Zaľúbiť sa

Mocná čarodějka udělá abraka dabra a denní program se aranžuje na minutu přesně kvůli třeba jen pár vteřinám setkání s milovanou osobou. Kdopak by to neznal.. Tohle všechno pod taktovkou Belgičana Grosbarda vypadá obyčejně, uvěřitelně a civilně, protože má pod sebou v orchestřišti dva velmi schopné hráče a lascivnost současných romantických komedií v té době newyorkskými vlaky nejezdila. Známé rčení W.Allena: „Sex uvolňuje napětí. Láska ho způsobuje.“ však zase nemuseli úplně zamést pod koberec.. (12.12.2011)

Bob a Meryl. Meryl a Bob. To je pěkná kombinace, na kterou se moc dobře kouká a přepadla mě až trochu nostalgie, že tahle výborná herecká generace spěje pomalu do důchodu. Příběh zajímavý, snad jen mi chybělo větší vtažení těch manželských partnerů do děje - vyznělo to trochu ploše a jednoduše ( ikdyž vnitřní boj hlavních postav tam byl zřetelný ). (19.12.2010)

Oba dva hlavní představitelé sice hrají skvěle, ale stejně mě to nějak nechytlo. Na mě asi příliš realistické :) Ono, fandit chlapovi co doma opustí, milující (snad) ženu s dvěmi dětmi je na mě docela silná káva. Nicméně právě tímto byl film zajímavý - pokud už mají hlavní hrdinové nějaké vztahy většinou jsou drahé polovičky různé mrchy a moc vztah nefunguje, což tady neplatí. (08.05.2009)

"Víte že jste moc krásná? Ne, vím že jsem dost vdaná."... Zamilovat se můžete kdykoliv a jakýmkoliv způsobem. Třeba o vánocích, když si s někým omylem vyměníte tašky s dárkama. Co na tom jestli jste právě ženatý nebo vdaná, protože jak přeskočí jiskra, tak vás nic a nikdo nezastaví. Nevnímáte okolí, jen se tak usmíváte a každý den se těšíte, až zase spolu nastoupíte do stejnýho vlaku. A nejkrásnější na tom všem je, že si čím dál víc uvědomujete, že to nebylo žádný poblouznění, ale něco mnohem víc. Možná se na chvilku od sebe vzdálíte, abyste si vyřešily minulost, ale pak zase přijdou další vánoce a.........naděje přece umírá jako poslední. : -) (13.03.2013)

Přiznám se, že jsem čekala něco úplně jiného. Ač je děj v některých momentech dost předvídatelný, tak to není úplně bolestivé. Herecké obsazení je natolik famózní, že předvídatelnost děje pominete. Např. ona na tom nádraží stejně počká, on v tom vlaku stejně bude, tatínek jí umře, při milostné scéně ona řekne: "Promiň, já nemůžu.", to je všechno neskutečně předvídatelná Amerika. Ale jak říkám, pominete to, protože je to pořád krásné. Je to boj. Člověk ty dva vlastně na jednu stranu proklíná, protože oba mají fajn partnery, žádné problémy ve vztahu a přesto se rozhodnou svá spokojená manželství ničit. Na druhou stranu, ale člověk ví, že když se tak silně zamilujete, rozum jde stranou. Jakkoli by člověk chtěl být zodpovědný, tak to nedovede. Ač nechce ublížit svým dětem rozvodem. Ono by jim ve finále více ublížilo žít v rodině, ve které necítí bezpečí, lásku, jistotu... A krásné je jak reálný ten příběh je. Frank a Molly se dají dohromady až ve chvíli, kdy se oběma vztahy rozpadly. A já jim to velice přeju, protože v tomto příběhu jsem happy end nečekala. (10.12.2011)