pomyslného otce začíná fungovat i místní mafiánský boss Sonny, jemuž chlapec příznačně zachránil kdysi život. Symbolické znázornění přesně popisuje plakát k tomuto filmu, kdy mezi dvěma muži, zástupci dvou zcela odlišných světů, nerozhodně běží mladý hoch. Střetnutí dvou světů, dvou naprosto různorodých pohledů na život, ale přesto střetnutí vyúsťující v nedohledno... (28.04.2007)

Ukázka toho, že žánr nostalgického vzpomínání na dávno uplynulá léta zlatého dětství i "bezstarostné" puberty lze obměňovat doslova donekonečna a předmětem tohoto vzpomínání se může stát i zdánlivě nazáviděníhodné postavení chudého dítěte z gangsterské čtvrti (viz Leoneho freska Tenkrát v Americe). Tentokrát je tu však patrný vliv rodinného prostředí, především morálně silného otce, jenž se snaží distancovat od obvyklých způsobů svého prostředí a založit bezpečnou existenci sebe a hlavně své rodiny pouze na poctivé práci, což je samozřejmě pro jeho syna málo atraktivní a spíše útrpná pozice, kvůli čemuž se opírá i autoritu jimou, o silného a pragmatického místního bosse. Paralelně se nám tak vyvíjejí dva odlišné vztahy, oba v rovině otec-syn, oba však vycházející z jiného přesvědčení a jiných životních zkušeností. Konečné řešení je asi neočekávaně idylické a až nestravitelně optimistické, ale je tomu snad, proto aby byl zachován nostalgicky jemný vzpomínkový příběh. Myslím si, že De Niro ve své režijní prvotině trochu neodhadl míru a do svého snímku zakomponoval až příliš mnoho problémů a otázek, z čehož vyplývá, že ne vše tu působí úplně přirozeně a příhodně. Za naprostý krok špatným směrem pak považuji onu variaci na montecko-capuletské téma, dokonce v úplně nevkusném "růžovém" ladění! (06.12.2004)