Cigáni idú do neba

Přenádherný film o cikánech. I když si odmyslíte všechnu romantičnost, i tak člověka musí napadat, jací by cikáni byli, kdybychom jim (my bílí) nezakázali v padesátých letech kočovat. A to dokonce přímo zákonem! Tihle sobodomyslní romantici, rváči a hrdobci nikdy nebudou schopni vstávat denně v šest do práce, včečer si pustit zprávy, aby se dověděli, co nového si myslí nějaký pitomec z jedné partaje o jiném pitomci z druhé partaje, hlídat si tajli a stressovat se nad prospěchem svých dětí. Jestli je k tomu nutíme, pak poroučíme větru dešti. A jestli jsou dnes shrbení, pokřivení a agresivní, můžeme za to my; můžeme si za to sami. Kdybychom je kdysi dávno nechali žít po svém, dodnes by táhli zemí od sklizně meruněk po sklizeň řepy, dnes už asi v karavanech, a nenaráželi bychom s nimi víc, než že by nám občas cestou pomohli od nějaké slepice. Jenže bohužel, dohnat ani vrátit se to nedá. Dnes už nezbývá víc možností, než se dojímat nad romantickými muzikály. (19.10.2005)

Film Cikáni jdou do nebe je příběhem Zobara – největšího zloděje koní a jeho uhrančivé lásky Rady. Na první pohled film uchvátí svojí nádhernou barevností - záběry na krajinu, které ještě podtrhuje širokoúhlý formát, a chytlavými cikánskými melodiemi. Ale je to především film o svobodě a nespoutanosti, která je krásná, opojná i nebezpečná. Zobara sice nezastaví žádná kulka, ale právě touha po svobodě a nepoddajnosti se mu nakonec stane osudnou. Po shlédnutí snímku začnou vyvstávat také myšlenky o stereotypnosti v zobrazení života cikánů. I když zároveň chápu, že nemá jít o realistické zobrazování, ale spíše o lyriku a poetiku. (15.12.2015)

Musím sem dát osobní vzpomínku: koncem sedmdesátých let se "se školou - myšleno základkou" chodilo do kina většinou na sovětské nebo naše filmy z 2. světové války - Práče, Osvobození, Atentát apod. Dokážete si tedy představit, co to s mými spolužáky v pubertě udělalo, když nás vzali na tenhle film? I soudružky učitelky byly poněkud rozpačité.... :))) (30.07.2023)

Silně romantizující záležitost, která nemá s tvrdým životem kočovných Romů na přelomu 19. a 20. století mnoho společného. Je to vlastně kostýmní film, který vedle milostné historky ve stylu Carmen staví na tradičním romském folklóru a myšlenkových stereotypech, které gádžové o Romech mají. Na druhé straně je to slušný film s kvalitní kamerou, střihem a atmosférou. Holky jsou hezké, z jednotlivých scén čiší vášeň a pěvecké i taneční výstupy nepostrádají přitažlivost. Celkový dojem: 60 %. Je to jeden z mála sovětských filmů té doby, který díky tématu nestárne a není na něm znát ten ideologický balast, kterým se sovětská tvorba dlouhodobě vyznačovala. (07.03.2009)

Kultový film Rómskej populácie. Keď za sociku spočítavali v okrese Liptovský Mikuláš prírastok rómskej populácie púšťali tento film v amfiteátri, to bola pre nich povinná jazda a štatistici ich na bráne počítali. V rovnakom období priniesol priateľ študujúci v Prahe žartík miestnych, keď na plagát Film Cigáni idú do neba bolo pripísané „Ať jdou kam chtejí, jen ať jdou pryč z Prahy“. Časy sa zmenili, dnes by plagát na Slovensku riešila Nár. kriminálna agentúra NAKA a poslanec Mazurek bol vyhodený z Parlamentu. V každom prípade je to vydarené dielo a 4* si zaslúži. (25.11.2019)