Marvinova izba

I have been so lucky to have been able to love someone so much. Jedna chtěla vidět celý svět, druhé stačilo dohlédnout jen za vlny moře. Jedna potřebovala být milována a ta druhá zase druhé milovat. Jednu označovali za zlou, sebestřednou, falešnou, tu druhou za dobrou, srdečnou a milou. Byly ale skutečně takové, tak jednoduše zařaditelné? Křivdy a nevyřčené pravdy začaly vyplouvat na povrch v tu chvíli, kdy se pohledy Bessie a Lee opět po letech střetly. Obě si pohlédly do očí a viděly v nich smutek z konce toho všeho. Života, lásky, porozumění. A právě v té chvíli, během jednoho týdne, změnily se ty dvě sestry k nepoznání. A to, co život jednou spojil, smrt již nikdy nerozdělí. (25.03.2020)

Když mají děti příliš lásky či naopak jako zde nedostatek, tak prostě zdivočí. Neuctívají to vše, co pro ně rodiče dělají. Ale jak je jednou začne někdo chápat, prokoukne je, i tak je malá šance, že se budou snažit změnit. Někdy je ovšem pozdě. Mě zde zaujal pouze Robert De Niro v roli humorného doktora, který ovšem do úzkého rodiného kruhu a hlavního dějiště, až tak nepatřil. (30.01.2014)

Další příklad kdy mě herecké výkony přesvědčily dát o hvězdičku více. Příběh měl něco do sebe ale Meryl Streep a Diane Keton zde především předvádějí srdceberoucí herecké umění! DiCaprio je zde trošku v pozadí což mu ale nelze vyčítat. Zaprvé je mladý a má svoji kariéru ještě celou před sebou a jeho největší pecky teprve příjdou. Zadruhé, málokdo by neskončil ve stínu těchto dvou dam. 4* za 76% (11.06.2015)

Když "hodná" sestra Diana Keaton dostane leukémii, tak za ní po 20 letech přijede druhá sestra Meryl Streep s jejími dvěma syny, aby jí darovala kostní dřeň. Ty se ovšem neshodují a tak na řadu přichází syni jejichž kostní dřeň se také neshoduje........ Slušné drama z rodinného prostředí, kterému spíše dominují hvězdní herci než samotný obsah filmu (tím film nechci nějak shazovat). Za vyzdvihnutí určitě stojí výkon Diany Keaton, která byla poprávu nominována na Oscara. Zdatně jí sekundují Meryl Streep, Leonardo DiCaprio a Robert DeNiro (i když ten si zde zahrál velmi málo). (16.12.2007)

Já se často nechám strhnout jakoukoliv atmosférou a nalazuju se na podobnou frekvenci jako má film, ale když dostanu prostor, že se film i o vážným tématu nebere zas tak vážně, vydere se na povrch velice snadno mý cynický já, co se směje. A tady mě ještě popichovali - a já se smála, hodně. Mám ke stáří a životu fakt úctu, ale třeba s dědečkem to prostě udržet nešlo, a jsem vlastně trochu naštvaná, že mě donutili tohle znevážit. Dojáková hudba Rachel Portman spíš škodí tomuhle (na Hollywood a na téma: vážné nemoci) celkem s nadhledem a humorem zplozenýmu dílku. I když samozřejmě patos se taky najde, ale mohlo bejt dááleko hůř. (19.12.2010)