Veľké nádeje

Občas se mi přihodí, že mi nějaký film tak vytrvale uvízne v paměti, že ho z hlavy nedostanu už zřejmě nikdy. Některé scény, nebo nádech atmosféry se mi zkrátka stále vrací a já denně zažívám stejné pocity, jako jsem měl při jeho sledování. A právě Velké naděje jsou tohoto jevu nejzářnějším příkladem, protože ač jsem je za život viděl třikrát, připadá mi jako bych znal každou scénu nazpaměť, v uších mi stále zní geniální hudna Patricka Doyla a před očima se mi stále zjevuje přenádherná Gwyneth a ten úžasný polibek v dešti. Alfonso Cuarón natočil velmi svéráznou adaptaci slavné předlohy, kterou v mých očích překonal! Láska postavy Hawkea k Paltrow je absolutní, dechberoucí a tak strašně živoucí, že vždy když dosáhla naplnění, slzel jsem! Herecké výkony jsou famózní, Ethan Hawk je nedoceněný mladý herec a jeho zamilovaný snílek nemohl být zahrán lépe. Bože, jak já jsem mu rozuměl! A Gwyneth? To se těžko popisuje, předvedla něco božského. Do své postavy vtěsnala přeně tolik neodolatelného šarmu, dívčí bezbrannosti, bezohledného chladnokrevnosti a vnitřní nerozhodnosti, že její postava je přesně ta osudová žena, kterou nemůžeme mít, láme nám srdce a zničí nám život, přesto ji bezhlavě milujeme a když mávne prstem, rádi pro ni uděláme cokoliv a za jedinou chvilku s ní jsme ochotni obětovat vše! My totiž víme, že ona nás taky miluje, jen o tom neví! Ženský totiž mnohdy ani netuší, jak s chlapem dokáže láska zamávat! Bohužel i naštěstí! Díky neodolatelné Gwyneth, geniální hudbě a té absolutní LÁSCE mají Velké naděje navždy místo v mé soukromé síni slávy a ať to zní jakkoli pateticky, i v mém srdci! (05.02.2006)

Film se mi líbil a jak vidím, někteří ho srovnávají s původní verzí z roku 1946, o které jsem ani nevěděl a tak tyto dva snímky ani nesrovnávám. Ethan Hawke, Gwyneth Paltrow a k tomu Chris Cooper s Robertem De Nirem. To jsou Velké naděje. Film o posedlosti jednoho úspěšného malíře samouka jednou krásnou ženou Estellou, která ho schválně nechá dlouho citově trpět. Skvělá kamera a hudba. Byl jsem spokojen:) (22.04.2009)

Pokus o zfilmování jednoho z největších děl anglického spisovatele Charlese Dickense v moderní podobě. Bohužel se jedná o velmi rozsáhlou a důmyslně promyšlenou knihu, jejíž obsah se nedá vtěsnat do dvou hodin filmu. Objevují se zde tak momenty, které nemohou vyniknout nebo jejich načasování nedává příliš smysl, zvláště pokud divák nečetl knižní předlohu. Další krutou ránu divák obdrží v podobě změny vlastností charakterů. Všemi respektovaný Joe s vypracovanou postavou se ve filmu změnil na "sekače trávníku" s parohy... Nejkritičtější je asi přeměna v Joevě manželce vychovávající Pipa vlastníma rukama na milující matku. Takovéto detaily filmu ubírají na dramatičnosti a celkově ho srážejí dolů. Pokud jste knižní předlohu nečetli pravděpodobně budete spokojeni. Kdo knihu četl může očekávat pouze velké zklamání. (17.04.2011)

Do tohoto filmu jsem vkládala opravdu Velké naděje, proto jsem byla poněkud zklamaná. Nejvíc fascinující na celém filmu mi přišla fascinace Alfonsa Cuaróna zelenou barvou. Ne, že bych si toho nevšimla už v Malé princezně, ale tady, dotažené do extrému to bylo... minimálně fascinující. Roberta de Nira jsem nepoznala, Gwyneth se zdála být (fyzicky) plošší než obvykle... Jinak formální stránka je vynikající, líbí se mi práce kamery, poměrně uzavřený scénář... Ale... Něco mi zde chybělo, zdálo se mi to chladné... (až na Ethanovo: To je mé srdce... Je zlomené. Cítíš to?) (19.06.2007)

„Nebudu vám vyprávět, jak se to stalo, ale jak si to pamatuji“ Na první pohled pohádkový příběh o chudém chlapci, který ke štěstí přišel, ve skutečnosti úhledně zabalené drama se sociálním podtextem. Za prachy si sice můžete koupit všechno, ale nikdy vás to vnitřně nenaplní. S velkým měním – ať už dobrovolně či zásluhou někoho jiného – se postupně stáváte prototypem zbytečného člověka, který má všechno a zároveň nic. Stejně jako hlavní hrdina Velkých nadějí, které – i přes jistou snahu o naše znejistění ve druhém plánu, nekončí jako příběh realistický, nýbrž romantický. Poměrně zajímavý byl začátek, kdy jsem se nechal vést pomyslnou rukou režisérovou, netuše co mě dále čeká. Když se děj přesune do New Yorku, veškeré magično příběhu je ta tam a před námi se začíná odvíjet docela klasická kýčovitá romance s morálním ponaučením na konci („nikdy nepomáhejte masovým vrahům“ :). Z pestrého hereckého ansáblu vyčnívá Ethan Hawke, který mi pro jednou nebyl zcela nesympatický. Naopak Gwyneth Paltrowová jako chladná Estella potěší spíše oko nežli duši. Velké naděje jsou modernizovanou verzí příběhu Charlese Dickense, což je nám někdy dáváno až příliš najevo, zvlášť množství moderních elektronických songů hraničí až s bezradností. Někdy není na škodu zůstat klasický. Cuarónova režie je jinak pěkná, tedy, pěkná tím, že příliš nevybočuje ze standardů vlastních většině současných romancí. A pokud měla být Velká očekávání v nějakém smyslu „nadromancí“, musela se někde stát chyba, pravděpodobně v systému – pocit déjà vu byl místy příliš silný. Odůvodněme si to třeba tím, že se mistr teprve zacvičoval. 60% Zajímavé komentáře: k212, Faidra (20.12.2006)